INFO Times24

V důsledku narůstajícího mravního chaosu stále víc závisíme na státu,“ říká v rozhovoru americký konzervativní spisovatel Rod Dreher. Ve své nenovější knizeBenediktova cesta. Křesťanský život v postkřesťanské době, jež letos vyšla česky, se pak snaží ukázat, jak by si měli křesťané zachovat víru v přicházející době temna, v čemž ho mimo jiných inspirovaly myšlenky českých disidentů Václava Havla a Václava Bendy.

 

ČESKÁ POZICE: Podle sekulárního americko-židovského komentátora deníku The New York TimesDavida Brookse je vaše kniha Benediktova cesta. Křesťanský život v postkřesťanské době, jež letos vyšla česky, „nejdiskutovanější a nejdůležitější náboženskou knihu uplynulého desetiletí“. Co je její hlavní myšlenkou?

DREHER: Tvrdím, že Západ je morálně a nábožensky ve stejném úpadku a rozpadu, jako byla Západořímského říše ve svých posledních letech. Křesťané – všichni křesťané – by měli o sobě přemýšlet jako benediktinští mniši, kteří se objevili v 6. století na troskách Říma. My, obyčejní křesťané sice nejsme povoláni do klášterů, navzdory tomu musíme žít svou víru mnohem disciplinovaněji, abychom vytvořili odolnější rodiny, farnosti a komunity, jež budou s to zachovat si víru v přicházející době temna.

Západní civilizace se rozpadá, protože opustila své tradice, jež ji držely pohromadě, a lidé, kteří chtějí žít podle starých zvyků, by neměli bránit „římské impérium“, ale soustředit se na vybudování komunit založených na ctnostech

Inspiroval mě nejen svatý Benedikt, ale především skotský a americký katolický filozof Alasdair MacIntyre, který téměř před 40 lety zveřejnil vlivné dílo morální filozofie Ztráta cnosti. Podle něho osvícenský pokus vybudovat soudržnou morálku pouze na základě rozumu selhal. Západní civilizace se rozpadá, protože opustila své tradice, jež ji držely pohromadě, a lidé, kteří chtějí žít podle starých zvyků, by neměli bránit „římské impérium“, ale soustředit se na vybudování komunit založených na ctnostech.

MacIntyre se domnívá, že čekáme na „nového – nepochybně velice odlišného – svatého Benedikta“ a že potřebujeme lidi, jako byl Benedikt z Nursie, kteří jsou schopní číst znamení doby a reagovat na ně moudře, kreativně a radikálně.

Materiální, politické a kulturní podmínky v Evropě a Severní Americe v 21. století se velmi liší od těch v pozdním Římě, ale existují i paralely. Konceptem Benediktovy cesty se snažím inspirovat nové – a odlišné – svaté Benedikty. Potřebujeme takové, které papež Benedikt XVI. – další Benedikt Benediktovy cesty – nazval „kreativními menšinami“, jež dokážou čelit krizi naší civilizace.

Potřebujeme lidi, jako byl Benedikt z Nursie, kteří jsou schopní číst znamení doby a reagovat na ně moudře, kreativně a radikálně

Je to výzva pro kněze, a především pro laiky. Nemůžeme čekat na někoho, kdo nás zachrání. Abych použil biblickou analogii, už dlouho hodně pršelo, a proto je pro křesťany nejvyšší čas začít stavět archy, jako byla ta Noemova. Jinak utoneme.

ČESKÁ POZICE: Jste obviňován, že doporučujete rezignovat na svět, což povede k paralýze, ignoranci či k něčemu ještě horšímu. Kdyby křesťané kapitulovali před převládajícími politickými trendy, nebylo by to ještě horší? Benediktova cestaje dobrá pro rodiny, ale platí to i pro politiku?

DREHER: Jsem přesvědčen, že křesťané musejí zůstat v politice aktivní, když už pro nic jiného, pak alespoň kvůli ochraně náboženské svobody, tedy právu vyznávat svou víru a řídit vlastní instituce. Knihu jsem napsal jako Američan pro americké publikum a situace v České republice je v mnoha ohledech odlišná.

V USA máme mnoho morálně a teologicky konzervativních křesťanů – především evangelikálů –, kteří věří, že pokud zvolíme správné politiky, civilizační krize se vyřeší. To je naprostý nesmysl. Ve své knize ukazuji, že mnozí mladí Američané i uvnitř církví ztrácejí víru. Buď úplně, nebo je natolik ovlivněna konzumní kulturou, že tradiční křesťanství připomíná jen povrchně.

V USA máme mnoho morálně a teologicky konzervativních křesťanů – především evangelikálů –, kteří věří, že pokud zvolíme správné politiky, civilizační krize se vyřeší. To je naprostý nesmysl.

Z křesťanského hlediska, je úplně jedno, zda „Ameriku učiníme opět velikou“, pokud ztratíme duši. A to se dnes v Americe děje. Jsem politický konzervativec, ale nesnáším, když některé církve působí jako pobočka Republikánské strany. Musíme bojovat politicky, pokud to dosud jde, ale mou tezí je, že křesťané jsou menšinou – a zmenšující se.

Demokratická strana je otevřeně nepřátelská k tradičním křesťanům kvůli našim názorům na potraty a LGBT; republikáni nás opouštějí. Zanedlouho budeme považováni za nenávistnou skupinu kvůli tomu, čemu věříme ohledně sexuality a rodiny. Američtí křesťané to jen obtížně chápou, protože nemohou uvěřit, že naše země byla s to klesnout tak hluboko a tak rychle.

I kdybychom byli jako křesťané nenáviděnou menšinou bez významné politické moci, nemůžeme rezignovat na práci ve prospěch obecného dobra. Toto ponaučení jsem si vzal od Václava Bendy. Inspirací pro Benediktovu cestu byla jeho myšlenka „paralelní polis“ – pracovat pro obecné dobro, i když nemáme žádnou politickou moc.

Jako křesťané nemůžeme doufat ve slušnou lidskou politiku, pokud nemáme zdravou kulturu uvnitř našich rodin, církví a komunit. Benediktova cesta neusiluje o stažení ze světa, nýbrž o hlubší vnoření se do modlitby, bohoslužby, studia bible a křesťanské kultury.

Obecně však politika vychází z kultury. Jako křesťané nemůžeme doufat ve slušnou lidskou politiku, pokud nemáme zdravou kulturu uvnitř našich rodin, církví a komunit. Benediktova cesta neusiluje o stažení ze světa, nýbrž o hlubší vnoření se do modlitby, bohoslužby, studia bible a křesťanské kultury, takže když vyjdeme do veřejného prostoru, mnohem věrněji můžeme reprezentovat učení Ježíše Krista.

ČESKÁ POZICE: Čím vás a vaši knihu inspirovali Václav Havel a Václav Benda?

DREHER: Velice mě inspirovalo podobenství Václava Havla o prodejci ovoce a zeleniny, který se rozhodl žít v pravdě a snášet následky, než nadále přitakávat zkorumpovanému systému. Hned jsem si pomyslel, že to je příklad pro tradicionalistické křesťany. Myšlenka Václava Bendy o paralelní polis byla pro mne ještě důležitější.

Katolík Benda řekl, že i když jsme vytěsněni z veřejného prostoru a nemáme žádnou moc, stále máme odpovědnost jeden za druhého, za sebe navzájem. Nemůžeme kapitulovat, ale přijít s alternativou života v pravdě, společně a navzdory útisku. Je v tom mnoho moudrosti. Když jsem byl letos v Praze, navštívil jsem Kamilu Bendovou v bytě, kde žili s Václavem. Byl jsem dojat jejich rodinou.

Velice mě inspirovalo podobenství Václava Havla o prodejci ovoce a zeleniny, který se rozhodl žít v pravdě a snášet následky, než nadále přitakávat zkorumpovanému systému. Hned jsem si pomyslel, že to je příklad pro tradicionalistické křesťany. Myšlenka Václava Bendy o paralelní polis byla pro mne ještě důležitější.

Kamila mi řekla, že četla svým dětem dvě, někdy tři hodiny denně, protože bylo velice důležité rozvíjet jejích představivost pravdou a krásou skutečné literatury, například Tolkienem. „Proč?“ zeptal jsem se. „Protože jsme věděli, že Mordor skutečně existuje,“ odpověděla. Američané možná nikdy nezažijí takový útisk, ale mohou se z této zkušenosti ponaučit.

ČESKÁ POZICE: V USA se odehrává zápas o jejich duši a kulturu, nic takového v Evropě není. Evropští konzervativci a klasičtí liberálové vždy obdivovali dva rysy Ameriky – že je křesťanskou, nikoli postkřesťanskou společností a že je antietatistická, se zdravou nedůvěrou ke státu. Nyní se však oba tyto rysy vytrácejí a USA se začínají podobat „makroBelgii“. Jak to vidíte?

DREHER: To je pravda. Čím méně jsou lidé schopni se ovládat, vládnout si sami vnitřně, tím více budou potřebovat kontrolu vnější. Alexis de Tocqueville ve svém díle z 19. století Demokracie v Americe tvrdí, že křesťanské náboženství bylo zásadní pro úspěch demokracie. Moc v demokracii patří lidu, který ale musí věřit, že existují limity jeho moci. Navíc křesťanství obsahuje učení, jež činí vládu odpovědnou ovládaným životaschopnější.

V tomto duchu jeden z otců-zakladatelů USA John Adams poznamenal, že americká ústava může fungovat jen pro „mravní a zbožné lidi“, tedy ty, kteří si sami vládnou s odpovědností vůči vyššímu zákonu. V opačném případě by roztrhali ústavu jako velryba rybářskou síť. Amerika nikdy nebyla, a ani nikdy nebude dokonalá, ale ztráta křesťanského smyslu a narůstající mravní chaos způsobují, že stále víc závisíme na státu.

ČESKÁ POZICE: Co by se proti tomu mělo dělat?

Procházíme obdobím, v němž je narušováno vše, co lidé potřebovali k dobrému životu. Víra v Boha coby zdroj smyslu a stability upadá.

DREHER: Kdo ví? Budou návykové látky, videohry a virtuální porno „chléb a hry“ 21. století? Ale vážněji, procházíme obdobím, v němž je narušováno vše, co lidé potřebovali k dobrému životu. Víra v Boha coby zdroj smyslu a stability upadá. Manžel a manželka na celý život? Manželství a stabilní vztah se v USA stávají luxusním zbožím jen pro vyšší střední třídu. Společenství dobrých přátel? Američané vykazují rekordní míru osamělosti a depresí. Stabilní, smysluplná práce? Kariérní stabilita zmizela a stále méně lidí může doufat, že bude mít práci, jež je uspokojí.

To vše může být politicky revoluční, protože žádný politik na to nenašel odpověď. Nelze čekat od politiků, že nás zachrání. Ať už se politicky či ekonomicky stane cokoli, musíme posilovat náboženské vazby a vytvořit silnější rodiny i menší komunity, jež nám pomohou přetrvat obtížnou dobu před námi.

Můj otec se narodil na venkově za Velké krize ve 30. letech 20. století, v době obrovské chudoby. Jeho rodina měla jen velice málo, ale náboženství, sousedé a schopnost postarat se o sebe jim umožnili těžkou dobu přestát. V USA jsme nyní tak bohatí, že jsme na tyto věci zapomněli. Musíme je znovu nalézt, neboť v opačném případě tuto dobu zkoušek nezvládneme.

ČESKÁ POZICE: Mnozí Američané i křesťané přivítali zvolení Donalda Trumpa coby menší zlo než Hillary Clintonová, ale zároveň si myslí, že není způsobilý být prezidentem. Co si o něm myslíte?

Donald Trump je zlý člověk, jehož ovládají vášně. Jeho zvolení je příznakem morální a politické dekadence USA. Navzdory tomu mu dávám přednost před Hillary Clintonovou – především kvůli pravomoci prezidenta utvářet soudní systém USA.

DREHER: Skutečně je svým temperamentem, morálně a psychologicky nezpůsobilý být prezidentem. Je to zlý člověk, jehož ovládají vášně. Jeho zvolení je příznakem morální a politické dekadence USA. Navzdory tomu mu dávám přednost před Hillary Clintonovou – především kvůli pravomoci prezidenta utvářet soudní systém USA. Nelze pochybovat, že pokud by Clintonová vyhrála, nezbyla by u našich soudů žádná naděje pro náboženskou svobodu. Nyní tu naději máme. Trochu naděje, ale to je lepší než žádná.

Neměli bychom si však nic nalhávat: Trump prezidentem je katastrofa. Je nekompetentní a naprosto neschopný řešit domácí i zahraniční problémy. Nevím, jak se z něho vzpamatujeme – a to říkám jako ten, kdo ho bude v roce 2020 pravděpodobně volit. Nesouhlasím však s lidmi na levici a pravici, kteří viní Trumpa ze všeho zlého v americké politice. Je symptomem hlubšího úpadku, nikoli jeho příčinou.

ČESKÁ POZICE: Mluvíme-li o Trumpovi, nelze opomenout ruského prezidenta Vladimira Putina. Někteří konzervativní křesťané v Evropě ho považují za ochránce, podporovatele či spasitele křesťanství v Evropě. Byl jste metodistou, katolíkem a nyní jste pravoslavným křesťanem. Co si myslíte o Putinovi?

DREHER: Putin je v určitém smyslu podobný Trumpovi, i když je mnohem inteligentnější a lépe se ovládá. Chápe význam silné církve pro morální zdraví státu, považuje však náboženství pouze za nástroj – jako to, co je dobré pro jeho vládu. Rusové v 90. letech značně trpěli, a proto je nemohu vinit ze zvolení Putina, zároveň je ale chybou považovat ho za ochránce křesťanství. Liberálům, jako je George Soros, za Putina pšenka nepokvete, což je dobře, ale křesťané si nemohou dovolit zavírat oči před masivní korupcí a brutalitou, jež jsou za Putina normou.

Putin je v určitém smyslu podobný Trumpovi, i když je mnohem inteligentnější a lépe se ovládá. Chápe význam silné církve pro morální zdraví státu, považuje však náboženství pouze za nástroj – jako to, co je dobré pro jeho vládu.

Chápu, proč si evropští křesťané přejí mít lídra, který si váží a chrání křesťanství. Neznám Trumpovy pohnutky, ale jsem rád, že my Američané máme lídra, který neútočí na církev a její svobody. Zároveň je ale nebezpečné hledat řešení našich problémů v politice. Má obava z Trumpa spočívá v tom, že církve, které ho otevřeně podporují, se kvůli tomu zdiskreditují. Totéž platí o Putinovi a ruském pravoslaví. Jako pravoslavný křesťan jsem vděčný za to, že Putin považuje za důležité chránit přirozenou rodinu, ale neměli bychom být naivní.

ČESKÁ POZICE: Jaká je dnešní situace v církvích, pokud jde o zneužívání dětí? Byli pachatelé a ti, kdo je kryli, odhaleni a potrestání?

DREHER: Vůbec ne. V některých případech ano, ale nevěřím, že většina z nich byla odhalena, a určitě nebyla potrestána. Letos na jaře jsme viděli skandál v Chile, kde dokonce papež František odsuzoval oběti, i když později změnil názor a omluvil se. Jižní baptisté, v USA největší protestantská církev, má svůj sexuální skandál. Díky Bohu nejde o zneužívání dětí, ale o mocného pastora a jeho následovníky, kteří se snaží ututlat znásilňování a zneužívání žen. Vidíme stejnou dynamiku – mocní muži si chtějí zachovat moc a pověst církve umlčováním obětí.

Bohu se však nelze vysmívat, ani ho obelhat. Všichni vědí, že nedávné hlasování o legalizaci potratů v Irsku bylo důtkou katolické církvi. Žijeme v době, kdy všechny církve přicházejí o moc a prestiž. Je to čas pokání, očisty. Joseph Ratzinger, nyní emeritní papež Benedikt XVI., tento kolaps předpověděl v roce 1969 v rozhlasovém rozhovoru.

Je nebezpečné hledat řešení našich problémů v politice. Má obava z Trumpa spočívá v tom, že církve, které ho otevřeně podporují, se kvůli tomu zdiskreditují. Totéž platí o Putinovi a ruském pravoslaví.

Řekl: „Když zkouška oddělování plev od zrn uplyne, velká síla vzejde z duchovnější a jednodušší církve.“ A dodal, že tato církev, toto „malé stádo věřících“, bude majákem naděje pro svět, a „odpovědí, kterou lidé vždy skrytě hledali“. To je jeden z důvodů, proč chovám navzdory skandálům stále naději.

ČESKÁ POZICE: Mike Pence, viceprezident novopohana Trumpa, je křesťan. Co si od něho slibují křesťané a co vy osobně?

DREHER: Mnozí evangelikálové ho považují za silný hlas pro křesťanství na dvoře barbara Trumpa. Já si však myslím, že se obelhávají. Od Mika Pence nečekám nic, kromě toho, že své křesťanské přesvědčení podřídí politice. Nejdůležitějším momentem, jenž signalizoval, že křesťané kulturní válku v USA prohráli, nebylo rozhodnutí Nejvyššího soudu v roce 2015, které zavedlo manželství osob stejného pohlaví, nýbrž to, co se odehrálo o měsíc dříve.

Stát Indiana se pokusil přijmout velice měkký zákon chránící náboženskou svobodu firem žalovaných za to, že diskriminují gaye. Velké korporace v celých USA tento zákon napadly a vyhrožovaly, že Indianu ekonomicky potrestají, pokud zákon nezruší. Pence byl tehdy guvernérem Indiany a tlaku podlehl. Vystoupil v celoamerické televizi a velice slabě a špatně zákon obhajoval. Musíme si uvědomit, že vyhovět velkému byznysu je pro republikány to nejdůležitější. Pence byl vystaven zkoušce a selhal. Proto od něho nic nečekám.

ČESKÁ POZICE: Co je transgender a nakolik je nebezpečný?

Transgenderismus někteří považují za vyjádření lidské svobody, ale ve skutečnosti je formou nihilismu. Ničí lidskou osobnost a základ stabilních společenských vztahů. Tato radikální ideologie nutí zbytek společnosti podřídit se jejím požadavkům.

DREHER: Transgender je přesvědčení, že naše biologické ustrojení nemá nic společného s tím, zda jsme, či nejsme muži nebo ženy. Stoupenci transgenderu věří, že si mohou vybrat pohlaví a že společnost jejich rozhodnutí musí přijmout. Transgenderismus je obvykle spojován s lesbičkami, gayi a bisexuály – LGBT –, ale ve skutečnosti je odlišnou kategorií. Homosexualita stále pracuje se dvěma pohlavími – mužským a ženským. Transgenderismus popírá binární podstatu pohlaví a také to, že pro osobní identitu existuje základ v biologii.

Transgenderismus někteří považují za vyjádření lidské svobody, ale ve skutečnosti je formou nihilismu. Ničí lidskou osobnost a základ stabilních společenských vztahů. Tato radikální ideologie nutí zbytek společnosti podřídit se jejím požadavkům.

ČESKÁ POZICE: Jak se můžeme radikální genderové ideologii ubránit?

DREHER: Kdykoliv jsem se v České republice bavil o genderové ideologie, lidé se mi smáli. Myslí si, že se to zde nikdy nemůže stát. Říkám jim: „Probuďte se!“ Kdybyste před deseti lety řekli většině Američanů, že genderová ideologie bude hlavním proudem společnosti, také by se smáli. Gayoví aktivisté tvrdili, že konzervativci si vymýšlejí lži, aby zastrašili lidi ohledně homosexuálního manželství. Nyní, v roce 2018, žijeme uprostřed noční můry. Přijde to i k vám, pokud se nepřipravíte na propagandu, která se na vás vrhne.

Kdybyste před deseti lety řekli většině Američanů, že genderová ideologie bude hlavním proudem společnosti, také by se smáli. Gayoví aktivisté tvrdili, že konzervativci si vymýšlejí lži, aby zastrašili lidi ohledně homosexuálního manželství. Nyní, v roce 2018, žijeme uprostřed noční můry. Přijde to i k vám, pokud se nepřipravíte na propagandu, která se na vás vrhne.

Začne to příběhy v médiích o utrpení genderově nespokojených lidí. Ti skutečně existují a trpí, ale média to budou podávat tak, že za jejich utrpení může společnost, která je neakceptuje. Tyto příběhy závisí v moderní společnosti na široce sdílené víře, že nemůžeme soudit sexuální sebevyjadřování či osobní identitu jiných lidí. Média budou prezentovat lidi, kteří odmítají transgenderismus, jako kruté.

Zároveň bude probíhat kampaň na školách za přijetí transgenderu, maskovaná coby proti šikaně. Je pravdou, že nikdo nemá být šikanován, ale tento mravní princip můžete zastávat, aniž byste přijali transgenderismus. Toto rozlišení však budou aktivisté proti šikaně popírat. Pak se k boji za transgenderismus připojí velké korporace. Budou jej vydávat za pokrokový a tlačit zákonodárce ke změně zákonů ve prospěch transgenderových konceptů. V opačném případě budou hrozit ekonomickými následky. Každý, kdo řekne „ne“, bude démonizován jako bigotní.

Ve Velké Británii lesbičky, které nesouhlasí s tím, že ženy mohou mít penis, transgenderoví aktivisté veřejně urážejí a šikanují. Nepodceňujte krutost tohoto hnutí.

ČESKÁ POZICE: Co nejvíce ohrožuje tradiční, nebo spíše přirozenou rodinu?

Přirozená rodina zkolabovala mezi dělníky či lidmi z nižší střední třídy. Může za to mnoho faktorů, ale nejvíce radikální individualismus a jeho produkt – hédonismus.

DREHER: To je těžká otázka. Odpověď zní, že radikální individualismus založený na představě, že nemáme žádné povinnosti ani limity kromě těch, které si vybereme. Tato sobecká představa má mnoho podob. Vidíme ji v genderové ideologii, konzumním kapitalismu, jenž vše proměňuje na tržní komoditu, i ve ztrátě smysluplnosti, včetně víry v to, že rodina je pozitivním dobrem hodným sebeobětování. Benedikt XVI. řekl, že Evropy se zmocňuje podivná nemoc – absence touhy mít děti, což znamená ztrátu víry v budoucnost.

Podle mnoha sociologů a politologů většina mladých lidí v dnešních USA nikdy nebude vědět, co je to mít přirozenou rodinu. Řekli mi to také profesoři na jedné konzervativní evangelikální univerzitě, což mě šokovalo. „Proč?“ zeptal jsem se. Jeden profesor mi odpověděl: „Protože většina z nich ji nikdy nezažila.“

Mnozí věřící ze střední třídy, jako jsem já, si to neuvědomují, protože většina lidí, které znám, jsou ženatí, vdané a mají děti. Přirozená rodina ale zkolabovala mezi dělníky či lidmi z nižší střední třídy. Může za to mnoho faktorů, ale nejvíce radikální individualismus a jeho produkt – hédonismus.

ČESKÁ POZICE: O čem bude vaše příští kniha?

Nejsem optimistou, protože věci se značně zhorší, než se začnou zlepšovat. Křesťanskou nadějí je přesvědčení, že i utrpení má smysl, pokud je spojeno s Kristem. Vše lze snést, pokud ho milujeme. Světci a mučedníci o tom přesvědčují.

DREHER: Přemýšlím o konverzaci, kterou jsem měl loni na podzim v Paříži s jedním francouzským filozofem. Shodli jsme se, že Západ má velký problém. Ztratil smysl, povědomí o účelu, a tlak islámu je v Evropě velký. Zeptal jsem se ho, odkud čerpá naději. „Nemám žádnou,“ odpověděl mi. Řekl jsem mu, že mámnaději, jíž je Ježíš Kristus.

Nejsem naivní americký křesťan. Řekl jsem mu, že nejsem optimistou, protože věci se značně zhorší, než se začnou zlepšovat. Křesťanskou nadějí je přesvědčení, že i utrpení má smysl, pokud je spojeno s Kristem. Vše lze snést, pokud ho milujeme. Světci a mučedníci o tom přesvědčují. Filozof mi naslouchal a pak odpověděl: „To může vyhovovat vám, Američanům, ale my tady ve Francii věříme, že tento svět je vše, co existuje. Když zemřeme, je konec.“

Nevěděl jsem, co mu mám říct. Jeho materialismus byl silný. Od té doby přemýšlím, co jsem mu měl říct. Jak jsem mu měl naznačit, že tento materiální svět není vším, co existuje, že je tady i transcendentní dimenze naší zkušenosti. Ve svém životě jsem měl mnohé, a dokonce mystické zážitky, které mě přesvědčily, že Bůh existuje a že Ježíš Kristus je synem Božím. Zkušenost pravoslavného křesťana mě pak naučila, že je mnohem snazší, než si mnozí myslí, mít přímou zkušenost s Bohem. Jak o tom ale promluvit v knize, která by byla čtivá a zároveň provokativní?

V naší kultuře je velký hlad po transcendenci. Dnešní lidé o ni usilují prostřednictvím drog, radikální politiky a různých falešných bůžků, přičemž skutečný Bůh je tady s námi, a čeká, až ho objevíme.

To je můj úkol, když přemýšlím o své příští knize. V naší kultuře je velký hlad po transcendenci. Dnešní lidé o ni usilují prostřednictvím drog, radikální politiky a různých falešných bůžků, přičemž skutečný Bůh je tady s námi, a čeká, až ho objevíme. Co když to, po čem toužíte více než po čemkoli jiném, je tady mezi námi právě nyní – ve starobylém kostele, na místě, do kterého se nikdy neodvážíte vkročit?