Spalující horko. V historii planety jistě nic extra, v novodobé české historii ale problém na problém. Bude hůře a spasí to legislativa, například návrh, aby obec či města mohly do privátní studny? Pokud si pamatuji, a to jsem teprve z generace husákových dětí, tak po městech byly obecní pumpy. Ty se ale vytratily, třeba na úkor privátních bazénů nejrůznějších velikostí?

Je příšerné horko, alespoň se mi to tak jeví. Myslíte si, že je vhodný čas na rozhovor? Vždyť to horko umrtvuje všechny naše smysly!

I já pamatuji obecní pumpy, kašny a podobně, kde byla vždycky k dispozici voda pro všechny a obecní policista a později příslušník SNB dbal na to, aby ji někdo neznečistil. Pravda, takové horké dny pamatuji ze svého života jen zřídka, nebo jsem je tolik nepociťoval, jsa mladším. Ale také byly. Třeba v roce 1960 a potom v roce 1961. Vždycky se mi podařilo parádně si spálit záda. To víte, „keltskej potomeček“. Ale vážně. Asi bych nebyl pro to, aby se veřejnosti nabourávalo do soukromí, ale i soukromé studně by měly být pod kontrolou a nemělo by se z nich čerpat do soukromých bazénů. Působí to velký úbytek podzemní vody a doplácejí na to veřejné zdroje.

Ale takových věcí je více, například zpevněné plochy, totální odvodnění krajiny. Jedním z důvodů nedostatku zemědělské půdy a podruhé třeba ze strachu z povodní vybetonovaná a kamenem vyložená koryta odvádějí rychle vodu z krajiny, aniž by se měla šanci vsáknout. Před dvěma roky přišlo Ministerstvo životního prostředí s dobrým nápadem obnovy drobných vodních ploch v krajině. Od té doby čekám, kdy se něco takového v krajině objeví. Včetně vysázení zeleně a obnovy luk a mezí. Na to by měly být dotace a ne na pěstování řepky, kukuřice či sóji. Té teď budeme mít z USA dost a dost, i když poněkud dražší. A co mokřady? Ty také volají po obnově. Místo toho se ovšem staví drahé byty a ještě dražší silnice. Města se zahušťují a místo zeleně v okolí domů a v ulicích se zavádí do bytů klimatizace, která rychle zvyšuje už dost úděsné teplo, dusno a přízemní ozón ve městech.

Také kůrovec nám dělá pěknou paseku. A to prý se vysazují nejrůznější listnáče! Na druhé straně jsem slyšel od firem skupujících dřevo - sázejte si, co chcete, ale vozte nám smrk. Takže se stejně jen řekne A, pak už ne B, ale třeba F a tím to hasne?

Já jsem to sice neslyšel, ale faktem je, že listnáče rostou pomaleji než smrk. A většina dřevařských firem na smrku založila svou existenci. Ty firmy by měly myslet na budoucnost a vláda by měla pevně a tvrdě rozhodnout o změně v poměrech vysazovaných stromů a ty poměry by měly akceptovat místní podmínky. Až si myslím, že by o tom, co se bude v revíru vysazovat, měli rozhodovat samotní hajní či fořti. Ale to by museli nějací být, protože je jich hodně málo. A po revíru nechodí, ale jezdí autem. Ještě k rozhodnutí vlády. Možná, že by se mělo vzpomenout, jak Čechy vypadaly před nástupem Marie Terezie a ta musela rozhodnout. Měla ovšem dobré a myslící poradce a trochu té laskavé despocie by neuškodilo ani té naší „demokracii“. A myslím si, že by to mělo být i v jiných oborech a neměla by bujet „cochcárna“.

A pokud jde o kůrovce, pase se na stromech zhruba devadesátiletých a v místech, kde se smrky „radostně“ vysazovaly. Chybí však jeho predátoři. Zvyšujícím se turistickým tlakem. Plaší se ptáci a ti nehnízdí. Kolik jste například viděl v poslední době datlů či datlíků? Asi málo, a přitom to jsou ti nejlepší pomocníci v boji s kůrovcem. A potom chodící a koukající se fořti či hajní.

Nic není jako dříve. Světová a velevýznamná organizace WWF je na rozpadnutí, byť se o tom již raději nehovoří. V druhé polovině minulého století to byla velká ikona, hrnuli se sponzoři, dobrovolníci. Po nedávných aférách, kdy bývalý její čestný prezident a španělský král Juan Carlos si jel do Afriky zastřelit slona a veřejnost se to dozvěděla jen „díky" tomu, že si tam pošramotil nohu, to šlo s organizací z kopce. Dokonce byl natočen dokument Černá kniha WWF, který se u nás samozřejmě nikdy neodvysílal, kde se hovořilo i o tom, jak si bohatí byznysmeni jezdí zastřílet chráněná zvířata do rezervací. Logicky tedy příjem od dárců totálně zeslábl. Je to krize hodnot a osobností, kterou můžeme poukázat třeba právě na tuto organizaci?

Je to hluboká krize morální! A zpupnost mocných, kteří už nevědí, co by chtěli! Mají peníze a mohou si to dovolit! Vždyť jenom vezměte ten „malý“ případ od nás, kde si bohatí zařídili dokonce tygří jatka. Jsem jen zvědav, zdali bude publikováno, jaký ti všeho schopní chlapíci dostali trest. Nyní se hovoří o zpřísnění chovu šelem, ale zatím jen hovoří. Kolik ještě tygrů bude muset zahynout pro potěšení pověrčivých Asiatů?

Ostatně, četl jste knížku „Ostrov v nebezpečí“? Tam už její autor kritizuje, a dost tvrdě, všechny ty velevýznamné organizace ochránců přírody. A to prosím knížka vznikla někdy v šedesátých letech minulého století. A že se to nepublikuje u nás? Asi u nás máme jiné starosti. Třeba, aby naše senátní volby neovlivnil Putin. Když je teď ovlivňuje i v USA. A vůbec, neposlal tam toho krále? No nic, to jen narážím na většinu našeho zpravodajství. A chce se mi mimořádně napsat. „Ale Pán Bůh to vidí…“

Také zapomínáme na osobnosti, na které bychom měli být pyšní. Nedávno to bylo výročí zakladatele královédvorské Safari ing. Josefa Vágnera, nyní koncem srpna zas třeba světově uznávaný zoolog, etolog a dlouholetý ředitel pražské ZOO profesor RNDr. Zdeněk Veselovský, DrSc. a třeba na podzim náš neobyčejný cestovatel profesor Běhounek...

Vidíte, shodou okolností jsem všechny tři znal! Byli to velcí lidé. A především svou skromností by mohli dávat příklad mocným tohoto světa. Jsou pevně zakotveni v mém srdci, ale odhaduji, že se na ně moc nevzpomene. To se v novinách objeví, že se stala pro světovou kulturu velká tragédie, neboť se ufetovala ta a ta rocková zpěvačka či hollywoodská herečka. Vědci, a zejména přírodovědci, jsou na tom špatně. Schválně se podívejte do novin, bude-li v nich zpráva, že ve čtvrtek zemřel náš a také světový paleontolog Rudolf Jan Prokop. Mimo jiné i jeden z téměř neznámých hrdinů Pražského povstání. Zatím vyznamenáváme strýčky politiků, navíc ne moc úspěšných. Bylo by dobře, kdyby alespoň ParlamentníListy.cz na tyto velikány české a světové vědy vzpomněly!

Když hovoříme o horku, suchu a požárech. Poláci si z pomoci Švédsku udělali výbornou kampaň. Televizní štáby doprovázely kolony polských hasičských aut, které vyjely na pomoc při hašení desítek požárů ve Švédsku. Polsko má tím velké plus i v EU. My jsme toto ani nezaznamenali. Ostatně, byl jsem překvapen, jakou novou techniku Poláci mají. Včetně obytných přívěsů pro několikadenní přebývání v nehostinných podmínkách, velké cisterny nejen na vodu, ale i pohonné hmoty. Trochu jsem záviděl. Česká republika má, zdá se, jiné priority.

To víte, když jsme měli tak dlouho vládu bez důvěry a v demisi. Jsem zvědav, jak na to zareagují lidé ve volbách. Aby Praha nebyla stádo! Jak se píše v jednom sloganu pravicové strany. Víte, ono se všechno odehrává od uvědomění lidí. Ale ne politického. Od jejich získaných znalostí, zkušeností a ne od papouškování toho, kde co slyšíme. V tom můžeme naší první republice jen závidět. Tak vědomostí znalé a zkušené lidi. A odvíjí se to od rodiny, školy i práce. Když slyším některé mladé maminky říkat, hlavně aby se dostalo to naše dítě na gymnázium, aby pak nemuselo pracovat. A podle toho to vypadá.

Zničili jsme náš způsob výchovy dětí a mládeže, ničíme rozmanitost naší přírody i národního hospodářství a jsme jen krok od toho, abychom odsoudili naše dějiny, na nichž Československá republika vznikla, a to jenom proto, že se chceme zalíbit těm mocným a nemorálním. Vím jen, že hasiči na tom nejsou dobře a o ostatním záchranném systému ani nemluvě. Ale hlavně, že jsou na tom dobře finančníci a různí kšeftaři, kterým se vznešeně říká „lobbisté“. A věřte mi, že vůbec nezazlívám Polákům jejich reklamu, hlavně, že těm Švédům významně pomohli! Třeba si toho u nás někdo všimne a stanoví jiné priority, než dosud máme. Jen by to nemělo trvat extra dlouho!

Psali jsme:

Slovensko podlehlo USA. Tentokrát v dodávce stíhaček. Již při mém červnovém pobytu na Slovensku se tam hovořilo o tom, že tamní ministr obrany za Slovenskou národní stranu podlehne tlaku Spojených států a zakoupí stíhačky F16 a nikoliv Gripeny, které máme my nebo Maďaři. Trumpovi se zdá daří tlačit na spojence, aby brali zbraně z USA... Při počtu 14 bojových letadel, dodaných za tři roky, slovenská strana dle různých údajů zaplatí od jedné až do tří miliard dolarů.

Kšeft je kšeft a Trumpovi se daří proto, že na to jeho spojenci slyší. Sám má moc problémů ve své vlasti, takže tlačí do nákupů americké vojenské techniky spojence. A koho jiného by měl tlačit než ty spojence. Zvláště, když na to slyší. Uvidíme, jak si poradíme s nákupy my.

Mne by spíše zajímalo, proč takové nákupy. Kdo nás ohrožuje? Ale asi někdo určitě, ale migranty, kteří už útočí na hranice Unie, sem přece bereme docela rádi, až na nějaké ty černé ovce, jako je visegrádská čtyřka, tak možná proto. Ale až tady budou a troufnou si na naše lidi, tak už nám ty obrněnce nepomohou. Víte přece, jak to bylo s mloky!

Psali jsme:

Ještě bych se vás, pane docente, zeptal na to, zda chov zvířat na maso, tedy dobytka, je skutečně tak ohrožující pro naši planetu, jak se to nyní ventiluje. Ony v Číně jsou už oblasti, kde není ani motýlka, ba ani housenky, řečeno slovy jednoho filmu „všechno vyžráno"...

Inu, není-li housenek, nemůže být motýlů! Dříve, a není to tak dlouho, snad deset let, jsme za odstrašující příklad dávali Argentinu. A říkali jsme, že hovězí dobytek tam, s odpuštěním, vypouští ze svého zažívacího traktu plyny, které zvětšují naši ozónovou díru. Tak teď je na tapetě Čína. Věříte, pane redaktore, tomu, že nehostinná skaliska kolem Středozemního moře vyžraly v dávném starověku kozy a ovce? Vidíte, a je to pravda. Mohu vám směle říci, že jsem na počátku sedmdesátých let viděl takto vyžrané louky a pastviny v Rumunsku. A co Afrika, kam ty kozy stále vozíme a děláme tomu nesmyslnou propagaci.

Člověk v tísni: Pošli kozu do Afriky

A mohu vám říci, že je to daleko horší než v Číně. Ale ty louky a pastviny, až trochu zaprší, se zazelenají. I v té Číně, i v té Argentině. Ale naše zpevněné plochy se už nezazelenají nikdy. Co je potom horší? Chov dobytka či neustálé zpevňování ploch. A lidi chtějí jíst a nejsou skromní. „Už jim ani to skopový nejede“, řečeno slovy klasika. Kdyby se jedly luštěniny a brambory, oč by bylo lépe. I zdravotně. Ale uvařte dětem ve škole hrách, čočku či nastavovanou kaši. Máte tu vzpouru rodičů, kteří jsou to schopni hnát až před soud, co jejich americky vychovávaným mazlíčkům si dovolili v té škole uvařit.

Jaká asi bude ta další generace, se ptám. A jestli vůbec bude řešit přírodu a ne jen vlastní prospěch. Na to je třeba myslet! A něco pro to dělat. Já vím, že můj hlas je hlas volajícího na poušti, ale i bibličtí prorokové si tak připadali. A tak se snažím otevírat lidem oči a hlavně myšlenky.

Článek obsahuje štítky