Úspěšný podnikatel a filantrop nabízí řešení

JINÝMA OČIMA Vypněme kalkulačky a zapojme svá srdce… Někomu se to může zdát jako utopie, ale přesto to je výzva směrem ke každému od Libora Malého. Buddhisty, úspěšného podnikatele a člověka, který nabízí každému, kdo chce a stojí o to, alternativu a existenci bez toho, aniž by na prvním místě v životě byly peníze.  

ParlamentníListy.cz vývoj dění kolem jeho nápadu, charakterizovaném jako "ekonomika daru“, sledují již delší čas. Dalo by se totiž říci, že může jít i o jakousi cestu k tomu, jak vybudovat společnost bez peněz. Ale to je opravdu zatím prý vzdálené. Dobu, která mezitím uplyne, si ani Libor Malý netroufá odhadnout. Přesto v to doufá. Mezitím je však nutné se zamýšlet – a nejen zamýšlet, ale poté i praktikovat – nad naším pohledem na štěstí a na to, jak moc k němu přispívá lidská vzájemnost. Povídání na toto téma zveřejnil Malý i na stránkách projektu Hearth.net. Je si totiž mimo jiné vědomý toho, že ve společnosti sílí potřeba hledání hodnot lidství a prolíná se často náboženstvími i politickými zřízeními.

"Všechny bytosti hledají způsob, jak být šťastné. Stále nám tu probíhá průmyslová revoluce a všichni si i v jejím důsledku myslí, že čím víc hmoty budou vlastnit, tím budou více šťastní – že budou mít též více štěstí. Je to navíc podporované různými kampaněmi, které vyzývají: Kup si jedině tuto značku atd. A po této usilovné masáži ale vidíme, že sice máme mnozí už hodně věcí, protože ta civilizace je hodně rozvinutá, jenže štěstí jaksi stále nepřišlo. Způsob hledání se tedy rafinuje a my začínáme hledat štěstí na jiných úrovních. Mluvil o tom i dalajlama, když byl naposledy v Praze. A zmínil ten výraz Interdepence – a to je to, co si myslím, že je podstata toho hledání nové cesty,“ říká podnikatel, uplatňující ovšem i v obchodu buddhistické zásady, Libor Malý.  

Západní společnost je postavená na individualitě, ne na sdílení

Jak dodává, výraz, který dalajlama použil, znamená, že štěstí přichází tehdy, když si uvědomíme, jak jsme jeden na druhém závislí. "Ono to tak často nevypadá – světlo nám svítí, vše funguje a vypadá to, že to tak prostě nějak samo od sebe je. Jenomže kdyby ti lidé v elektrárnách a v dalších továrnách nepracovali, i když je neznáme a máme pocit, že s nimi nemáme nic společného, tak ani toto povídání nevznikne, protože bychom prostě neměli elektřinu, neměli bychom, kde dobít baterky do těch našich různých přístrojů. Jsme prostě, ať se nám to líbí nebo ne, na sobě navzájem všichni závislí. Ale západní civilizace je založená na liberální svobodě, a tak ji takové poznání děsí. Staví totiž na tom, že člověk je individuum, odpovědné samo za sebe, a ne někým, kdo je na někom dalším závislý. To najednou tu myšlenku svobody snižuje,“ upozorňuje Libor Malý.

Doplňuje, že už tu ale byly společenské systémy, které se snažily najít a podpořit myšlenku vzájemné potřeby, pomoci a závislosti jedněch na druhých. "Mám tím na mysli komunismus, který ale, jak víme, selhal. Takže teď je západní civilizace tak trochu v potížích. Individuální svobodný konzum totiž ke štěstí nevede, jak vidíme, a to, co bylo pokusem lidstva novým – tedy snahou o komunismus – očividně také ke štěstí nemířilo. Takže teď je naše civilizace ve zmatku. Nevíme, jak to tedy vlastně je,“ konstatuje Libor Malý.

Systém založený na spotřebě musí skončit – už není komu brát

Zdůrazňuje to, že současný systém je vyloženě založený na spotřebě, o čemž asi jen málokdo může pochybovat. "Znamená to, že všichni lidé vydělávají peníze, které spotřebovávají. Motivace, kterou člověk má, je ta, že ten druhý něco chce a bere. Každý se snaží toho nejvíc získat. V téhle době, kdy se celý svět spojuje nebo propojuje formou Twitteru, Facebooku, akciovými trhy umožňujícími rychlé obchodování, tak vidíme, že se podstata ale také mění… Princip kapitalismu založený na tom, že já spotřebovávám, už není takový, protože i ta spotřeba se také spojuje, všichni jsou propojení… A tak už není komu brát, protože když někomu něco vezmete, hodně rychle se to zase vrátí k vám zpátky. Proto ekonomové nyní sedí v Davosu a přemýšlí, jak to udělat, protože ať udělají, co udělají, vždycky se jim to vrátí zpátky. A neexistuje žádný nástroj, který by to napravil – právě kvůli té vzájemné propojenosti. Ať uděláte cokoli, vrací se to rychle zpátky a nikdy nevíte, jakou formou,“ představil své úvahy Malý také ParlamentnímListům.cz.

Žijeme obklopeni lidmi, před kterými musíme být stále na pozoru

Doplnil i další fakta. Totiž – že právě u systému ekonomiky daru se proto též počítá s propojením světa.

"Je přirozenější následovat to spojování, než se odtrhovat. Dnes je spousta lidí úspěšných, protože jsou schopni v tom sbírání těch věcí – mají toho hodně, ale nejsou šťastní. Proč? Protože i oni jsou obklopeni lidmi, kteří číhají na okamžik, kdy budou moci pro sebe vzít něco od nich. Žijeme ve společnosti obklopeni lidmi, před kterými se musíme strachovat, kdy vám něco seberou. Tak je ten současný systém založený – každý hledí jen sám na sebe. U nás – naší myšlenky je to vyřešené tak, že místo, abych já bral, tak dávám. Jak dlouho může trvat, než lidé skutečně pochopí princip nového systému? Několik generací to podle mého nebude, ale pokud si lidé neuvědomí, co je v poslední době všechno ve hře, můžeme se dostat do neuvěřitelného chaosu. Všichni si totiž myslí, že ten současný systém tu dlouho funguje, že je daný a že se nemůže rozpadnout,“ varuje Libor Malý. A tak se tedy soustřeďme na to, co vidí a nabízí jako možné řešení a východisko.

Peníze lidi jen rozdělují. Jsou již za svým horizontem

Jak tedy vyplývá (nejen) z jeho slov, všichni závisíme jeden na druhém, i když si to nechceme připustit. A víme, že to neříká jen dalajlama, ale že to říkal v minulosti i Ježíš Kristus, pokud zůstaneme u duchovních postav. I Kristus zdůrazňoval provázanost mezi lidmi.

"A odpovědí na to je respekt – respekt toho vědomí, jak jsme spolu spojení. Ale nestačí o tom jen přemýšlet, ale začít v tomto smyslu též něco dělat. Proto vznikl i projekt Hearth.net, který je postavený na ekonomice daru (zapojilo se do něj již 9000 lidí). Vzájemnost tak realizujeme v praktickém životě. Peníze – nic proti nim – už jsou dle mého totiž za svým horizontem a spíš lidi rozdělují. Když ty peníze nejsou potřeba, což v té naší ekonomice daru nejsou, není důvod, proč by se ta vzájemnost neprojevila. To je to, jak Ježíš říkal, miluj bližního svého, jako sebe sama, nebo jak říká dalajlama, prostě ten Interdepence. Ti lidé něco získají, ale pak zase  mají potřebu to dobré, příjemné, co získali, dál vracet. A nemají pocit, že se tím ochudili, jak nás to naučila vnímat současná komerční společnost. A obrazně řečeno to tak dál může téct napříč masami lidí. Ekonomika daru tím získává udržitelnost. Ten dar tu společnost pak udělá bohatší, než je dnes – i když nejde o dar ve hmotné podobě, ale dar v podobě toho vzájemného poznávání, obdarovávání. Ale nutno říci, že ctnost, zabývat se takovýmito myšlenkami, je důležitá, ale spolu s tím musí přicházet též skutečné poznávání té vzájemnosti. Je třeba tak i žít, nezůstat jen u myšlenek,“ pokračuje dál Libor Malý.

Je si však vědomý i toho, že velice často je překážkou odlišné chápání lidí, to brání vzájemnému souznění. Je to vidět jak v politice, v náboženství, ve vztazích – v osobní i pracovní rovině, ale též i těch mezinárodních. Proč? Proč dochází i k takovému napětí – zejména v poslední době?

Všichni vlastně hledáme to samé – jen to nechceme slyšet

"Vzniká to z nevědomosti – příliš málo toho druhého poznáváme. Víme málo o druhém, a tak se automaticky podezříváme. On je jiný, takže divný, dělá totiž něco jinak než já a já to dělám správně… Jako jediný... Poznávám to třeba i v pohledu na buddhismus, že prý do Čech nepatří. Každý prostě nálepkuje vše slovy. A je jedno, zda jde o náboženství, či o cokoli jiného. Lidi nevidí, co dělají ti druzí, nesdílejí to s nimi, nesnaží se jim porozumět. Přitom všichni to poznání potřebují – to poznání, že všichni (a všechna náboženství) přece že hledají to samé. Všichni chtějí štěstí. A tak také všichni hledají, jak to dělat. Řešením vypjatých vztahů i krizí je tedy poznání, že nejsme proti sobě, ale že nás proti sobě staví jen ta nevědomost a nálepky. Zrušme nálepky a začněme být lidi. Dostaneme tím zpátky mezi nás zase respekt a tím nastane vzájemnost,“ domnívá se buddhista Libor Malý.

Na malý moment se však zastavme ještě u peněz. U něčeho, bez čeho si současný člověk neumí představit život, zatímco Libor Malý jim nedává moc pěkné vyhlídky do budoucna. Opravdu tedy bude jejich role ve společnosti slábnout? Je to vůbec možné?

Bude asi méně peněz, ale ti, co se zorientují, budou prožívat víc štěstí

"Peníze udržují individuální svobodu. Koupím, zaplatím a konec – už mě nic nezajímá, tím méně ten, co mi něco prodal. Štěstí je ale přece v něčem jiném. Pravdou je, že peníze pomáhají vytvářet svobodu. Jenomže na druhé straně pak nejsem schopný rozeznat, jak moc je kvůli nim oslabená vzájemnost. Pokud peníze nejsou potřeba, vzájemnost se dostává a šíří mezi lidmi dál. Možná za takových sto let, až společnost pokročí dál a bude už v ní běžná ekonomika daru, přijde zase doba, kdy budou muset lidi více pracovat zase na té individualitě, na které se staví dnes vše, ale časem to bude pomíjet. Ale budou se muset snažit vyvážit tu individualitu se vzájemností – to je důležité k rovnováze,“ říká Malý. A dodává, že paradoxně čím méně peněz ve světě v blízké budoucnosti bude, bude z toho logicky větší krize. "Ale ve finále ti, kdo se v tom zorientují, budou prožívat navzdory okolnostem daleko víc štěstí,“ myslí si.

Uvědomuje si ale také to, že je pravdou, že různé životní názory a cesty jsou složité a je těžké je dát dohromady. I to pak společnosti škodí.

"Navíc někdo je na začátku cesty, někdo v prostředku, jiný na konci… A tím se to komplikuje i třeba v těch náboženstvích. Je třeba proto ten respekt a hledání společného jmenovatele. Když se shodneme, nebudeme si škodit a hledat tu vzájemnost, bude to dobré. A zase musím připomenout přednášku dalajlamy v Praze. Předeslal totiž, že bude pravděpodobně říkat také nějaké věci, které se někomu z jiných náboženství nemusejí líbit. Vyzval proto: Pokud to bude kdokoli z vás, zacpěte si prosím uši, ať vás to neruší. A to je přeci také řešení i v celosvětovém měřítku."

Kolébka opuštěných individualit...

Nabízí se otázka, do jaké míry může ovlivnit naši budoucnost a vývoj i vzdělávání a výchova dětí?

"Bytost se formuje zhruba asi do prvních deseti let života. U nás ji tedy formuje rodina, školka a škola. Rodina přitom často není úplně funkční, i když je úplná. Oba rodiče jsou unavení, pracují, a tak jsou děti většinu dne v různých zařízeních. A ta je ovlivňují. Já své děti nedávám do mainstreamového školství, ale do waldorfské školy. Vyrůstají tam jako individua – motivovaní, aby byli dobří, ale též jsou motivovaní k tomu pomáhání, k vzájemnosti, o které hovořím. Klasické školy – zaměřené na dril a na výkon – to je kolébka toho neštěstí všech těch opuštěných individualit, které kolem sebe vídáme…“ naznačil na závěr možnost výběru podnikatel a buddhista Malý.

Kdo je Libor Malý?

Na Liboru Malém je pozoruhodná celá řada věcí – mimo jiné jeho životní krédo. Praktikuje totiž tibetský buddhismus a s pomocí této orientální filozofie se rozhoduje i v obchodu. Dovedlo ho to hodně vysoko, stál u zrodu a v čele společnosti, která provozuje služby na elektronickém trhu práce. V roce 2011 pak prodal tuto firmu finské skupině Alma Media za bezmála miliardu korun.

Co je ekonomika daru?

Je založena na koloběhu daru. Tedy darování a sdílení čehokoliv, od věcí po znalosti a zkušenosti. Vše bez očekávání odměny od obdarovaného.

"Ekonomika daru je posun od spotřeby k přispívání, od směny k důvěře, od nedostatku k hojnosti.“ Charles Eisenstein