INFO Times24

Islámský stát je bezpochyby nejvýraznější teroristickou organizací dneška. V Sýrii a Iráku ovládá rozsáhlá území a v zahraničí páchá smrtonosné útoky. Na své aktivity vynakládá miliony. Kde však teroristé berou peníze? Podle představ velké části veřejnosti profituje Islámský stát zejména z obchodu s ropou. Ten však tvoří jen část peněz proudících do „státní“ kasy.

Islamisté totiž v průběhu let dokázali v Sýrii a Iráku vybudovat propracovanou síť vlastních úřadů, které od obyčejných lidí vybírají celou řadu poplatků. Nechybí mezi nimi daň z příjmu, taxy za pronájem vládních budov a prostor k podnikání, poplatky za elektřinu, vodu, zemědělství a chov hospodářských zvířat či pokuty za chování v rozporu s nařízením Islámského státu.

Ten z těchto poplatků ročně vybere podle některých odhadů v přepočtu až 25 miliard korun. „Ráno bojují a odpoledne vybírají daně,“ shrnuje hospodaření islamistů Louise Shelley, ředitelka Centra pro terorismus, mezinárodní zločin a korupci se sídlem na Univerzitě George Masona.

Výnosy z výběru těchto „daní“ jsou podle ekonomů a expertů na extremismus tak vysoké, že by samy o sobě dokázaly pokrýt chod Islámského státu. Pokud k nim přičteme finance z obchodu s ropou, vyloupené banky a muzea, výkupné za rukojmí a dary ze zahraničí, je Islámský stát zdaleka nejbohatší teroristickou organizací dneška.

Ekonomické sankce a zátahy na překupníky ropy jsou podle expertů k ničemu. „Jsou to jen malé zásahy do financování Islámského státu. Pokud je tedy neodříznete od zdroje příjmů, což znamená od území, které kontrolují,“ uvedl Seth Jones, expert na terorismus z RAND Corporation, pro server New York Times.

Poplatky, daně a pokuty

K výběru peněz od obyčejných lidí islamisté používají výhrůžky a nátlak. Ve velkých městech také budují vlastní prostory pro komerční využití, které posléze pronajímají obchodníkům. Dobrým příkladem je irácký Mosul, kde islamisté přebudovali místní policejní stanici na trh čítající 60 obchodů s ovocem a zeleninou. Roční pronájem jednoho obchůdku zájemce přijde na 2,8 milionu iráckých dinárů (asi 64 tisíc korun).

V syrském Rakká, které je v podstatě hlavním městem Islámského státu, funguje několik speciálních úřadů zaměřených výhradně na výběr daní a poplatků. Lidé platí podle velikosti svých obchodů až 350 korun měsíčně za takzvanou úklidovou daň. Úředníci obcházejí domy také kvůli platbám za elektřinu a vodu. Kdo provozuje obchod, musí islamistům odvádět část zisků. „Platí se hotově nebo v olivovém oleji podle toho, co se prodává,“ sdělil Syřan Tarek, kterému se podařilo ze spárů Islámského státu utéct.

Fotogalerie     Zobrazit fotogalerii

Úředníci chalífátu se snaží pojmům daně a poplatky vyhýbat, místo toho používají výraz zakát, který odkazuje na tradiční almužnu, kterou by měli muslimové platit. Podle tradičního islámského práva by se mělo jednat o asi 2,5 procenta jmění, islamisté však vybírají deset procent. Odůvodňují to válečným nasazením.

Pokuty islamisté vybírají také za porušování přísně stanovených pravidel. Zakázáno je třeba kouření, na což doplatil 29letý Mohammad Hamíd. Úředníci Islámského státu ho načapali, jak si připaluje ve svém obchodě v Mosulu. „Nejen, že jsem dostal 15 ran bičem, ale musel jsem zaplatit ještě 50 tisíc dinárů,“ vzpomíná Hamíd, který nyní žije v jedné z oblastí Iráku pod kontrolou Kurdů.

Prodej ropy do zahraničí

Podle zahraničních odhadů Islámský stát výběrem poplatků a pokut ročně vydělá 800 až 900 milionů dolarů. Příjmy z ropného byznysu přitom činí podle některých zdrojů až 500 milionů dolarů ročně. Další stamiliony pak islamisté získávají jednorázově prostřednictvím výkupného či při loupení v bankách, muzeích a archeologických nalezištích.

Právě diverzifikace příjmů dělá z Islámského státu na ekonomickém poli soupeře, kterého lze jen těžko porazit. „Mají příliš mnoho interních zdrojů, takže nemůžeme využít tradiční protiteroristické nástroje jako v případě al-Káidy, kterou jsme odřízli od vnějších zdrojů financí,“ vysvětluje Daniel L. Glaser z amerického ministerstva financí.

Západ se tak snaží zamezit obchodování s islamisty, což je však velmi obtížné, protože se ve většině případů jedná o byznys ve válečných zónách či s jednotlivými podnikavci.

Pokud se Islámský stát odhodlá k obchodování za hranicemi svého teritoria, téměř vždy je hlavním artiklem ropa. Obchodování s Islámský státem se ne náhodou stalo i jedním z témat vyhrocené debaty po sestřelení ruského bitevníku nad Tureckem.

Kreml totiž Ankaru obvinil, že ropu nakupuje od Islámského státu. Turecký prezident Erdogan však toto nařčení odmítl a uvedl, že se jeho země naopak snaží zastavit pašování ropy přes syrsko-tureckou hranici.

Islámský stát každý den vyprodukuje asi 30 tisíc barelů ropy, píše server Global Research. Z ropných polí cenná surovina putuje v cisternách směrem k tureckým hranicím na území ovládaná Kurdy. Kolona asi stovky automobilů se nedaleko hranic zastaví a je předána pašerákům. Ti pak ropu převezou přes hranice a přeprodávají ji dál, bez udání původu.