Zdolal Himálaj, africkou Saharu i americkou prérii. Najel 60 tisíc kilometrů a sjel 29 plášťů. To vše v době, kdy se internet teprve rozšiřoval, mobilní telefon stál 100 tisíc korun a fotografie bylo možné pořídit výhradně analogovým fotoaparátem. Na druhou stranu měl řadu podporovatelů, mezi něž se řadil i otec tenisty Ivana Lendla.
„Moje cesta kolem světa tuto přelomovou dobu tak trochu završila. Během ní jsem mohl telefonovat jen občas z ambasád, vezl jsem s sebou krabici kinofilmů a vše si nechával posílat poštou,“ vzpomínal v rozhovoru pro ČTK dobrodruh, který se dnes stará o farmu Šťastná planeta v rodném Hlubočci na Opavsku.
Fotogalerie |
Když po devíti letech letech od legendární cesty vyrazil na kole na další expedici, při které projel oba americké kontinenty od severu k jihu, zažil již úplně jinou dobu. „Už jsem viděl babičku, jak pobíhá po místnosti a hledá signál. Z internetové kavárny jsem se mohl dvakrát za den spojit s rodinou. A přivezl jsme mraky fotografií vypálených na CD nosičích,“ dodal.
Na svou životní cestu vyrazil 18. září 1994. Vrátil se po třech letech 21. září. Tomu všemu ale předcházelo deset let příprav a trénování. Než se na cestu vypravil, měl za sebou několik cest na Balkán, dojel do Barcelony a zpět, přejel Spojené státy americké ze západu na východ a Austrálii ze severu na jih. Sbíral zkušenosti a plánoval. „Přípravu jsem rozdělil na několik kategorií. Jedna byla například fyzická příprava. Prostě jsem jezdil a chodil. Důležitá byla i příprava psychická. Připravoval jsem se na to, že hodně dlouho budu sám se sebou,“ řekl.
Nepodcenil ani zdravotní přípravu. Rok podstupoval nejrůznější očkování. Preventivně si nechal vzít slepé střevo. Zvláštní pozornost pak věnoval i získávání víz. Připravoval se i po administrativní stránce. „Musel jsem si zařídit živnostenský list a podnikatelský účet. Objetí zeměkoule na kole jsem pak vykázal jako pracovní cestu. Celkem přišla na 1,2 milionu korun,“ dodal.
Cykloturistice v té době prokázal velkou službu. Byl příkladem toho, že na kole se cestovat dá a má to smysl. Navíc jeho kolo vždy zdobila česká vlajka. „Jsem takový český Honza,“ řekl.
Dnes už je v cestovatelském oboru legendou. Na cestu kolem světa měl k dispozici dva identické bicykly, jeden je exponátem Národního technického muzea v Praze, druhý mu někdo v roce 2003 ukradl. V připravovaném Muzeu dobrodružství pak skončí jeho stan či starý cyklistický dres. Pro mnohé cestovatele se stal inspirací i studnicí informací. „Občas někdo zavolá nebo se zastaví. Ptají se, jak projet tu či onu část světa. Na co si dát pozor. Já nic netajím, vše jim povím,“ řekl.
Cestovatel Vítězslav Dostál se svojí rodinou na své farmě v rodném Hlubočci na Opavsku. Snímek z roku 2009.
Často mluví i o lidech, kteří mu s jeho cestováním pomohli. Hlavně o otci slavného tenisty Ivana Ledla Jiřím. Právě u něj sbíral ještě před změnou režimu informace, jak to ve světě funguje. Jiří Lendl mu pomohl zajistit vízum do USA, kde v roce 1990 uskutečnil první velkou zahraniční expedici. „Tenkrát jsem odjel se železnou zásobou ve výši 500 dolarů. Ještě nikomu jsem to neřekl, peníze mi dal právě Jiří Lendl,“ svěřil se.
Dostál je živým příkladem muže, který si splnil sen. Trvalo mu to deset let, ale vytrval. „Prostě jsem to měl celou tu dobu v sobě,“ tvrdí. První myšlenka na cestu kolem světa jej napadla v roce 1984.
Přiznává, že inspirací byl mořeplavec Richard Konkolski (přečtěte si: Postavil v paneláku plachetnici. S legendární Niké pak obeplul svět). „Když jako první Čech objel planetu na lodi, říkal jsem si, že já bych mohl na tom kole,“ řekl Dostál, který se v mládí věnoval aktivně triatlonu a právě díky tomuto sportu měl základ dobré kondice.
Sen se splnil. Dostál za tři roky a tři dny ujel na kole bezmála 60 tisíc kilometrů. Zažil zemětřesení, hurikán i písečné bouře. Přežil srážku s kamionem i havárii vrtulníku. Několikrát jej na cestě přepadli. Celkem řešil 107 defektů, poslední při návratu na předměstí Berouna. Napsal několik knih a i když mu je teď osmapadesát let, další cestovatelské touhy a sny jej neopouštějí. „Hned bych zase někam jel. Ale už na kratší dobu. Maximálně tři měsíce,“ řekl dobrodruh.
Za svou cestovatelskou dráhu vystřídal několik kol několika značek. „Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z duralu. To moje kola ve srovnání s tím byly plečky,“ zakončil s úsměvem.