Co lze od vlády či vlád Andreje Babiše očekávat ve vztahu k zahraničí a EU? Přinese něco pozitivního?

Ve vztahu k EU lze snad od Babišovy vlády čekat větší odolnost vůči migračním tlakům, které budou nepochybně sílit. Alespoň dosud se Babiš jasně vymezoval proti kvótám. Doufám, že jako člověk, který se „přiznal“, že si přečetl Kurasovu knihu o migraci, pochopil, co čeká národy a státy, které si pustí do země větší množství muslimů a Afričanů.

Co očekáváte ohledně směrnice Bruselu o zbraních? Jak se máme bránit?

Bruselské zákazy ozbrojování občanů národních států jsou dalším dokladem snahy euroelit vydat bezmocné evropské národy invazi cizích etnik. Jestliže vláda poplatná Bruselu odmítne v kritické situaci další obří migrační vlny nasadit armádu a policii k ochraně hranic, pak by mohly pomoci už jen ad hoc vytvořené občanské milice, složené z ozbrojených občanů. Bránit se proti těmto a jiným nařízením z Bruselu je zároveň snadné i těžké. Snadné – jednoduše ignorovat, těžké, protože v parlamentu je zásadní odpor proti Bruselu zastoupen naprosto menšinově.

Mluví se též o tom, že jsme hospodářskou kolonií Německa či Západu. Je to pravda? A lze se případně z tohoto postavení nějak vymanit?

Hospodářskou kolonií Západu a Německa nejsme, ale silná závislost tu evidentně existuje. S ohledem na naši polohu a hospodářskou potenci s tím mnoho dělat nemůžeme. Ať s EU, nebo bez ní se ze závislosti na Německu nevymaníme, to je otázka geopolitiky a obrovské hospodářské váhy Německa, kterou bychom ale neměli automaticky přenášet do oblasti politiky.

Co otázka migrační vlny? Je problém vyřešen, nebo nás to nejhorší teprve čeká?

V migraci nastal stav klidu před bouří. Demografický přetlak v Africe a na Blízkém východě dále sílí, zatímco od euroelit nelze čekat obranu Evropy před hrozící invazí, spíše naopak. Struktury, které se odřízly od historických a kulturních tradic kontinentu a propadly zběsilému kulturnímu revolucionářství, vítají vše, co jim pomáhá v destrukci národních států a jazykově vymezených národů a jejich kultur. Navíc Západ svým dlouhodobým vysáváním mozků z rozvojových zemí, které je do značné míry podmíněno jeho demografickým úpadkem, způsobuje, že v těchto zemích se nemůže vytvořit domácí elita jako předpoklad hospodářského vzestupu. Veškeré jakkoli dobře míněné návrhy na rozsáhlou pomoc černému kontinentu či blouznění Merkelové o Marshallově plánu pro Afriku jsou v tomto kontextu odsouzeny k neúspěchu.

Co lze dále očekávat v EU? Povedou Macron a Merkelová Unii ke stále větší centralizaci, nebo na to nemají sílu? Martin Schulz hovořil o vytvoření federace, a kdo ji nechce, ať z EU odejde… Hovoří se i o rozpadu Unie…

Existence Evropské unie je podmíněna dvěma procesy – centralizací a teritoriální expanzí jako typickými rysy každé struktury, jejímž základem je snaha kumulovat maximum moci v rukou úzké vládnoucí skupiny. Nicméně se zdá, že ono pověstné bruselské ozubené kolo, které se pohybuje zub za zubem stále vpřed, protože zpátky nemůže, se začíná zadírat. Pískem v soukolí je migrace a obrana národních zájmů zemí středovýchodní Evropy, které dosud nepropadly aktivní sebedestrukci (pasivní – v podobě vymírání – bohužel ano) jako Západ.

Nedávný bezprecedentní střet mezi předsedou Evropské rady Polákem Tuskem a západoevropskými bruselskými veličinami v otázce migrace je v tomto ohledu signifikantní. Státy Visegrádu nyní dostaly významnou pomoc v nové rakouské vládě za účasti FPÖ, která ohlásila podstatně tvrdší kurs v otázce migrace. Od nynějška bude pro západní politiky obtížnější vysvětlovat nechuť Čechů, Poláků, Maďarů a Slováků k vnucené imigraci jejich postkomunistickým „buranstvím“.

V Německu situace pomalu, ale jistě spěje k obnovení velké koalice, která bude ale zřejmě méně jednotná a méně výkonná než ta minulá. Vedení SPD se hodlá zaštítit souhlasem členské základny, která je ale silně kritická vůči velké koalici, jejímž výsledkem bylo 20 procent pro SPD v posledních spolkových volbách, tedy historicky nejhorší výsledek strany. Schulz a kolegové budou proto muset vykoupit souhlas členské základny s novým nebezpečným objetím chameleonské Merkelové katalogem podmínek, které budou zřejmě pro CDU a ještě více CSU hořkým soustem. Jednání se proto povlečou, takže je možné, že ani půl roku po volbách Němci vládu mít nebudou. Nakonec ale obrovská síla německého politického konsensu nejspíš dotlačí obě strany ke kompromisu.

Do jaké míry lze očekávat vzestup stran, které se staví proti Evropské unii a kriticky odmítavě či kriticky?

Obávám se, že politické strany nepřátelské k EU narazily v západní Evropě v posledních dvou letech na hranice svých možností. Wildersova Strana pro svobodu sice v posledních volbách posílila, ale 13 procent hlasů je pro jakoukoli podstatnější změnu nizozemské politiky naprosto nedostačující, i proto, že tak jako v dalších západních zemích proti ní stojí pevný „proevropský“ blok. Signifikantní je, co se stalo ve francouzské Národní frontě a rakouské FPÖ. Po tvrdé porážce v parlamentních volbách (dané ovšem i volebním systémem) Le Penová začala ustupovat z dosavadního nekompromisního postoje FN k euru (tedy odchod z eurozóny, respektive přinejmenším referendum o této otázce), což vedlo k roztržce ve vedení a stalo se jedním z důvodů odchodu místopředsedy FN Philippota ze strany. Rakouská FPÖ se stala součástí rakouské vlády, v jejímž programovém prohlášení je přihlášení se k EU. Jinými slovy – ostré odmítání EU, či jen eura má v očích průměrného západního voliče punc extremismu, takže cesta k moci vede jen přes změkčení postojů k EU, čímž ovšem tyto strany ztrácejí svůj raison d´être. Toto nebezpečí číhá i na německou AfD.

V Evropě se může do roku 2050 až ztrojnásobit počet muslimů, tvrdí výzkumná agentura Pew Research Center. Ve Švédsku, Francii či Německu, kde muslimů může být 20 až 30 procent… Nebude toto důvod, aby ČR vystoupila z EU, aby nebyla islamizována? Muslimové budou jistě prostřednictvím institucí EU uplatňovat svůj vliv na státy jako Francie, Německo, Belgie a také na orgány Evropské unie...

Islamizace západní Evropy se patrně již v některých zemích (Británie, Švédsko, možná i Německo) dostala do kritické fáze. Být mimo EU by nepochybně hrozbu islamizace ČR podstatně zmírnilo, i když nikoli zcela eliminovalo. Jelikož odchod z eurospolku je v tuto chvíli nereálný, nezbývá než se koncentrovat na obranu našich národních zájmů, tedy především uchovat co možná národně a kulturně homogenní charakter země. Z hlediska migrace to znamená zachovat její dosavadní strukturu (Slováci, Ukrajinci, Vietnamci...) a rozsah. A ovšem každá odpovědná vláda by měla skutečně účinně podporovat zvýšení porodnosti české populace.

Co říkáte kampani „me too“?

Takzvané hnutí metoo je dosud nejhlubším výronem degenerace západní civilizace. Potvrzuje se tím moje dávné přesvědčení, že feminismus je největším nepřítelem svobody a zdravého rozumu. A ovšem normálního reprodukčního chování lidské společnosti. Ženy prý budou – zajisté k veliké radosti feministek – už i skákat na lyžích. Ano, cokoli je z hlediska levicově liberálních elit a zpovykaných médií lepší než normální život – když se člověk projde v létě od Vypichu na Strahov, potká na jednu maminku s kočárkem deset mladých žen se sluchátky na uších, které běhají nebo bruslí... Na Západě ke zničené instituci rodiny přistupují absurdity typu třetích pohlaví, fanatické prosazování homosexualismu a tak dále, což vytváří podhoubí, z něhož vyrůstají šílenosti, jako je metoo.

autor: Lukáš Petřík