Mám skoro devět let. Jsem z Londýna. Jsem v Praze pět týdnů. Mně to moc líbí být ve školu, vyprávěl nedávno Filip lámanou češtinou. I když má maminku Češku, vyrůstal v Anglii, a jeho mateřským jazykem je angličtina. Přestěhoval se však s rodiči do Prahy. „Začal chodit do normální třídy, kde ho první týden pozorovali, jak se zapojuje do kolektivu,“ popisuje Filipův start v české škole jeho maminka.
Chlapec česky aspoň částečně mluví, v tuzemských školách se ale zvyšuje počet žáků, kteří nerozumějí učitelce ani slovo. Jedná se o děti cizinců. Mohou to však být i žáci, kteří mají české rodiče, jen žili od narození za hranicemi. Statistiky ministerstva školství pamatují pouze na první skupinu. Podle posledních údajů chodí do základních škol téměř 22 tisíc dětí-cizinců.
Při nástupu ředitelé děti testují, aby zjistili, jakou mají znalost vyučovacího jazyka. Podle toho je pak zařazují do ročníku. Odborníci doporučují začlenit žáka k vrstevníkům. Maximálně do o dva roky nižšího ročníku. „Většina žáků přichází do českých škol bez dostatečné znalosti vyučovacího jazyka, tedy češtiny. Během posledních pěti let se jejich počet zvýšil o 33,5 procenta,“ popisuje situaci Lucie Soukupová z společnosti META, která 15 let podporuje děti s odlišným mateřským jazykem ve vzdělávání. Příběh Filipa patří mezi ty lehčí, jelikož angličtina je rozšířeným jazykem.
Maďarština i portugalština
Nejčastěji do českých škol docházejí vietnamské, ukrajinské, ruské nebo bulharské děti. Objevují se i případy, kdy dítě mluví pouze maďarsky nebo portugalsky. „Někteří kantoři se v minulosti učili rusky, mladší zástupci pedagogického sboru ale ne,“ řekl Martin Staněk, výchovný poradce a koordinátor inkluze z pražské Základní školy Palmovka. V té mají s dětmi cizinců časté zkušenosti.
Podle Staňka je základem, aby dítě rozumělo zadání v češtině. Soukupová ze společnosti META má zkušenost, že proces osvojení druhého jazyka trvá až deset let: „To klade na školy nárok, zajistit dětem výuku češtiny jako druhého jazyka, aby se mohly postupně začleňovat do běžné výuky.“
V některých školách se učitelé snaží být k žákům, kteří přišli z jiných zemí, benevolentnější. Pokud se však žák dobře česky nenaučí, čekat ho může debakl při přijímacích zkouškách. A to se zjevně již děje.
S výukou češtiny v dostatečné míře je podle ní potřeba začít co možná nejdříve po příchodu dítěte do tuzemské vzdělávací instituce. O to se snaží i ve škole, kde působí výchovný poradce Staněk. „Ze začátku žáka, který neumí vůbec česky, samozřejmě učitelé nehodnotí. Snaží se rozvíjet jeho slovní zásobu. Zakoupili jsme různé pomůcky,“ popisuje Staněk. Mezi ty patří například obrázkové pexeso s českými nápisy. Často také učitelům pomáhají s takovými žáky asistenti.
V některých školách se učitelé snaží být k žákům, kteří přišli z jiných zemí, benevolentnější. Pokud se však žák dobře česky nenaučí, čekat ho může debakl při přijímacích zkouškách. A to se zjevně již děje.
Cizinců na středních školách oproti počtu na mateřských nebo základních nepřibývá. „Vzhledem k tomu, že obecně počet cizinců v Česku konstantně narůstá, značí tento fakt menší příležitost vůbec se dostat s nižší úrovní češtiny ke studiu na střední škole,“ uvádí Soukupová.
Jen během běžné výuky se ale žák dostatečně česky nenaučí. Školský zákon zmiňuje, že má žák s odlišným mateřským jazykem nárok na jazykovou přípravu. „Z patnáctileté zkušenosti společnosti META vyplývá, že na podporu v základní škole reálně dosáhne jen velmi omezený počet dětí, většina z nich navíc v nedostatečném rozsahu,“ podotýká Soukupová.
Čeština jako druhý jazyk?
Podle ministerstva mají od letošního září školy i děti nárok na koordinátora, který prvních 14 dní žákovi pomáhá. K ruce je i tlumočník. Další možností je návštěva zařízení pro děti-cizince, které ministerstvo školství provozuje v Praze. Je tu i základní škola, která nabízí integrační program tak, aby děti zvládly běžnou českou školní výuku. Zařízení je ale v prvé řadě určeno pro děti, které se u nás ocitnou bez doprovodu rodičů a příbuzných, ostatní přijímá jen podle volné kapacity.
Podle organizace META je ale potřeba udělat více. Připravila proto seznam legislativních změn, které školám ulehčí vyučování. Hlavním bodem je jasně definovat výuku češtiny pro žáky, kteří mají jiný mateřský jazyk, a vyčlenit na to dostatek financí.