Členské země OSN nedávno formálně přijaly globální pakt o migraci. Třeba Česko, Polsko, Rakousko a některé další země dokument nepřijaly, protože podle nich nerozlišuje migraci legální a nelegální, přináší bezpečnostní rizika a k migraci spíše vyzývá, než aby ji omezoval. Jak hodnotíte toto chování?

To je všechno slovíčkaření. Legální migrace je eufemismus pro jasný mechanismus. Bohatší státy tímto mechanismem berou od chudších lidi, které potřebují. Nelegální migrace je útěk před chudobou nebo v krajním případě za přežitím. Nelegální migrant nemůže čekat, až mu doma vydají pas a bude vyhodnocen nějakou zemí za potřebného. Uprchlík prchá před násilím nebo válkou.

Bezpečnostní rizika jsou silně přeháněna. Když si dávali po čuni katolíci s protestanty v Severním Irsku, bylo mrtvých řádově víc. Státy, které dohodu nepodepsaly, se vyhnuly budoucím diskusím, jak celosvětový problém řešit.

V Česku se strach z uprchlíků a muslimů už v lidských mozcích většinově zakořenil. Přitom těch uprchlíků z Afriky a Asie je zde pomálu. Čím to je?

Obecně jde o projev krize současného kapitalismu, který ztratil schopnost řešit jakýkoli společenský nebo ekonomický problém. Svět mluví o společnosti 4.0, ale nemá filosofy, sociology ani ekonomy. Takže je o dva stupně níž. Nerodí se, protože nemají proti politikům žádnou šanci. Plní funkci šašků na mocenských dvorech.

V Česku jsou obrovské problémy s chudobou, nedostupností bydlení a zabezpečením občanů ve stáří. Žádná politická strana nemá návod na řešení a tak hledá zástupné situace. Uprchlíci jsou z tohoto hlediska úžasné téma. Nemusí tady být ani jeden a může se donekonečna mluvit o suverenitě, o národě a ochraně našich zájmů. Postupem času se zástupné téma dostalo do programů všech českých politických stran, jako nepřímý důkaz, že nemají, ale opravdu nemají žádné řešení těch nejzákladnějších problémů. Tedy snad s výjimkou TOP 09, která žádné řešení také nemá.

V roce 2012 byli v Německu Turci (3), přistěhovalci ze subsaharské Afriky (0,8), Arabové (0,5) a Iránci (0,2) – vše v miliónech – a nemuvilo se o tom jako o hrozící katastrofě. V Česku ekonomičtí migranti jsou. Možná půl miliónu. Zatím je potřebujeme, ale co potom? Jak je budeme vracet, až je nebudeme potřebovat? Je to časovaná bomba, o jejímž tikání se zatím nemluví. Vztahuje se na ně základ naší Ústavy, tedy Listina základních práv a svobod?

Nedávno jsem napsal článek upozorňující na protiústavní snahy vytlačit svitavské bezdomovce na okraj společnosti. Je v něm odkaz na protektorát a omezení, která se tehdy týkala smrdutých Židů. Zde je první reakce: „Stojím jednoznačně za starostou a hlavně za občany, kteří ho do funkce zvolili, aby hájil jejich zájmy. Před jírovci a ožralými, smradlavými bezďáky povalujícími se se svými čokly v centru měst, ochcávajícími rohy, somrujícími na čúčo...“ Je to výrok člověka, kterému politici svými žvásty vytloukli z hlavy lidskost. Máme-li takový přístup ke „svým“ bědným, co pak můžeme očekávat, když jde o uprchlíky.

Není to výsledek malosti národa, ale malosti jeho politiků, kteří zpívají „všechno se veselí, poctu ti vzdává, novému pánovi čest buď a sláva...“ Po kratičkém mezidobí, kdy jsme se jakoby osamostatnili, zaprodali stát novému pánovi. Začal to Havel, který svoje myšlenky, pokud kdy nějaké vlastní měl, vyměnil za čestné doktoráty a poklepávání po ramenou. Od té doby si nikdo netroufne cokoli kritizovat bez souhlasu nové vrchnosti.

Když se po zavraždění novináře začalo mluvit o sankcích proti Saúdské Arábii, Bělobrádek v médiích prohlásil, že musíme počkat na stanovisko USA. Když občan slyší, že za každým keříkem trčí rubáška, coby symbol Putinovy zlovůle, může tomu i věřit. Poměr fifty-fifty v neprospěch USA je zřejmě výsledkem působení ruské propagandy.

Když si vedle sebe postavíte Donalda Trumpa a Vladimira Putina, který z nich je důvěryhodnější?

Pokud budeme důvěryhodnost měřít tím, co do budoucna dokáží prosadit, je pravděpodobné, že na tom bude lépe Putin. Přišel po Gorbačovovi, který Západu naletěl geopoliticky, a po Jelcinovi, který dílo takměř dokonal v ekonomické oblasti. Putin slibuje, že bude lépe. To se mu může podařit, když zvládne politické, ekonomické i vojenské tlaky zvenčí. Ledaže bude válka, která srovná hrací pole i pro Trumpa.

Trumpova výchozí pozice je jiná. Slibuje, že zase bude dobře, ne-li lépe. To je smysl hesla „America First“. Jenže proti němu stojí obrovská síla jménem zisk. Trump nemůže zastavit Ford, aby nepřesunul výrobu malých osobních automobilů do Mexika, nebo General Motors, aby nezavíraly závody v USA. Nemůže vrátit výrobu z Číny zpátky. V našem kanadském domě byl jediný výrobek z USA – cedník na špagety. I počítač byl vyroben na Tchaj-wanu. Největší světová firma Walmart žádné americké výrobky neprodávala.  

Zvrátit tento stav by vyžadovalo obrovské náklady na investice i na přípravu lidí pro jednotlivé profese. Je třeba vidět, že země s více než 300 milióny obyvatel potřebuje domy, byty i infrastrukturu. Její ekonomika je tedy do značné míry hnána domácí spotřebou.

Někteří politici v čele s Milošem Zemanem hovoří o tom, že protiruské sankce jsou nefunkční a měly by být zrušeny. Souhlasíte?

Sankce jsou především záležitost politická. „Tohle jste nám udělali, tak tady máte přes držku,“ jak říká Švejk v poněkud jiné souvislosti. Některé sankce dopadnou tvrdě na lidi, ale málokdy na vládce anebo jejich zemi. Podle západních odhadů vedly sankce k předčasnému úmrtí asi půl miliónu iráckých dětí. Albrightové na nějakých cizích harantech nesejde a tak veřejně prohlásila, že to za odstranění Husajna stálo. Američané samozřejmě mohli válku Bushe juniora začít i bez sankcí, ale na to se Havlovy kámošky pro jistotu nikdo nezeptal.

Smyslem sankcí je nasrat obyvatelstvo postižené země do té míry, aby pomohlo nastolit vládu, která by se Američanům líbila. Sankce proti Rusku lze považovat za obdobu dělostřelecké přípravy před zahájením (ekonomické) bitvy. Jejich stupňování má vytvořit dojem, že Rusko je čím dál nebezpečnější – a proto kupujte náš zkapalněný plyn a hlavně naše zbraně. Vždyť tím investujete do své bezpečnosti.

Zeman v podstatě říká dvě věci. Varuje, že jsme papežštější než papež a kýváme na sankce, i když nás to stojí miliardy. Trump o sankcích proti Saúdské Arábii prohlásil, že si je bude muset rozmyslet, aby Ameriku nepoškodily víc než Saúdy. To je podle pravidla „zdůvodňujete-li potřebu něco udělat dost dlouho, ta potřeba zmizí“. Ale také sděluje, že spolu musíme mluvit, protože jsme na jedné planetě. Válek jsme už měli dost.

Ostatně český prezident vyplísnil za vyvolávání protiruských a protičínských nálad BIS. Je v pořádku, že se takto navezl do zpravodajců, kteří by se měli starat o bezpečnost země?

Každá země má svoje tajné, tajnější až nejtajnější zpravodajské služby, které se navzájem nesnášejí. Jedna z těch tajných kanadských sestavuje seznam lidí, jimž má být zabráněno létat. Je tak tajný, takže se občan nemůže dozvědět, že v něm je. Ledaže ho nevpustí do letadla.

V Česku existuje zákon, podle kterého by se měl občan dočkat omluvy, byl-li nezákonně odposloucháván. Jenže informace o odposlechu je tajná a tudíž obtížně sdělitelná. Zeman dostává detailní zprávy a zřejmě se podivil, na kolik asi tak přijde odhalení a vypovězení jednoho špiona. Zajímavé by bylo vědět, co zjistil.

Z hlediska občana, který je neustále masírován historkami o tom, jak StB pronásledovala disidenty, je zajímavá ta část Veřejné zprávy BIS, která poukazuje na činnost „několika vazebně stíhaných aktivistů, kteří po svém propuštění předávali zkušenosti z pobytu ve vězení na různých setkáních a besedách“. Podívejte se na ně, hajzly aktivistické. Nestydí se zalézat někam do stodol nebo chalup a provokovat.

Občan si oddechne, že se BIS dokáže zabývat i zdánlivými maličkostmi. Dojem, že si anarcho-tyhlety hýčká, aby si je nemusela vymyslet, je doufejme nesprávný. Zbývá dodat, že se zpráva vyhýbá možnému úniku informací směrem na Západ. Z nedávné minulosti přece víme, že třeba Američané odposlouchávali telefon Merkelové a prý zachytili i telefonát saúdskoarabského prince, který může mít prsty v zabití novináře.

Média zprávu BIS v podstatě ignorují, přestože se nabízí řada otázek a scénářů. Jaké překvapivé informace lze získat na politické úrovni? Cožpak se jakékoli české ministerstvo může rozhodovat bez ohledu na USA, EU a Izrael? Jisté nebezpečí může vzniknout, kdyby se veřejnost dozvěděla něco o kroucení rukou, abychom kupovali od přátel, třeba draze.

Dobře, přijede čínský agent. A co dál? Bude se snad pídit po tom, proč náš systém potřebuje desetiletí pro kousek dálnice a neumí již postavit jaderný reaktor? Bude pracně zkoumat, co mají naši vědci kdesi v šuplíku? Ten člověk přijíždí, aby prodal, co Čína umí. Má peníze, aby koupil a tím otevřel dveře. Idioti mezi českými politiky si myslí, že Česko je pupek světa, který zachráníme, když jim u nás dveře přibouchneme. Jenže Čína ty světové trhy už dávno má. V Kanadě v obchodech těžko narazíte na zboží Made in USA nebo Canada. Z největší části tam je čínské zboží.

BIS píše, že „Čína disponuje téměř neomezeným kapitálem, který je schopna nabízet zahraničním firmám výměnou za přístup k duševnímu vlastnictví anebo vstup na zahraniční trhy“. Asiaté jsou obzvláště rafinovaní. Když Jižní Korea kupovala od Kanady reaktor, vymínila si, že dostane i know-how a že její domácí firmy budou mít co největší podíl na jeho stavbě. Stalo se... a Korejci již další reaktor postavili sami.

Svatá prostoto, tohle přece dělají i USA. Nejezdí k nám američtí diplomaté prodávat svoje zbraně a třeba jaderný reaktor, který ovšem Westinghouse neumí vyrobit? Ford před časem koupil švédské Volvo, aby získal přístup k technologiím. To samé udělal General Motors se Saabem. Tam to bylo horší o to, že firma GM nechala Saab padnout, ale protože duševní vlastnictví, tedy patenty, zůstaly v jejím vlastnictví, bylo vzkříšení Saabu nemožné.

Dobře, přijede ruský mužik. A co dál? Nejspíš narazí na nenávist určité části populace a pak na lidi, jimž stačí západní zdroje, aby se báli, že je válka ve vzduchu. Zemanův výrok patrně odráží údiv nad výsledky zpravodajců.

Prezident také poděkoval vojákům v zahraničních misích Armády ČR. Máme vojáky v Afghánistánu, Mali, Iráku, na Golanských výšinách a Sinaji. Nicméně, mělo by Česko v misích, u nichž není moc jasný jejich účel, pokračovat?

Tato otázka má tři roviny. První se týká suvorovského „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Militantní blondýna mluvila ve Sněmovně o tom, že mise jsou nenahraditelnou příležitostí pro zocelení našich vojáků.

Druhá se týká geopolitických zájmů USA, Francie a Izraele. Nám do nich nic není a měli bychom říct „v tomhle s vámi nejedeme“. Platí to i pro mise v rámci NATO. Třeba hlídání vzdušného prostoru nad Islandem je vyhazování peněz.

Třetí se týká motivace rekrutů. Opravdu někdo věří, že tam jdou, „aby vlast nevovinuly nějaký temný mraky“? Houby, hledají vzrušení, soudržnost, která se v civilu těžko hledá, a třeba i možnost někoho odstřelit. Honosným cílům nevěřím ani na okamžik. Znal jsem několik kanadských vojáků, kteří byli v Afghanistánu (od roku 2012 v tom Kanada nejede). Jeden tam zahynul. Byli rádi, že to mají za sebou. O vlasti nemluvili, ale peníze byly dobré. Pokud jde o Golanské výšiny, Izrael nedávno požádal, aby je USA považovaly za izraelské území. Pokud k tomu dojde, bude jasno i o Krymu.

Na 10. prosince připadlo 70. výročí Deklarace lidských práv. V Česku je registrováno více než 130.000 neziskových subjektů, a třeba iniciativa Posilujeme Česko upozorňuje na potřebu ještě většího posílení neziskového sektoru. Je toho opravdu třeba?

Neziskovky (prý) posilují Česko. Sdružovat se a řešit společenské problémy je z jejich hlediska základní lidské právo. Na první pohled to vypadá skvěle, jenže jde především o způsob obživy. Není to činnost dobrovolníků, kteří jdou po práci sbírat vajgly nebo jiný odpad. Nedávno jsem napsal Olze Richterové, která má jako místopředsedkyně Pirátů na starosti sociální problémy.

V Brně je jakási skupina, která pomáhá matkám s dětmi, aby se dostaly z ubytoven. Jenže to je jen taková hra, pro kterou mají asi deset bytů. Přijede televize, natočí děti, které najednou mají místo pro hračky, a ukážou jejich usmívající se maminku. No nádhera... jenže kdesi před titulky se choulí informace, že to je jen na jeden rok. Nikdo se neptá, jaká je naděje, že si ta žena s dětmi během té doby najde trvalé bydlení.

Stejně si hraje jiná skupina. Připravila „Desatero principů pro přípravu zákona o sociálním bydlení“. Je to snůška nerealizovatelných blábolů. Kolik společenských problémů neziskovky vyřešily? Při loučení Radka Štěpánka s tenisovou kariérou se Nadace manželů Tykačových nestyděla převzít šek na 100 000 korun, tedy čtvrtinu z výtěžku aukce memorabilií. Pavel Tykač je jeden z nejbohatších Čechů s majetkem kolem 33 miliard. Můj přístup je: dělejte to zadarmo, za své. Jinak do lomu a lámat kámen.

Ve světě nyní máme na jedné straně neoliberální tendence a vládu bohatých, na druhé socializační tendence a touhy po vyrovnávání sociálních nerovností. Určitým viditelným projevem souboje těchto dvou koncepcí jsou nepokoje ve Francii. Nelze očekávat ještě radikálnější projevy?

Obávám se, že nejde o sociální nerovnost, ale boj o přežití. V relativně bohatém Česku je deset procent populace ohroženo chudobou a exekucemi. Máme tisíce bezdomovců, a na druhé straně člověka, který dá půl miliardy za koně pro dceru. Majitel televize si může dovolit dát 200 miliónů za patro v pankráckém véčku.  

Nemáme přiměřený způsob rozdělování bohatství. Mimochodem, není důvod, proč by prezident nemohl amnestovat dlužníky na základě toho, že jsou obětí lichvářů, kteří navíc špatně podnikali, protože si neověřili, že půjčují těm, kteří nemohou splácet. Ta bublina jednou praskne, možná až těch chudých bude dvacet procent. Pak nastoupí do ulic pohrobci těch, kteří mlátili naše děti. Složili přísahu a budou konat svou povinnost a chránit vrchnost.

Nepropadne se svět s rozvojem nových technologií a s ještě rychlejším přílivem někdy důležitějších, jindy méně důležitých informací, do chaosu?

Svět už v chaosu je. Je způsoben tím, že se zmenšuje prostor, na který lze umístit opravdu důležitou informaci. Vytváření chaosu může být i účelové. Příkladem jsou různé barevné revoluce. Ty v ideálním případě končí válkou, která roztočí vyprazdňování a doplňování arzenálů.