INFO Times24

Tomáš Poláček z časopisu Reportér udělal rozhovor se známým českým výtvarníkem Adolfem Bornem. Zabrousili spolu do historie, jak blízké, tak dávné, bavili se o životě, o tom, jak to tu vypadalo po válce a dostalo se i na dnešní politickou situaci a českou mentalitu.

Návštěvu amerického ministra zahraničí Mika Pompea v Česku, který vyjádřil obavy o svobodu a demokracii jeho obyvatel, komentují ve čtvrtek bývalý prezident Václav Klaus a bývalý hradní kancléř Jiří Weigl. Podle nich není ani tak ohroženo Česko aktivitami konkurenčních velmocí Číny a Ruska, jako USA vlastní vrtkavou svobodou a demokracii.

Francouzská herečka Brigitte Bardotová se ani v pětaosmdesáti letech nebojí říct svůj názor a pro silná slova nejde daleko. V otevřeném dopise na Twitteru podpořila francouzskou policii a kriticky se vyjádřila na adresu francouzských politiků, které označila za „bezkulčáky“ a zbabělce.

Západní společnost žije vlastními tématy: patří k nim koronavirus, protirasistické demonstrace, spor o zachování či likvidaci liberalismu. Takto zahleděna do sebe přehlíží, co se děje mimo ni – hlavně v jihovýchodní Asii.

Svoboda slova je civilizační výdobytek pro všechny, proto je třeba ji bránit společně. Nestačí, že ji garantuje Ústava. Bylo by velkou chybou, kdyby se zpolitizovala a stala dalším předmětem sporů, kdy si znesvářené strany rozdělí, kdo je pro a proti. Proč nebránit demokracii jako diskusi, v níž si lidé důvěřují? Píše Adam Růžička.

Čím méně používáme rozum a zkušenosti z praxe, čím hůře ovládáme jazyk a známe jen hesla, tím méně rozumíme světu, který nás obklopuje, říká historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Je toho názoru, že hranicemi našeho světa jsou právě hranice našeho jazyka. V komentáři pro Mladou frontu Dnes píše, že dnešní společnost se proto nedokáže shodnout na většině elementárních postojů, jelikož díky jazyku a schopnostem jim různí lidé přisuzují různý obsah. V kontextu s tím zmiňuje pojem demokracie nebo klimatickou změnu. A zamyslel se nad tím, proč si vysloužil přízvisko „Babišův pohůnek“.

Hněvivá slovní bitka ohledně nominace Hany Lipovské do Rady ČT opět vyjevila úsilí tzv. liberálů diskreditovat, umlčet, ukřičet a vyloučit konzervativní kritiku veřejnoprávních médií, nepřipustit paletu názorů, zejména jde-li o věřící katoličku. Kam se poděl pravý liberalismus, tolerance opačného hlediska, ctnost snášenlivosti, schopnost racionálně a věcně argumentovat? Staří liberálové zrušili cenzuru, nepochybovali, že se v diskusi tříbí názory.

S odstupem tří týdnů po britských volbách je možné analyzovat situaci – vítězství Borise Johnsona je triumfem demokracie nad nevolenými globalistickými elitami. Britové dali jasně najevo, že si nenechají říkat, co je pro ně dobré a co ne, a už vůbec, koho mají či nemají volit. A vykročili po stopách svých předků. Píše Petr Bystroň.

Na otázku, zda chudí a obyčejní lidé mají vládnout, říkám hromovým hlasem ano. (G. K. Chesterton). V Anglii po téměř půlstoletí unijní vlády modernizátorů zvítězila restaurace čili patriotismus, zdravý rozum a obnova národní nezávislosti.

Jak si všímá publicista Vlastimil Podracký, universalisté přitvrdili osočování Ruska a Číny. „Nejspíš je to kouřová clona, aby se něco za zády obyvatel prosadilo, třeba migranti a přepsaná historie ve školách. Musí vytvářet nepřítele (jako kdysi komunisté), aby zdůvodnili svoje totalitní praktiky,“ myslí si. Potřebují dle něj každého oponenta označit jako ruského agenta, stejně jako kdysi komunisté označovali oponenty za agenty imperialismu.

Obstarat si vzdělaný národ není snadné, a proto se žebříček hodnocení 15letých studentů PISA ostře sleduje. U Číny se zřejmě uplatnila obousměrná kauzalita – růst bohatství má za následek vyšší IQ a opačně. Západ investuje ohromné prostředky do studentů s nízkým IQ, Izrael do těch, kteří jsou schopni něco dokázat. Píše Pavel Kohout.

Vláda utrácí o sto šest, když se ekonomice daří. A zase si budeme utahovat opasky, až se bude ekonomice nedařit, kritizuje David Marek.

17. listopad není v Praze dějištěm pouze různě orientovaných oslav, demonstrací či bojůvek, ale též slavnostní konference v žofínském paláci na Slovanském ostrově. Řečníci jako šéf Senátu Kubera, senátor Čunek či lídr Trikolóry Klaus mladší varovali před úbytkem svobody. „Za svobodu musíme nadále bojovat,“ řekl docent Miroslav Ševčík z VŠE, který konferenci organizuje. Kritizoval „řvouny“ z Národní třídy, kteří chtějí ukrást odkaz listopadu 1989.

Měli slávu, hvězdnou kariéru, miliony na kontě a fanynky jim padaly k nohám. Jenže během sportovního vrcholu nemysleli na zadní kolečka, případně mysleli, ale fušovali do řemesla, kterému nerozuměli. Všechny úspory prošustrovali, až jim zbyly jen dluhy a oči pro pláč. Proč si nevzali příklad třeba z Tomáše Ujfalušiho (41), který neváhal a nejen spořil, ale po kariéře i pracoval a zainvestoval do nemovitostí?

Evropa páchá sebevraždu. Lépe řečeno, její vlastní představitelé se rozhodli, že svou civilizaci zavraždí - parafrázuji úvodní věty z Podivné smrti Evropy Douglase Murrayho.

Za dveřmi jsou volby do europarlamentu ovládaného německými zájmy. Volby mohou přece jen trochu ovlivnit naši budoucnost, takže účast by měla být hojná. Rozhodně to nevzdávat. Jinak půdou k volbám organizovaně, možná se zpěvem Ódy na radost pouze bezmyšlenkovitě věřící voliči těch, kterým nic neříká vlast, národ, jejich historie, rodina tvořená mužem, ženou a jejich dětmi, slušnost a další pojmy, především čest, na nichž stojí lidská civilizace ve své pozitivní vývojové fázi.

Obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou bude špatná pro celý svět. Řekl to v rozhovoru s finanční televizí CNBC americký miliardář Warren Buffett.

Protože v posledním týdnu se u nás konaly pouze komediální šarvátky pro nemyslící voliče a oslava vítězství euromarxistky, tedy silně našminkované služky cizáckých zájmů Čaputové na Slovensku. Vzhledem k tomu, že Čaputová je naprostá nula, mohla by se zařadit bez problémů do vedení stran pražské havlérky.

Vstup České republiky do NATO před dvaceti lety nám sice zajistil relativní bezpečí, ale zároveň jsme se stali součástí paktu, který krátce poté zahájil nelegální válku proti Srbsku. Profesor Jaroslav Šesták na místě zažil bomby svržené zejména letouny USA, jejich ničivý účinek a bolest nad ztracenými životy.

Manželé, kteří jsou mocni dohody o majetku, o bydlení a o dětech, by možná nově nemuseli k soudu. Propříště jim může stačit návštěva advokáta, jenž dohodu připraví, a pak je bez dalších komplikací, dotazů a pokusů o smír rozvede každý notář v České republice. O této možnosti, nad kterou se už od září minulého roku vášnivě pře odborná veřejnost, minulý týden informovaly právě Lidové noviny.

Dlouhé roky sleduji, jak málo lidí u nás ví, co je to Lisabonská smlouva. Co všechno nám sebrala, aniž bychom o takové změně mohli rozhodnout. Smlouva, která jako politický podvod změnila za našimi zády pravidla hry v EU, do které jsme vstupovali.

Povinně optimistické výroky eurobyrokratů ke dvacátému výročí založení euroměny, zejména pěti prezidentů EU, mi připomněly fráze funkcionářů reálného socialismu, dávného tábora míru a socialismu. Za velký úspěch, jak vidno, považují skutečnost, že euro vůbec přežilo, že tu ještě je.

Zoufale rozpolcená britská společnost, exaltované výkřiky médií, bouře v parlamentu, rozdělené rodiny i přátelé. Politický chaos z ostrova doléhá někdy až k nám a někteří naši tamní situace neznalí komentátoři matou české publikum

Pořídit si investiční nemovitost k pronájmu se stává stále populárnější metodou zhodnocení vlastních prostředků. Než se pustíte do nákupu nemovitosti a než ji vůbec začnete pronajímat, je potřeba si položit několik důležitých otázek. Co brát do úvahy, radí analytik Broker Consulting Martin Novák.

Začínající advokát, který nemá zrovna ohromující příjmy, ale příspěvky musí platit okamžitě, by si mohl od staršího a již končícího kolegy koupit advokátní praxi. „Ušetřilo by to určité úsilí, které jim nikdo nezaplatí,“ navrhuje v rozhovoru Martin Maisner, člen představenstva advokátní komory.

Společně se zesnulým Riem Preisnerem, českým Středoevropanem a exulantem po roce 1968, je možné se ptát, zda evropská politická, hospodářská, kulturní a mentální realita není natolik rozdílná, že brání většímu sjednocování.

V první polovině 20. století vítězily v byznysu technologické dovednosti. Ve druhé schopnost zvládat psychologii spotřebitelů. V 21. století se úspěch firem, jednotlivců i celých ekonomik rodí tam, kde se daří propojit oba tyto světy – technologické inovace digitálního věku a „4E náladu“ populace nového milénia. Píše Pavel Kysilka.