Tento týden Jan Macháček v LN a v ČRo Plus, který mu zřejmě fandí, nepochybně ve snaze vypadat objektivně, napsal, že Unii i Británii chyběla vize, „elity obou entit (?) nemají intelektuální, politickou ani diplomatickou kapacitu dohodnout se na něčem oboustranně rozumném”.
Ale ale, jak by neměli, co ale dělat, když překáží neúprosná ideologie. Ta není pragmatická, ta sleduje nereálný utopický cíl. U-topos, místo, destinaci, která neexistuje, vytvoření nového politického národa Evropy, a to byrokratickým nátlakem integrace a potlačením jednotlivých národních států. Angličané žádali v referendu nezávislost, politickou svobodu a demokracii, odmítli poručnictví nevolené byrokracie v Bruselu, ta ovšem má v pracovním popisu jediné - potlačovat takovou nepřijatelnou vůli. Politická víra totiž nemá s rozumem ani s diplomacií nic společného. Jak nedávno připomněl francouzský prezident Emmanuel Macron: „V Evropě vane zlé povětří, neboť malomocní politici naslouchají lidem, co chtějí bránit svůj způsob života.” Pro něj už lid, který ho zvolil, přestal být zdrojem politické moci. V Británii to ještě neplatí, a proto brexit znamená brexit.
Podle Macháčka se Evropská unie provinila „tím, že přestala být pro Brity přitažlivá”. Můj ty Bože, přece nikdy nebyla. Ostrované starobylé demokracie, „matky všech suverenních parlamentů” (K. Čapek), vstoupili do hospodářského společenství (1973) a netušili, kam je zavede. Nepřijali euro, ani Schengen ani integrační politiku Unie po revoluci v Maastrichtu (1992). Byli většinou přehlasováni a nynější dohoda je z kartelu celní unie a jejích pravidel nehodlá pustit. Proto ten rozvrat, proto nikdo neví kudy kam.
Macháček tvrdí, že velkou zásluhu na brexitu má „odpudivý nádor bulvárního tisku”, „prý nejprolhanější na světě”. Hm, hm, opravdu netuším, proč by měl lhát více než dryáčníci v jiných zemích, ale náš komentátor přece musí vědět, že nejen bulvár, ale i anglický seriózní tisk, i když jej nečte, The Times, The Telegraph, The Spectator, The Standpoint byl vůči Unii na výsost kritický a mnozí přední konzervativní publicisté, historici a filosofové „jakobínskou” antidemokratickou Unii v Británii odmítají. Rád poskytnu dlouhý seznam. Učili mě na London School of Economics, že na rozdíl od francouzského pojetí politiky, jež vnucuje společnosti racionální schéma budoucnosti, my Angličané nic neplánujeme, a když je zle a společnost se bouří, pokorně nasloucháme nespokojenému národu a v situaci očividné krize vždycky naše oligarchie hledala přijatelný kompromis, aby se vyhnula násilí a revoluci. Pod vládou evropské elity a Unie to očividně nejde.
Co chtěl komentátor básnicky vyjádřit o „nepoužitelné Británii v pěně dní, tady a teď”, opravdu nevím a možná to neví ani on sám. Nakonec ale soudí, že „tomu my na kontinentu nerozumíme”. Myslím, že měl pokorně přiznat, že té jednoduché záležitosti nerozumí především on sám. A redaktoři ČRo by měli alespoň občas pozvat do vysílání někoho věci znalého, přestože s jeho názory nemusí souhlasit. Svou ideologickou jednostranností tak jako on jen matou publikum.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Je členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.