Malé Elišce z Prahy objevili cukrovku prvního typu, když jí byl rok a půl. Jde o nemoc, kvůli níž si celý život bude muset píchat inzulin. A dětí jako ona neustále přibývá. Jejich počet se za uplynulých 20 let více než ztrojnásobil, nyní tato nemoc postihuje každé pětisté české dítě. Cukrovka je přitom jen jednou z civilizačních chorob, které jsou nyní v tuzemsku na vzestupu. Před 20 lety trpěla astmatem čtyři procenta dětí, dnes každé desáté. Stejně se zvýšil podíl dětí s atopickým ekzémem. A nejhorší situace je u alergií. Těmi trpí 30 procent nejmladší populace.
Všechny tyto choroby mají jedno společné – vyvolávají je poruchy imunity. Jejich přesnou příčinu sice lékaři neznají, ale domnívají se, že je má na svědomí čím dál sterilnější prostředí, v němž děti vyrůstají. „Už od neolitu žili lidé na dvorku společně se zvířaty. To se změnilo po druhé světové válce. Dnes tak nejsou vystaveni dostatečnému množství mikrobů. Jenže ty jsou něco jako vitaminy imunity,“ vysvětluje Petr Jílek z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, autor knihy Základy imunologie.
Kontakt s alergeny a mikroby
Dobrou zprávou je, že imunitní systém lze vytrénovat. Co pomáhá? „Život na zemědělské farmě, docházka dětí do jeslí a školky, více sourozenců a prodělání infekčních onemocnění trávicího ústrojí,“ vyjmenovává profesorka Drahoslava Hrubá z Ústavu ochrany a podpory zdraví Masarykovy univerzity. Proto třeba není dobré zbavovat se kvůli dítěti zvířecích mazlíčků. Malé dítě si každou věc hned strčí do pusy. Tu klacík, tam kus hlíny. Jde o instinkt, který však může být z evolučního hlediska důležitý pro přežití. Alergeny přijaté ústy totiž tělo zřejmě toleruje mnohem lépe.
Vědci předpokládají, že kontakt malých dětí s alergeny a mikroby má ochranný protialergický účinek. Ten se ale ustavuje, pouze když probíhá postupně, zprvu pod ochranou mateřských protilátek, jež dítě získalo přes placentu a kojením. Přijde-li první setkání s alergenem ve vyšším věku, může to mít neblahé důsledky.
Vědci proto předpokládají, že kontakt malých dětí s alergeny a mikroby má ochranný protialergický účinek. Ten se ale ustavuje, pouze když probíhá postupně, zprvu pod ochranou mateřských protilátek, jež dítě získalo přes placentu a kojením. Přijde-li první setkání s alergenem ve vyšším věku, může to mít neblahé důsledky. „Trénink je třeba dostávat postupně a přiměřeně, ne že se jede někam na farmu na víkend, z toho se imunita akorát vyděsí. Dítě bude mít psotník, protože vidělo odspodu koně, a to samé udělá imunita,“ upozorňuje Jílek. Alergie jsou podle něho právě takové hysterické reakce těla.
Lidé zřejmě platí za vyšší životní standard. Nejvíc cukrovky prvního typu je totiž v severní Evropě, méně v jižní Evropě a v Africe se téměř nevyskytuje. A zdá se, že genetická výbava nehraje u autoimunitních nemocí až takovou roli. Například v roce 1990 bylo podle Jílka významně více dětí s alergií v západní části Německa než ve východní. Vyrovnalo se to hned poté, co se v bývalé NDR zvýšila životní úroveň.
Více v rozvinutých zemích
Starší epidemiologické studie srovnávaly zdravé a alergické děti a zkoumaly, v čem se liší. „Výsledky ukázaly, že více alergiků se nachází v rozvinutých zemích, v méně početných rodinách s vyšším sociálním a ekonomickým standardem. Podrobnější sledování ukázalo, že častěji trpí respiračními alergiemi děti prvorozené, zatímco u jejich mladších sourozenců se tato onemocnění nevyskytují.Dokonce existují i studie, které našly vyšší výskyt alergií u dětí narozených císařským řezem v porovnání s dětmi po přirozených porodech,“ popisuje profesorka Hrubá.
Výsledky ukázaly, že více alergiků se nachází v rozvinutých zemích, v méně početných rodinách s vyšším sociálním a ekonomickým standardem. Podrobnější sledování ukázalo, že častěji trpí respiračními alergiemi děti prvorozené, zatímco u jejich mladších sourozenců se tato onemocnění nevyskytují.
To nakonec vedlo vědce k formulaci hygienické hypotézy. Podle ní je třeba imunitní systém organismu v prvních několika letech stimulovat běžnými viry a bakteriemi z okolního prostředí. „Ale vzhledem k tomu, že naše prostředí je čím dál tím čistší, imunitní systém nemusí být vystaven tolika stimulům jako v minulosti a potom může reagovat patologicky, protože se nestačí vytvořit správná rovnováha mezi tolerancí a imunitní odpovědí,“ podává vědecké vysvětlení profesor Zdeněk Šumník, vedoucí lékař oddělení dětské diabetologie a endokrinologie ve Fakultní nemocnici v Motole.
V případě diabetu prvního stupně spočívá patologická reakce imunitního systému v tom, že začne ničit vlastní buňky slinivky břišní, které vyrábějí inzulin. Trvá to několik měsíců až let. Cukrovka se pak projeví, až když je zhruba 80 procent buněk zničeno. Proto pak musí pacient zbytek života dodávat inzulin injekčně. U dětí je léčba navíc o to složitější, že se potřeba inzulinu den ode dne mění, a to i při pravidelné stravě a stejné fyzické zátěži.
Pacienti, jako je Eliška, navzdory tomu mohou mít dobré vyhlídky, že v budoucnu nebudou trpět vážnými zdravotními komplikacemi. Hladinu krevního cukru jim totiž dnes může pomáhat hlídat senzor upevněný na ruce, který nepřetržitě měří její výšku a včas dokáže upozornit na hrozící škodlivé výkyvy. Rodiče přitom mají možnost hlídat krevní cukr své ratolesti na telefonu nebo na tabletu. Případ diabetu prvního stupně nicméně dokládá, proč je tak těžké zjistit, co je příčinou civilizačních chorob. Propuká totiž, až když patologická reakce imunitního systému dokončí dílo zkázy.
Útok na imunitní systém
Podle profesorky Hrubé se vědci domnívají, že zdravý rozvoj imunitního systému povzbuzuje například setkání novorozence s vaginální mikroflórou matky během přirozeného porodu anebo bakteriální záněty dýchacích cest. Naopak u infekcí virového původu některé studie naznačují, že mohou naopak zvyšovat riziko vývoje alergií a dalších civilizačních onemocnění. Na rozvoji imunitního systému se významně podílí také střevní mikroflóra, jejíž složení ovlivňuje užívání antibiotik. A souvislost? Astmatické děti se častěji léčí v kojeneckém věku antibiotiky než děti zdravé.
Běžné hygienické návyky je nutné uplatňovat a upevňovat už u nejmladších dětí. Jde zejména o čistotu rukou, které kojenci a batolata často olizují. Nicméně skleníkové prostředí kolem zdravých novorozenců a kojenců tělo na záludnosti útočící na imunitní systém nepřipraví.
Vědci dokonce doufají, že v blízké budoucnosti budou schopni ovlivňovat složení střevní mikroflóry, aby podporovali imunitní toleranci a předcházeli vzniku alergií a dalších autoimunitních nemocí. Naopak žádné studie podle profesorky Hrubé nepotvrdily, že by rizikový faktor představovalo očkování. Rodičům proto doporučuje, aby při výchově dítěte volili zlatou střední cestu.
„Běžné hygienické návyky je nutné uplatňovat a upevňovat už u nejmladších dětí. Jde zejména o čistotu rukou, které kojenci a batolata často olizují. Nicméně skleníkové prostředí kolem zdravých novorozenců a kojenců tělo na záludnosti útočící na imunitní systém nepřipraví,“ napsala LN Hrubá. Podobné doporučení dává i vysokoškolský pedagog Jílek, podle kterého je čistota jenom půl zdraví.
„Holkám radím, aby si našly farmáře,“ uvádí v nadsázce. Je totiž podle něj prokázané, že nejméně alergií je na selském dvoře, kde mají alespoň pět druhů zvířat. Jedním dechem ovšem dodává, že ani to jim nedá jistotu, že děti, které se narodí na statku, alergií trpět nebudou. Jde totiž jenom o statistický fakt, upozorňuje.