Retro je v módě. Na obličeje se vracejí kostěné obroučky brýlí, ramenům dávají důraz vycpávky a na pultech obchodů se objevují reedice pochutin, které vyvolávají vzpomínky. Jeden pozůstatek z éry socialismu Češi ale do láskyplné nostalgie nezahrnuli. Rok 1979 byl tím zlomovým, kdy začala nepřetržitá linka střídání zimního času s letním. Od té doby se pravidelně přetáčejí ručičky o 60 minut vpřed a vzad, a sílí odpor lidí vůči pohyblivé hodině. Čerstvá empirická data o nevoli Čechů poněkud chybějí, poslední celonárodní průzkum provedla agentura STEM v roce 1999 na objednávku veřejnoprávních médií. Výsledky pravily, že střídání časů nese těžce 46 procent dospělých obyvatel republiky a ještě o tři procenta respondentů více si přálo, aby letní čas zmizel.
Podle výsledků ankety, kterou rozjela Evropská komise, to ale vypadá, že v preferencích toho, co má skončit, budou Češi osamělí a že většina obyvatel starého kontinentu chce zrušit „normální“, tedy zimní čas.
Světové unikum
Za každým nastolením přetáčení hodinek v tuzemském prostoru stál vliv z ciziny. Nejprve za první světové války, v letech 1915 a 1916, kdy se k prodloužení produktivní světlé fáze dne odhodlali Němci a jejich spojenec Rakousko-Uhersko se záhy přidal. Skončila válka, skončil letní čas.
Napodruhé to opět byli Němci, kdo chtěl vytěžit denní světlo, letní čas se do tuzemska vrátil, když mělo zrovna podobu protektorátu Čechy a Morava. Okupující nacisté chtěli zvýšit zbrojní výrobu. Potřebovali, aby továrny pracovaly co nejdéle, ale nemuselo se v nich u toho svítit, protože po setmění se musela zatemňovat okna.
Na konci 40. let minulého století se evropské země dohodly, že letní čas nebudou používat, což skoro tři dekády vydrželo. Motivace k tomu, aby se někdo samovolně odchýlil, byla mizivá, zbytečně by to komplikovalo sladění jízdních nebo letových řádů.
Po druhé světové válce se letní čas hned neodporoučel, vydržel až do roku 1949, a v mezičase ještě československá vláda svedla na jeden rok, konkrétně 1946, zavést něco, co podle znalců nikde na světě nemá obdobu.
Od začátku prosince se tehdy vedle prefabrikovaného letního času, který je daný hodinovým předběhnutím před oficiální středoevropský, zavedl i speciální zimní čas. Ten se za středoevropskou normou zase o hodinu zpožďoval, a „běžný“ čas tu tak vlastně nebyl nikdy. Dělalo se to kvůli malému výkonu tehdejších elektráren, kterým v zimě nestačil přísun paliva.
Na konci 40. let minulého století se evropské země dohodly, že letní čas nebudou používat, což skoro tři dekády vydrželo. Motivace k tomu, aby se někdo samovolně odchýlil, byla mizivá, zbytečně by to komplikovalo sladění jízdních nebo letových řádů.
Iniciativa z Prahy
V roce 1979 zapříčinila prozatímně definitivní zavedení střídání časů ropná krize. Ceny vyletěly strmě nahoru a muselo se šetřit, proto se většina nespánkové aktivity obyvatel starého kontinentu potřebovala vměstnat do doby, kdy si slunce svítí samo.
Od 80. let se ustálilo pravidlo, že hodiny se přetáčejí od března do září, v druhé polovině devadesátých let se letnímu období přidal jeden měsíc. Jednou za pět let česká vláda musí nařízením vyjmenovat, kdy přesně v dalších rocích bude rafička v pohybu.
Od 80. let se ustálilo pravidlo, že hodiny se přetáčejí od března do září, v druhé polovině devadesátých let se letnímu období přidal jeden měsíc. Jednou za pět let česká vláda musí nařízením vyjmenovat, kdy přesně v dalších rocích bude rafička v pohybu. Naposledy se to dělalo před dvěma lety, v důvodové zprávě stálo, že letní čas se rušit nebude, protože není prokázáno, že by něčemu překážel, a při neuváženém rušení, na němž by se Evropa nekoordinovala, hrozí chaos.
Početné skupině domorodců však změna času vadí. Symbolem českého boje proti střídání byl sobětušský pekař Stanislav Pecka, který čtvrtstoletí chrlil články a dopisy na všechny myslitelné instituce. V roce 2009 zemřel, ale jeho odkaz ne, toho se ujal lidovecký senátor Petr Šilar. V roce 2014 společně s tím, že KDU pod heslem konce posouvání hodin kandidovala do Evropského parlamentu, Šilar rozjel petici, k níž se připojili i lidé z dalších států starého kontinentu. Cílem bylo, aby se tématem musely zabývat unijní instituce, v čemž pražská iniciativa uspěla.
V zimě světlo stejně nestíháme
Střídání času může být pro citlivější lidi zatěžující. Má vliv na lidský mozek i imunitní systém, říká profesor Jakub Hort, předseda sekce kognitivní neurologie České neurologické společnosti J. E. Purkyně. LIDOVÉ NOVINY: Jaký vliv má střídání času na lidský organismus? HORT: Jedním směrem to jde lépe, druhým trochu hůř. Na podzim to jde lépe, protože si člověk déle přispí. Vždycky se snadněji natahuje perioda spánku, než když se zkracuje, k čemuž dochází na jaře. Jarní adaptace na posun času je tím pádem horší než podzimní. Dochází k narušení pravidelného spánkového cyklu. To může vést k nespavosti a narušení biorytmu, to znamená vnitřních orgánových hodin lidského těla. LIDOVÉ NOVINY: Je taková skoková změna času pro naše tělo velký šok? HORT: Pro vnímavější organismy nebo v tomto směru méně výhodně nastavené mozky a imunitní systémy to může být skutečně zatěžující. Ale napříč populací jsou osoby, které to snáší lépe, a pak lidé, kteří to snáší hůře. Nedovedu přesně odhadnout tu proporci, ale pro toho, kdo to hůře snáší, může být střídání času skutečně stresující a zatěžující. LIDOVÉ NOVINY: Když jste zmínil imunitní systém – může to u slabších jedinců vést k častějším onemocněním kolem doby, kdy se mění čas? HORT: Určitě to může vést k některým neurologicko-psychiatrickým, nechci říct onemocněním, ale rozladům. Může to ovlivňovat psychiku, náladu a současně se uvažuje, že by to do určité míry mohlo ovlivňovat i imunitu. LIDOVÉ NOVINY: Takže pokud by Evropská unie střídání času zrušila, mělo by to pro lidi pozitivní dopad? HORT: Ano. Názor odborné veřejnosti, k níž se troufám řadit, se může lišit. Někteří jsou zastánci, jiní jsou ne snad odpůrci zrušení, ale nepovažují to za významný vliv. Já se řadím spíše k těm, kdo střídání času považují za jednak nepřínosné a současně potenciálně rizikové. LIDOVÉ NOVINY: Zároveň se lidé v celounijní anketě vyslovili pro to, abychom zůstali u letní varianty času. Je to podle vás dobře? HORT: Vzhledem k tomu, jaká je průměrná pracovní doba, kdy si v zimě stejně už po práci nestíháme užít denního světla, tak v letních měsících by to naopak bylo přínosné. Čili tuhle variantu bych podporoval. LIDOVÉ NOVINY: Mohou delší letní dny příznivě ovlivnit naši psychiku v prázdninových měsících? HORT: Osvit ovlivňuje každého. Působí na zdravé mladé jedince, lidi ve středním věku, pozitivně ale může ovlivňovat i seniory, kteří již trpí některými onemocněními. Expozice slunečnímu záření a osvitu je tedy nepochybně velmi žádaná a prospěšná. Autor rozhovoru: Tomáš Tománek |