Jeden z nejdramatičtějších procesů a zároveň obratů v dějinách lidstva představuje vše, co v uplynulých desetiletích nastalo díky neskutečně masivním změnám v oblasti elektroniky a informatiky. Z hlediska mezilidské komunikace a dostupnosti vědění a informací, které až dosud lidstvo shromáždilo, tyto změny poskytly možnosti, jež byly ještě třeba před 50 lety nepředstavitelné. Zhruba polovina lidstva už pravidelně používá internet a meziroční počet „kliknutí“ se pohybuje okolo deseti na šestnáctou.
To všechno tedy poskytuje uživatelům neuvěřitelné možnosti, aby se dostali k nekonečnému množství vědomostí a informací, ale zároveň – a na to obvykle příliš nemyslíme – to poskytuje ještě nepředstavitelnější možnosti a prostor těm, kteří tento systém provozují. Provozovatelé největších světových vyhledávacích motorů, tedy programů, s jejichž pomocí můžeme na internetu něco nalézt, proto mohou poznat komplexní procesy fungování lidstva i celý reprodukční systém do natolik neuvěřitelných detailů, že to vrhá do naprosto nového světla i světové mocenské uspořádání.
Žádná náhoda
To, o jaká témata a otázky se zajímáme, a jak často to prostřednictvím „klikání“ na síti děláme, vypovídá do nejmenších podrobností nejen o našem každodenním životě, ale vykresluje to i hlubší souvislosti, za nimiž se těm, kdo tuto kresbu dokážou interpretovat, a odhaluje i samotný systém, v jehož duchu probíhá výklad existence. Žádná moc v dějinách nikdy neměla k dispozici takovou drobnokresbu.
Jen sotva může být náhoda, že převážná část příjmů obřích firem, jež vyhledávače provozují, pochází z placené reklamy, neboť tyto vyhledávače jsou hlavním prostředkem firem nabízejících zboží a služby, aby se jejich reklama trefila takříkajíc do černého. Prostředkem, jenž dosud nikdy v případě žádné používané metody nefungoval stejně přesně.
Ze všeho také vyplývají „algoritmy“, dle nichž nejhlubší struktury našich tužeb fungují, a odtud je jen krůček, aby se různými způsoby vyšlo vstříc jejich nejkomplexnějšímu uspokojení, ale tak, že je v tom skryta i možnost našeho vědomého ovlivňování. Jen sotva může být náhoda, že převážná část příjmů obřích firem, jež tyto vyhledávače provozují, pochází z placené reklamy, neboť tyto vyhledávače jsou hlavním prostředkem firem nabízejících zboží a služby, aby se jejich reklama trefila takříkajíc do černého. Prostředkem, jenž dosud nikdy v případě žádné používané metody nefungoval stejně přesně.
Google, jenž dnes patří ke společnostem s největší hodnotou na světě, předstihl všechny své konkurenty (velkou část z nich přitom za pochodu skoupil) a v současnosti provozuje nejúspěšnější vyhledávací motor na světě. Legenda o jeho zrodu sleduje zhruba stejný model jako v případě Microsoftu, Facebooku či Applu.
Tučné obnosy za reklamu
Na začátku příběhu stojí několik spolužáků z univerzity a pár jejich dobrých nápadů. Nejprve se jen protloukají, pak ale využívají hnací síly silnějších podporovatelů, přičemž si šikovnou taktikou zachovávají obchodní nezávislost, aby se nakonec stali pány nejmocnějších firem světa a zařadili se mezi nejbohatší lidi na Zemi.
Jakmile Google rozpozná základní struktury našich tužeb, směruje jejich další uspokojování diskrétně a nepozorovaně přesně tam, kam mu diktují zájmy velkopodniků, které mu platí tučné obnosy za svou reklamu
Text graffiti na snímku upozorňuje ještě na jinou, mnohem důležitější a hlubší souvislost. Na to, že páni Googlu vidí v pravém slova smyslu i do těch nejskrytějších koutů naší duše. A nejenže tam vidí, ale tímto způsobem získaných nezměrných vědomostí i stále aktivněji využívají. Bezprostředně tím, že jakmile rozpoznají základní struktury našich tužeb, směrují jejich další uspokojování diskrétně a nepozorovaně přesně tam, kam jim diktují zájmy velkopodniků, které jim platí tučné obnosy za svou reklamu.
Nepřímo pak tím, že takto pozvolna mění rovněž náš celý obraz o světě, celou naši logiku výkladu existence, samozřejmě dokonale nepozorovaně. To, co s námi provádějí, není ničím jiným než „kontrolou mysli“, jen v trochu jiném smyslu, než jsme tento pojem označující psychologický postup byli zvyklí chápat původně. Teď už tedy zůstává jen „nepodstatná“ otázka, za jakým účelem. Uspokojivou odpověď neznáme, nicméně by neškodilo, kdybychom se nad tím vším alespoň trochu zamysleli. Totiž kdybychom se pokusili vzít kontrolu vlastní mysli do vlastních rukou.