INFO Times24

Pane Robejšku, vy jste hlavní tváří Realistů, nové strany, která kandiduje do Sněmovny. Jezdíte na mítinky, v médiích za stranu vystupujete především vy. Není mi úplně jasné, proč jste na posledním místě kandidátky v Praze.

Tohle má dokládat můj obecný postoj a motivaci, proč jsem šel do politiky. A sice, že na rozdíl od ostatních lídrů nejsem žhavý na pozice, funkce, prebendy a výhody, nýbrž chci sloužit naší zemi. Posledním místem dokazuji, že nechci a nemusím být ten, který v této zemi sedí na nejvyšších postech. Chci sloužit tím, co vím a umím, tedy poradit, navrhnout, řídit věci a v tomto ohledu jde o zásadní rozdíl oproti lidrům z ostatních stran.

Není to ale k voličům nespravedlivé? Vystupujete po náměstích, chodíte do televizí a pak volič zjistí, že vůbec nejste lídr a nemusít usednout ve Sněmovně ani v případě, že by se tam Realisté dostali…

Vidím to naopak jako důkaz mé poctivosti, se kterou se k věci stavím. Pokud jsem dobře informován, naši voliči vědí, kde mě najít. A jestli se správně pamatuji, pan Babiš chtěl udělat něco podobného. Pak se rozhodl pro preferovanější pozici a mně je to docela milé, ukazuje to další rozdíly mezi námi. Já preferovanější pozici nehledám, hledám způsob, jak mohu posloužit své zemi.

Ještě v jedné věci zůstanu u Vaší strany. Při představení Realistů v minulém roce jste uvedl, že byste chtěli v těchto volbách dosáhnout asi 20 procent. Jak si vysvětlujete, že tomu žádné průzkumy nenaznačují? Není voličská poptávka?

Naše analýzy provádíme podle politické metody, kterou jsem z větší části zformuloval já, a ta říká: v každém procesu jsou důležitější a méně důležité věci. Příčiny toho, nač se ptáte, jsou oním procesem, kde na prvním místě je, že nás veřejnoprávní média systematicky bojkotují. Při srovnání s prezencí lídrů ostatních stran zjistíte, že se v médiích prakticky nevyskytuji, ačkoli jsem v minulých letech průměrně 15-20krát byl v České televizi, v rozhlase to bylo velmi podobné.

Druhým důvodem je, že se nepodařilo získat dostatečné množství finančních prostředků, jaké bychom potřebovali. Tyto dvě věci dohromady jsou hlavním důvodem, proč se nám nevede tak, jak bychom si přáli, přičemž pořád ještě existuje velmi mnoho voličů, kteří chtějí volit, ale stále se nerozhodli koho. Takže vysledek bude jistě podstatně lepší než ukazují průzkumy.

Která ze stran na současné politické scéně je Vaším největším konkurentem? Nechali jste si zpracovat vlastní výzkumy?

Za naše největší konkurenty považuji strany, které dosud této zemi dlouhodobě vládly. Jde o strany typu ODS a TOP 09. Strany, které mají největší vinu na tom, že jsme tam, kde jsme a že je pravice v krizi. Naším konkurentem je pochopitelně i pan Babiš.

Nesrovnáváme se s těmi stranami, které razí extrémnější a agresivnější tón, což platí kupříkladu na pana Okamuru. Tematicky se sice najde několik průseků, kde jsme podobní, ale náš přístup je mnohem serióznější, promyšlenější a proto i snáze uskutečnitelný.   

Například?

Když pan Okamura řekne, že zakáže islám, tak lže, protože nic takového se mu nemůže podařit. Většinu nikdy nezíská. Proto když my říkáme, že tu nechceme multikulti, nechceme tady muslimskou invazi, víme, jak bychom to udělali jinak a seriózněji. S touto zmíněnou extremistickou stranou politického spektra nechceme mít nic společného.

V rozhovoru pro DVTV jste řekl, že jsme ve válce, a proto považujete za nutné zavedení povinného tříměsíčního vojenského výcviku pro muže, s čímž souvisí i následné větší množství zbraní mezi lidmi. Lze říci, s kým jsme ve válce?

Evropa je ve válce a my jako západní civilizace jsme součástí Evropy. V tomto smyslu jsme ve válce. Pokud chcete mít konkrétní příklady, stačí se podívat na periferie francouzských měst. Stačí si uvědomit, jak nejisté je pohybovat se dneska po Evropě, jak často se lidé mohou stát oběťmi muslimských teroristů. Pro mě coby bezpečnostně-politického analytika jsou to naprosto jasné příznaky válečného stavu. Dlouhodobě se fakticky jedná o válku civlizací, ve které naše západní civilizace nemá ty nejlepší karty. Bohužel hlavně proto, že se Západ chová příliš měkce.

Znamená to ale, že náš současný nepřítel není zdaleka tak jasný, jako kupříkladu v druhé světové válce. Nakolik je možné takovou válku vyhrát?

V současnosti jde o konflikty asymetrického typu. Bojují zde demokratické státy, představující snadný cíl, s partyzánskými organizacemi, které se mohou zcela volně pohybovat díky svobodě, kterou tu máme, a útočit, kde se jim zamane. To je konflikt, ve kterém jde o životy našich lidí a budoucnost naší země.

A je tedy možné takovou válku vyhrát?

Je v ní možné získat iniciativu, kterou zatím nemáme. Západní státy, a my k nim patříme, jsou zatím vždycky v defenzivě, protože ten, kdo nás napadá, si zvolí okamžik a způsob útoku. V tomto ohledu jsme slabší, ale kdybychom například opravdu kontrolovali hranice Evropy, tuto svou defenzivu podstatně zmírníme.

Hovořil jste o některých extrémních řešeních, které navrhují jiné strany. Nicméně, existuje podle Vás nějaká hranice, za kterou bychom v této válce neměli zajít? Nebo v rámci zachování naší existence nejsou hranice žádné?

Bohužel je to tak, jak naznačujete. Náš nepřítel, který nemá vůbec žádné zábrany, určuje celkový styl boje, ve kterém se nacházíme. Nemůžeme postupovat rytířsky proti nepříteli, který se chová podle. Když se budeme chovat rytířsky, máme špatné karty a předem jsme prohráli. Jakkoli to pro nás je kvůli křesťanské tradici a morálním hodnotám těžké, tak teď jde o přežití západní civilizace a tudíž je nutné reagovat na výzvu, která proti nám stojí, odpovídajícím, účelným způsobem. Pak není nic zakázáno. Náš nepřítel také žádné zábrany nemá.

Takže používat minimálně stejných prostředků jako nepřítel a neohlížet se na možné vedlejší důsledky?

Nedávno jsem to rozvedl na jedné konferenci ve Sněmovně. A použil jsem tam přesně tuto argumentaci. My se bohužel musíme přizpůsobit tomu, jakou formou bojuje náš nepřítel. Opakuji, tohle není rytířský konflikt, to nejsou dvě vojska, která se setkávají na otevřeném poli s takříkajíc otevřeným hledím. Tady se setkávají dvě zcela jiné síly. Naše síla je víceméně bezbranná, protože jsme otevřená a mírumilovná společnost, která je napadána tím, kdo nemá vůbec žádné ohledy. Budeme-li se chovat jako doposud, můžeme jedině prohrát.

Myslím, že ano. Státy z Visegrádské skupiny jsou schopnější a ochotnější něco takového udělat. Jakkoli to bude znít paradoxně, jsme svým způsobem v současné době nejsilnější bašta obrany Západu. Oproti tomu ty „staré“ západní země jsou tam, kde bylo kdysi Římské impérium. Mají dekadentní elity, které přehlížejí problémy, nejsou rozhodné, ochotné a ani schopné se bránit. Tím pádem nejsou schopni bránit se proti barbarům.

Přesto si myslím, že postupem času, doufejme jen, že ne příliš pozdě, budou schopné reagovat. Vidíme to dneska v Německu, vidíme to na tom, že se Itálie najednou dokázala dohodnout s libyjskými potentáty a klanovými náčelníky a pašeráci lidí již nemohou tak snadno transferovat Afričany do Evropy jako doposud. Italové tyto kroky ovšem mohli udělat mnohem dřív, jenže se neodvážili, ale teď už jim nic jiného nezbylo. Základní problém je v tom, že západní demokracie reagují příliš pozdě a příliš měkce, což je jejich výrazná slabina. Neřekl bych však, že nejsou schopné nedělat vůbec nic. Nakonec jejich vládám jiná možnost nezbude, proto k tomu občané vlastní vlády donutí.

K čemu to až musí zajít, aby se občané západních demokracií „probrali“ a zvolili politiky, kteří budou adekvátně reagovat?

V tomhle směru jsme spoutáni demokratickým pořádkem, který je sám o sobě jediný a optimální, který máme k dispozici. Jenže toto uspořádání v sobě má zabudovanou pomalost. Demokracie reagují příliš pomalu, a když je útočník zcela bezohledný a reaguje agresivně a rychle, tak je pomalost demokratických režimů o to škodlivější. Evropa je ohrožena tím, že západním politikům chybí dostatečná rozhodnost a schopnost reagovat preventivně.

Čím si vykládáte neschopnost elit reagovat?

To je téma pro akademickou přednášku. Jednou větou řečeno se obávám, že naše západní civilizace je v zenitu svého vývoje a teď jde pouze o to, jestli se nám podaří neskončit jako všechny civilizace, které byly posléze převálcovány barbary. Jsem v této věci optimistický a myslím si, že to dokážeme. V této souvislosti přisuzuji významnou roli naší a ostatním zemím, které mají totalitu a diktaturu v čerstvé historické paměti. Máme schopnost se tomu vzepřít a vidím, že se tomu vzpíráme. Realisté jsou příkladem toho, že v naší společnosti existují síly, které dosavadní stav odmítají a vědí, jak jej změnit k lepšímu.

Nemůže ale o jisté nerozhodnosti vypovídat třeba jednání Senátu, který se minulý týden odmítl zabývat novelou, která měla do ústavy zanést právo na držení zbraní? Přitom tam tato norma ležela tři měsíce.

Vidím za tím taktizování a politikaření, jakkoli je pravda, že výsledek voleb pro Senát nemusí být podstatný, hraje blízkost voleb do Sněmovny a potažmo i prezidentských voleb v tomto zvláštním chování roli. Dlouhodobě se ovšem Senát nemůže rozhodnutí Sněmovny bránit.

Pomineme-li pro tuto chvíli otázku bezpečnosti, jaké jsou dle Vašeho mínění největší problémy našeho státu či společnosti?

Pro nás je nejdůležitější přemýšlet o tom, co to znamená náš národ, jaká je jeho budoucnost. Přemýšlet o tom, co může každý z nás pro národ udělat a tím pádem se soustředit na témata jako je vlastenectví a soudržnost právě na pozadí všech rizik, která existují. S tím souvisí jeden z našich programových bodů, a sice zavedení povinného tříměsíčního vojenského výcviku. Nejde jen o ryze vojenský důvod, ale též o upozornění na skutečnost, že naše země je v ohrožení a je třeba pro ni udělat něco víc, než jenom prázdná gesta.

Ptal jsem se i proto, že většina parlamentních stran tvrdí, že právě tyto volby jsou extrémně důležité, možná nejdůležitější v novodobé historii. Souhlasíte s tím?

Jednotlivé politické strany trošku dramatizují situaci a pokoušejí se tímto způsobem mobilizovat své přívržence. Každé volby jsou velmi důležité. Jestli byly opravdu zlomové, budou moci posoudit až budoucí historici. Nejsem si úplně jistý, jestli jsou tak dramaticky důležité, jak je znázorňováno. Pro nás Realisty jsou důležité z důvodu, které jsem popsal, tedy zda se naše země bude orientovat na sebeuvědomění, na sledování národních zájmů a jestli přispěje k zachování západní civilizace.

TOP 09 varuje občany, že jde o poslední šanci zachránit svobodu a demokracii před Andrejem Babišem a Milošem Zemanem. Přitom jejich preference mají sestupnou tendenci. Proč by to říkali, když to zjevně nefunguje?

TOP 09 ve skutečnosti hovoří o poslední šanci zachránit sebe sama. Proto u ní pozorujeme bubnování, kterým upozorňuje na to „jsme tady“ a „neuhneme“, taková dramatická gesta, která nemohu spojit s jejich víceméně prouprchlickým a slepě proevropským přístupem, který je s heslem „neuhneme“ v naprostém protikladu. Neuhneme diktátorským tendencím z Bruselu, to by dávalo smysl. Ale TOP 09 je nejproevropštější na naší politické scéně a mimo jiné právě proto ztrácí preference.

Nepovažujete za největší ohrožení naší demokracie, či liberální demokracie, jak TOP 09 říká, Andreje Babiše a Miloše Zemana?

Takto bych to neformuloval, jsou to příliš silná slova. Každý silný hráč hraje svoji hru, a dokud se drží v rámci pravidel demokracie, nelze proti tomu nic namítat. Jisté ovšem je, že obvinění pana Babiše je poměrně zásadní změna. Pro nás například by z tohoto důvodu on jako osoba nepřipadal v úvahu coby koaliční partner. Jsou to ale problémy pana Babiše, doopravdy totiž nepřestal být podnikatelem, když šel do politiky a teď se mu mstí.

Podívejme se též na prezidenta Miloše Zemana. Kolem něho se nyní rozproudila ostrá debata po výrocích o Krymu na půdě Rady Evropy. Jak na to pohlížíte Vy?

Dlouhodobě analyzuji mezinárodní vztahy, jde o mou nejdůležitější specializaci. Proto vím, že nikdy neexistují ideální pořádky. Neexistuje něco, co si vysníme, pak se to uskuteční, a když se to neuskuteční, budeme dlouho dupat nožičkami, až se to stane. Mezinárodní vztahy jsou o dočasné rovnováze, která je ze své definice neuspokojivá. To, co se stalo s Krymem, je pro Ukrajinu vysoce neuspokojivé, ale to nic nemění na tom, že Rusové nejsou ochotni tento stav změnit. Sám bych sice nepoužil přesně rétoriku pana prezidenta, ten ale fakticky popsal, že tu existuje větší síla, než ukrajinská. Větší síla si přivlastnila část ukrajinského území a nemíní ho dát zpátky. Je otázka, jak na to my, kteří se na věc díváme z okolí, budeme reagovat.

Sankce zřetelně nefungují, škodí spíše nám. Rusové se pod tlakem sankcí ani v nejmenším nepohnuli. Přemýšlejme o tom, co to vlastně znamená. Neznamená to, že Krym teď patří navěky Rusku, ale že stav současného mocenského uspořádání v Evropě je takový, jaký je. Není dokonalý. Nikdy nebyl a nikdy dokonalý nebude. Musíme s touto skutečností rozumně zacházet a nedělat zbytečná gesta, která nakonec věc možná spíš zhoršují, než zlepšují.

V případě, že by se Váš kandidát na prezidenta Jiří Hynek nedostal do druhého kola, podpořili byste Miloše Zemana?

Pak bychom rozhodnutí nechali na každém z našich členů. Nechali bychom otázku otevřenou, aby se každý rozhodl. Zcela jistě vím, že bychom nepodpořili pana Drahoše, kterému vyčítáme, že chce naši zemi vehnat na potápějící se loď euro, vyčítáme mu, že podepsal otevřený dopis, ve kterém o našem národu hovoří jako o nemocném, protože není ochoten přijmout nepřizpůsobivé cizince. Toto je kandidát, kterého bychom určitě nepodpořili.

Ještě se oklikou vraťme k médiím. Koncem září jste psal dopis šéfovi zpravodajství ČT Zdeňku Šámalovi, v němž jste si stěžoval na cenzuru Realistů a naznačil jste, že veřejnoprávní televize může s důvěrou lidí dopadnout jako média za minulého režimu. Týká se tento popis pouze přístupu ČT k Vám a Vaší straně nebo jde o obecnější problém?

Je to obecný problém, ale stěžoval jsem si samozřejmě na to, co se týká mé strany. V horké fázi volebního boje se cítíme hrubě znevýhodněni, přímo bojkotováni. Bylo mou povinností se ozvat. Samozřejmě jsem žádnou odpověď nedostal a také nepočítám, že nějakou dostanu, protože pan Šámal by nebyl na mé otázky schopen odpovědět, proč třeba neinformoval o kandidatuře našeho prezidentského kandidáta, zatímco o všech ostatních televize informovala.

Mám dojem, že pro názorové křídlo, které převládá v České televizi, jsme my, a sice právem, skutečný nepřítel. Představujeme totiž opravdovou alternativu. Náš realistický přístup, naše jedinečná metoda otevírá možnosti, jak dělat rozumnou politiku v národním zájmu. Tohle je přesně to, co je silám převládajícím v České televizi trnem v oku. Proto jsme jejich hlavní nepřítel.  No a to se projevuje i v tom, jak s námi ČT zachází.

Jak byste to převládající názorové křídlo definoval?

Odpovím trochu zkratkovitě, ale je to taková kazatelská kasta, která národu říká, co si má myslet a očekává, že se podle toho národ bude chovat. Jde kupříkladu o naprosto zcestné postoje těchto lidí k migrační krizi, s postojem k evropské integraci, která je zřetelně v krizi, a s postojem k otázkám sice okrajovým, ale důležitým, jako je třeba inkluze. Totéž platí i o křečovitém vyhledávání a podporování dalších a dalších „znevýhodněných“ menšin, které mají být postaveny na stejnou úroveň jako je většinová populace. Jde tedy o celou škálu názorů, které pro mě charakterizují postoj lidí, co si myslí „my máme právo určovat, co si tento národ a jeho občané mají myslet a jak se mají chovat“. Toto je naprosto neoprávněné, nemá to nic společného s demokracií a už vůbec ne s funkcí veřejnoprávních médií.

Jinými slovy, jde o tutéž skupinu, kterou prezident Miloš Zeman nazývá „pražskou kavárnou“?

Je to jeden z možných pojmů, který můžeme použít. Já se snažím o přesnější popis a pojem „kazatelská kasta“ je z mého rozsáhlého textu, kde chování těchto lidí podrobně popisuji.

Poslední téma. V současnosti nejostřejší předvolební spor ANO a ČSSD – možná těžba lithia. Ministr průmyslu Havlíček podepsal memorandum s australskou firmou, Babiš to označuje za megatunel a ČSSD kontruje, že hnutí ANO jen překrývá kauzy svého šéfa. Co o celém problému soudíte?

Seznámil jsem se s tím do takové míry, jakou měli všichni občané České republiky. Znamená to, že ani zdaleka nevím dost. Znám jen zlomky toho, co se odehrálo. Třeba, že australská firma se zájmem o vrt angažovala dlouho, což pro mě má pozitivní konotaci. Nejde tedy zřejmě o jakousi noční přepadovou akci, ale trvalý zájem. Překvapující ale je, jak uspěchaně se v posledních dnech jednalo. Rozhodnutí padlo na můj vkus příliš rychle, zejména protože máme před volbami. Dobrému stylu politiky by odpovídalo počkat po volbách a ponechat věc na rozhodnutí nové vlády. Není divu, že to vyvolalo podezření a různé možné představy a scénáře.

To, co jste citoval o Andreji Babišovi a sociální demokracii, je normální dělostřelba, kdy si protivníci navzájem něco vyčítají a chtějí pouze odpoutat pozornost od toho, jaká je jejich skutečná role v celé cause.