INFO Times24

Inspirovali se myšlenkou, která se zrodila v roce 2010 během olympijských her v kanadském Vancouveru. Ale projekt byl už pár let u ledu a získat alespoň základní informace, jak vést děti ke sportu a k pohybu, nebylo jednoduché. Přesto to nevzdali. „Zavolali jsme člověku, který nás nikdy neviděl, byli jsme pro něj nějací kluci z východní Evropy, kteří nemají za sebou žádný věhlas. A on nám poslal základní kostru toho, jak to tehdy fungovalo,“ vzpomínají na své začátky.

Jan a Martin chtěli jít dál než Kanaďané. Proto navázali spolupráci s odborníky Fakulty tělesné výchovy a sportu v čele a docentem Tomášem Peričem. Postupně se jim podařilo vytvořit vlastní projekt. Vymysleli originální metodologii, která umí v každém dítěti odhalit, pro jaký sport má přirozený talent. Rodiče tak mohou své děti lépe nasměrovat, aby je sport začal bavit a neseděly doma jako pecky u televize nebo počítače.

Váš nápad rozhýbat české děti vznikl v autě. Jak dlouho jste v něm seděli a vymýšleli v čem začít podnikat?
Jan Březina: Vraceli jsme se domů z hokeje, byli jsme nabiti sportem, plní endorfinů. Když jsme dojeli, zůstali jsme sedět v autě. Tehdy jsme si tam řekli, co by nás bavilo. Ta diskuse byla dlouhá, až se nám celé auto zamlžilo.
Martin Jahoda: Mohli jsme si poznámky psát na okénko (smích).
Jan Březina: A od té doby, když se nám v autě zamlží okna, říkáme si – ha, přichází nějaký nápad (smích).

První veřejnou sportovní aktivitu, která analyzovala sportovní nadání dětí, jste rozběhli v lednu 2014. Měli jste tehdy strach, že se nikdo nepřihlásí?
Jan Březina: Ano, měli (smích).
Martin Jahoda: Taky, že se hned nikdo nepřihlásil.

A jak jste nakonec získali rodiče pro myšlenku, aby nechali své děti otestovat?
Jan Březina: Začali jsme u svých známých. Řekli jsme si ale, že na nic nechceme vydělávat. Proto jsme účast nabízeli známým a přátelům zdarma.
Martin Jahoda: Hrozně jsme si dávali záležet na tom, aby to pro děti byla zábava a aby odcházely s nějakým zážitkem, protože věříme tomu, že kdy jsou děti nadšené, ovlivní to vnímání rodičů. A ono to vyšlo.

Takže nápad otestovat sportovní vlohy dětí se začal šířit dál.
Martin Jahoda: Přesně tak. Ale řeknu vám, že na začátku byla pro mě každá registrace důvod k malé oslavě. Měl jsem do telefonu přesměrováno oznámení, že když přijde registrace, objeví se mi to i v mobilu. S manželkou jsem měl pak dohodu, že za každou registraci jí koupím makronku.

A přišlo vás to draho?
Martin Jahoda: Ano, koupených makronek bylo hodně. Manželka se mě dodnes ptá, zda to ještě platí? (smích).

Kolik takových sportovních akcí už máte za sebou?
Martin Jahoda: Našich vlastních akcí jsme uspořádali v Čechách již kolem stovky. Další probíhají i v zahraničí a další akce pořádá Český olympijský výbor.
Jan Březina: Samozřejmě, že aktivita s Českým olympijským výborem má daleko širší dopad, protože probíhá na stovkách základních škol a zapojují se do něj stovky dětí. V celonárodním školním projektu nazvaném Sazka Olympijský Víceboj jsme odpovědní za metodologickou část. Naplňuje se tak naše vize pomáhat českým dětem, aby se více hýbaly, což má pozitivní dopad na jejich zdravotní stav.

Když děti testujete, jak je motivujete, aby se chtěly hýbat?
Martin Jahoda: Naše sportovní dny se snažíme dělat zábavně. Děti jsou soutěživé a chtějí soutěžit. Dělají osm zábavných testů, chtějí být rychlejší silnější, lepší. Takže je vlastně není na akcích nutné motivovat. Spíš jde o to, jak se budou chovat dál – co budou dělat každý den. Zda půjdou do kina, sedět u počítače, nebo se budou raději hýbat. A my věříme v to, že každé dítě má sportovní talent, a jde jen o to, odhalit jaký. A to dokážeme odhalit díky našemu testování. Dítěti dokážeme říci – ty jsi dobrý v rychlosti, dynamice, ty ve vytrvalosti a síle. A když dítě odchází s tím, v čem je dobré, víme, že ho to ke sportu přirozeně motivuje.
Jan Březina: Neříkáme jim, že budou mistry světa, naší vizí je sport pro každého. Dříve se hledaly jakési univerzální talenty, které by měly dělat sport. Dnes ale mohou přece sportovat všechny děti. Existují sporty, které mohou dělat i obézní děti. Každý si může najít sport, který ho bude bavit a přinášet mu radost a zdravý životní styl. Vždyť nevadí, že některé dítě pomaleji běhá, je důležité, aby mělo chuť nějaký sport dělat. A my jim tu chuť dáváme, když jim analýzou sdělíme, pro co mají přirozený talent.

Chuť je jedna věc, vydrží ale dnešní děti u sportovní aktivity?
Martin Jahoda: Po třech letech již máme desítky takových případů. Potvrzují to i naši přátelé a známí, jejichž děti se zúčastnily našich prvních sportovních dnů.

Fotogalerie     Zobrazit fotogalerii

Jak přijdete na to, pro který sport má dítě vlohy?
Jan Březina: Je to komplexní posouzení. Roli hrají fyzické předpoklady, taktické schopnosti, somatotyp – jako je výška, struktura postavy. Dále hrají roli i určité charakterové vlastnosti. Je to velmi široké posouzení. Když jsme se o tom na začátku začali bavit s docentem Peričem, abychom rozvinuli program Olympijského Víceboje, do které se dnes zapojily už desítky tisíc dětí, vzpomenu si vždycky na jeho komentář. Na fakultě se ho ptali, proč s tímto projektem nepřišla samotná fakulta, ale dva ekonomičtí analytici. On říkal, že to tak často bývá, že když lidé vědí o svém oboru moc, tak si myslí, že to nejde. My jsme nevěděli, že to nejde, tak jsme to udělali. Když bychom vystudovali fakultu tělesné výchovy a sportu, možná bychom na to nepřišli.

Už vás podnikání uživí?
Jan Březina: Ano. Je to na dobrou výplatu, ale náš byznys je jednorázový. Rodiče k nám přijdou se svým dítětem jednou, ne opakovaně. V tom je toto podnikání, které jsme si zvolili, těžké.
Martin Jahoda: Na rozdíl od předchozího zaměstnání je zde určitá míra nejistoty. Vidíme své plány, a to, že máme na výplatu tak půl roku dopředu. Snažíme se proto i o další aktivity. Letos jsme měli například v průběhu olympiády v Riu aktivitu ve Velké Británii, kde jsme prováděli testování dětí v Leedsu. Každá taková aktivita nám finančně pomáhá.

Když se řeknou peníze, co pro vás znamenají?
Martin Jahoda: Jistotu, měřítko úspěchu a určitou míru svobody.
Jan Březina: I když podnikáme s myšlenkou, která nás baví, tak od začátku musíte podnikat tak, abyste vydělali peníze. My to máme okořeněné tím, že děláme, co nás baví a baví to i děti.

Svou myšlenku jste se rozhodli rozšířit i formou franšíz. Jste v Polsku, na Slovensku, Maďarsku a jednáte v Německu. Je těžké prodat franšízu?Martin Jahoda: Ani ne. Na začátku nás překvapilo, jak je to jednoduché. Když jsme si řekli, že se podíváme do zahraničí, během tří měsíců jsme měli partnera na Slovensku. Pak jsme začali přemýšlet, jak spolupráci postavíme, zda na licenci, nebo formou franšízy.

Zvolili jste franšízu, proč je to lepší?
Jan Březina: V tomto případě dodáme partnerovi vše – od metodologie, přes naše zkušenosti a dva měsíce po podpisu smlouvy může začít pracovat. Ale velké poučení pro nás je, že musíte mít toho správného partnera.
Martin Jahoda: I když by partner do toho šel, v situaci, kdy si myslíme, že není tím správným, je lepší říci ne. Takovou zkušenost mají i velké firmy, které se ve franšízovém byznysu pohybují.

Když se vám daří prodat franšízy po Evropě, znamená to, že rozhýbat děti, je i zde velký problém?
Jan Březina: Je to celoevropský problém. Není vůbec žádný rozdíl mezi východní, střední a západní Evropou. Děti neustále sedí, rodiče jim musí vytvářet volný čas, děti samy ven nechodí, aby si hrály a sportovaly. Dnes je to hodně na rodičích a na tom, kam je přihlásí. Proto je důležité jim poradit, na co je jejich dítě talentované.

Jak se na vaše podnikání dívají u vás doma? Neklepou si vaše ženy na čelo, že jste blázni?
Martin Jahoda: Musím ocenit svou manželku, že mě hned na začátku podporovala jít do toho. Uvědomil jsem si, jak je těžké rozjet vlastní byznys. Člověk jde do neznáma a nejistoty. Z krásné bezpečné zaměstnanecké pozice uděláte najednou krok, který může skončit neúspěchem. Kdyby má manželka vše zpochybňovala, nevím, jak by to dopadlo. Ale ona mě podporovala. Za to jsem jí dodneška vděčný.
Jan Březina: Já to měl ulehčené tím, že mi vyšel vstříc korporátní zaměstnavatel, což bylo až neuvěřitelné. Pracoval jsem ve strategii, tenkrát jsem požádal o neplacené čtyřměsíční volno a vyšli mi vstříc, i když věděli, že zkouším něco svého. Měli jsme dohodu, že se vrátím, a já se vrátil, ale jen na půl úvazku a takto jsem pracoval ještě rok a půl.

Fungujete už čtyři roky. Když jsou v podnikání dva, stává se, že se nemusí vždy shodnout. Už se vám to stalo?
Jan Březina: Samozřejmě, že se to stalo, ale vždycky šlo o konstruktivní diskusi. Vždycky si každý poskládáme argumenty, a když se neshodneme, tak rozhodnutí odložíme a většinou napotřetí ke shodě dojde.
Martin Jahoda: Nejvíce diskusí jsme zatím měli kolem loga a názvu (smích). To bývá ve firmách typické, že na název a logo má každý jiný názor.

Už máte dva zaměstnance, jaké jsou vaše další plány?
Martin Jahoda: Chceme budovat síť zahraničních partnerů, jeden z našich zaměstnanců má zahraniční expanzi na starost. To je směr, kterým chceme jít.
Jan Březina: Zatím jsme na poli Evropy, ale možná přijde čas, kdy se budeme bavit i o dalších kontinentech. Měli jsme například už i poptávku ze Saudské Arábie.