Anna Sedláčková do Spojených států odešla v šestnácti letech. Z pražského gymnázia přestoupila na střední školu v Maine, posléze ve Spojených státech nastoupila i na vysokou školu. Do Čech se vrátit neplánuje, ráda by pokračovala v práci robotického inženýra pro společnost Apple. „Kamarády jsem si našla hned. Bylo to jak v nějakém filmu. Chodili jsme na americký fotbal,“ vzpomíná na začátky před pěti lety v Americe Anna.
Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování?
Bylo to dost děsivé. Strávila jsem asi 20 hodin v letadlech, a nakonec jsem musela jet ještě hodinu autobusem, protože škola byla uprostřed lesa. Maine je z 80 % les, je to nádherný stát, hlavně na podzim. Pamatuju si, jak jsem jela autobusem a říkala si: ‚Tak, tady budu bydlet další dva roky‘. Přemýšlela jsem, jak moc odlišné to tam je od Česka a v tu chvíli mi to ani tak jiné nepřipadalo. Myslím, že jsem se chtěla soustředit hlavně na věci, které se moc nelišily.
Anna SedláčkováAnna Sedláčková je jednadvacetiletá studentka softwarového inženýrství a umělé inteligence na Case Western Reserve University. Narodila se v Praze, v šestnácti letech se přestěhovala do Maine, kde chodila na Foxcort Academy. Momentálně je na stáži ve společnosti Apple jako robotický inženýr, kde se jí podařilo společně s další dívkou vyhrát interní soutěž a k výhře jim pogratuloval i Tim Cook. V práci by ráda pokračovala, až za dva roky dokončí vysokou školu. |
Lidovky.cz Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Kamarády jsem si našla hned. Bylo to jak v nějakém filmu. Pořád jsme chodili na americký fotbal, na procházky po městě a do McDonaldu. Nic moc jiného tam totiž nebylo. Hodně mě překvapilo, jak pořád všichni jezdili autem. První rok střední byl jeden z nejlepších roků mého života. Chodili jsme na plesy a o víkendu jezdili po celém Maine. Zkusila jsem poprvé snowmobiling (jízda po sněhu ve speciálních vozidle, pozn.red.), ice climbing (lezení po zamrzlých útvarech, například po vodopádech, pozn.red.) a další zajímavé sporty.
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Překvapovalo mě, jak byli všichni pořád milí a pozitivní, i když se jim moc dobře nedařilo. Z Čech jsem byla zvyklá, že lidé jsou vždycky upřímní a když se někdo zeptá: ‚Hej, jak se máš?‘, Čech řekne: ‚Hele ne moc dobře. Ujel mi autobus, přišel jsem do práce pozdě a za celý den jsem ještě neměl kafe‘. Američan vždycky odpoví: ‚Dobře a ty?‘. Pro všechny v Americe bylo hodně zvláštní chodit na houby, nejspíš proto, že tady jsou houby hlavně jedovaté.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ani ne. Mám tady skoro všechny svoje přátele, i přítele, který je Američan a se kterým jsem už dva roky. Miluji svojí práci a po vysoké škole bych se ráda přestěhovala do Kalifornie a pracovala tam jako softwarový inženýr. Chtěla bych pracovat na automatizaci některých částí testování osobní elektroniky. Většina velkých firem používá roboty na testování svých produktů. Druhou možností je projektový manažer, kde bych byla zodpovědná za vývoj produktu od začátku až do produkce. Ráda bych pracovala na osobních asistentech jako je Siri nebo Alexa.
Anna Sedláčková.
Chtěla bych se také zabývat etickými otázkami, se kterými se musí inženýři potýkat. Můj osobní názor, který nikterak nesouvisí se společností Apple je, že hodně firem sbírá osobní data od svých uživatelů k dalšímu využití, jako je například reklama nebo zlepšení modelů učení strojů. Právníci a politici tomu ale dle mého názoru pořádně nerozumí, i proto to podle mě není nezákonné. Lidé v technice by podle mě měli lépe rozumět vlivu, který mají jejich rozhodnutí na ostatní, protože v dnešní době algoritmy a softwary ovlivňují skoro všechno, například i to, jestli dostaneme hypotéku nebo práci.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Hrozně mi chybí knedlíky! Špatně se tu dělají, protože nemáme hrubou mouku. Jinak jsem s kamarády na vysoké škole dělala řízky, bramboráky a palačinky. Všechno jim moc chutnalo. Na 21. narozeniny mě kamarádi vzali do české restaurace, měli jsme svíčkovou, rajskou…. To se líbilo všem.
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti zatím nemám, ale česky bych je chtěla naučit, aby se mohly domluvit s mými rodiči a zbytkem rodiny.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většinou slyším o tom, že máme skvělé pivo. Od mladších lidí slýchám, jak nádherná je Praha. Starší generace si spíš pamatuje na Československo a komunismus. Přitom před odjezdem do Spojených států mě všichni varovali, že Američané Prahu neznají. Většina mých známých ale Prahu navštívila a dost dobře se orientují i v evropské politice a zeměpise. I když jednou se mě někdo zeptal, jestli je Praha v Itálii.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politku v Americe sleduji víc než v Čechách a musím říct, že je to úplně něco jiného. Američané jsou patrioti, vlastenci. Velká část mých známých šla dobrovolně na vojnu. Armáda tady má velký vliv, je to znát hlavně 4. července. Všechno, co jsme se učili o válkách mi tu bylo řečeno úplně jinak než v Česku. Moji spolužáci z vysoké jsou liberálové a neznám skoro nikoho, kdo volil Trumpa. Mladí lidé v Americe hlavně řeší, jak zaplatí velké dluhy z vysoké školy a jak si vydělají na dům. Ceny jdou pořád nahoru a pro většinu lidí je teď těžší najít si dobře placenou práci. Pokud tedy nejdou do technických oborů, tam se pořád shánějí další lidé.