Jaké hranice Češi překročili v roce 2018? Co se naučili a na co mohou být po posledním roce hrdí?

Češi mohou být shodou okolností hrdí především na to, co je jim ze strany Evropské unie a OSN vyčítáno. Nejsou ochotni obětovat svoje češství, svoji národní hrdost a svoji historii ve prospěch zatraktivnění Evropy pro v uvozovkách nové Evropany narozené třeba v Africe nebo Asii. Zároveň mohou být Češi hrdí na to, že nepaušalizují bezhlavě, a třeba pracovitý Asiat – Vietnamec, nebo v drtivé většině lidé původně z Ukrajiny, nemají s Čechy vlastně problém.

Češi mohou být dále hrdí, že ustáli stav, kdy je hanební zrádci vlastního národa, kteří hledají podivná spojenectví za hranicemi země, stále nezlomili. Je to však mnohdy způsobeno tím, že díky úporné snaze ponížit a potupit ty, kteří nevyznávají stejnou pravdu jako tito zaprodanci, zrádci vlastní identity. Vytváří díky přílišnému tlačení na pilu hrdiny z těch, kteří by se bez těchto Jidášů vlastenci mnohdy ani nestali.

Češi se naučili a pochopili, že ne vždy je vše černobílé a ne vždy je vše, co je napsáno v novinách nebo řečeno v rádiu, svatá pravda. To, že někdo řekl něco v televizi, napsal v novinách nebo vyslovil jako svoje domněnky, zdaleka neznamená, že jde o fakta. Mnohdy tím ti, kteří někde něco vyjádřili, projevují pouze svůj osobní názor. Takže ona hranice, kterou Češi překročili, je vlastně značná nedůvěra – odmítnutí byť částečně věřit tomu, co do obyvatelstva pumpují mainstreamová média.

Často se mluví o tom, že Češi jsou jako národ rozdělení kvůli politice. Máme za sebou různé volby, aféry kolem Andreje Babiše… Jsme po tomto roce svornější a sjednocenější coby národ?

Sjednocenost se nicméně projevuje třeba v tom, že si i ti, kteří původně byli pro přijetí neomezeného počtu nelegálních migrantů, začínají uvědomovat, že je to nesmysl a faktická nemožnost. Ony otázky – Kam se všichni vejdou? Kdo jim bude vše platit? Je technicky proveditelné jim dát bydlení, když byty jsou velmi drahé i pro pracující v České republice? Proč by se měl mít lépe někdo cizí než ten, který celý život pracoval? Budou ochotni oni nově příchozí akceptovat náš způsob života, a pokud ne, jak dalece se musí občané osobně vzdát svého pohodlí, majetku, bezpečnosti, svobody? – jsou více aktuální s tím, kam se dění na světě posunuje.

Aféra kolem Andreje Babiše se táhne roky, stejně tak se táhnou roky jiné mnohem horší, které také nikdo nevyšetřil. Jsou to letouny Casa, transportéry Pandur, Promopro, OKD, Mostecká Uhelná Společnost, nezaplacení ČSSD rodině pana Altnera – po řádném rozsudku soudu! Modernizace 352 tanků T72 za 19 miliard korun, z kterých bylo modernizováno celých 30 kusů, ale peníze jsou pryč. Japonská Nomura a IPB, kauza Diag Human… Nezbývá než doufat, že při zveřejňování těchto kauz nebudou porušovány zákony jiných států a budou možná někdy dořešeny.

Ukázal tedy letošní rok, že se Češi neumějí smířit s výsledky voleb, jak je často slyšet? Nebo z čeho plyne chuť protestů a demonstrací?

Za dobu, po kterou jsem žil ve Velké Británii, se třikrát snižovala náročnost maturitních zkoušek. Ve výsledku má sice více studentů maturitu, ale jsou nakonec nepoužitelní v praxi. Zkrátka jim ony potřebné vědomosti a dovednosti chybějí. Všeobecné znalosti oněch studentů jsou na katastrofální úrovni. A motivace, snaha se prosadit rozhodně není na prvním místě, to se dnes neupřednostňuje. Inkluze českého školství je dokonalým příkladem, že tímto směrem to nepůjde. Tedy pokud není v plánu zhloupnutí obyvatelstva mimo těch, kteří mají prostředky na to, aby studovali soukromé školy.

Zásadním problém postoje - vysokou školu pro všechny – je degradace vzdělání. Nepoučení se z historie, ba dokonce dehonestace těch, kteří na problém již jen poukáží. Gender studia jsou jen špičkou ledovce, je nezměrné – rovněž jako v té Anglii – množství v praxi nepoužitelných absolventů vysokých škol. Kdy konečně pár lidem docvakne, že lidé se rodí buď jako muži, nebo jako ženy? Nejde namíchat nějaký koktejl genderové pseudokorektnosti. To vede pouze k perverzním koncům. Není žádné třetí pohlaví.

Kdo jsou převážně oni protestující, kteří odmítají uznat jiný než vlastní názor a přesvědčení? Jsou to zejména reformní marxisté a všelijak komunisticky orientovaní lidé ztraceni ve filosofii postmodernismu, kteří neustále hledají – a nalézají ho ve svých odpůrcích – třídního nepřítele.

Mluvíváme spolu o migraci, nebezpečí pro Evropu. Andrej Babiš se chlubí, že s Viktorem Orbánem mluvil o politice navýšení porodnosti. Co reálně udělat, aby náš populační růst nemuseli dorovnávat migranti? Proč je tak málo českých dětí? Motivuje stát málo k plození nové generace?

Nevidím žádné konkrétní kroky pro navýšení porodnosti. Nevidím. Ale již pouhé zvýšení jistot přinese rozhodně lepší výsledky. Jistotou ovšem nesmí být to, že váš dům, vaši ulici obsadí někdo, pánbůh ví odkud.

Migrace je součást lidských dějin a těžko to někdo popře. Jde však o to, že z nelegální migrace a ekonomické migrace bylo pomocí nesmyslných nařízení a rozhodnutí vytvořeno zdání práva na migraci. Tak tomu není. Právo je na ochranu vlastních hranic a tak tomu vždy také bylo. Povinnost migrantů je respektovat zákony zemí, kam chtějí migrovat. Pokud se tak neděje, má každá země na svém území právo sáhnout k jakýmkoliv opatřením, k ochraně svých zájmů. Neděje se tak, protože politici nám ta práva sebrali a namlouvají nám, že bránit své zájmy je odporné, hnusné, a vydírají nás lidskostí. Tlačí na nás přes média.

Co je klíčem k serióznosti médií v budoucnosti?

Klíčem k budoucnosti seriózních médií by měla být důvěra čtenářů a novinářská nezávislost. Tím se všichni novináři ohánějí. Jenže lidé často vnímají média jako zaujatá a snaží se identifikovat objektivní zpravodajské zdroje. Zpravodajská média hrají důležitou roli v demokracii, zejména pokud jde o informování veřejnosti, ale nevěří, že média tuto roli plní dobře  Zatímco v ideálním případě by média měla být objektivní, ve skutečnosti víme, že většina zpravodajských služeb je někam přikloněna a mají svůj vlastní program kam směřovat. Bez ohledu na to, zda jsou ve vlastnictví státu nebo jsou provozována nějakým stinným miliardářem. Příklady manipulace s médii velice poškozují důvěru čtenářů a diváků, viz irácká válka v roce 2003. A lidé se potom přirozeně obrátí na sociální média pro jiné, snadněji manipulovatelné zdroje. Tedy, v současném stavu, v němž se nacházíme, jsou lidé zmatení, nedůvěřiví a rozdělení.

A k tomu skutečně stát svým postojem nemotivuje své občany k plození nové generace. Jsme tak ještě maximálně vhodní na to platit Frontex, financovaný Evropskou unií, který za vaše peníze tahal od břehů Afriky nájezdníky a potom je převážel do Itálie a Španělska. Sponzorovat Lékaře bez hranic nebo různé neziskové organizace. Poslouchat Amnesty International, OSN, Unicef, Helsinský výbor, občanská sdružení, která mají pomáhaní potřebným v popisu práce. Pomahače, dobrovolníky, vítače, přijímače, dobrosery a sluníčkáře, ombudsmanku… a tak dále a tak dále. Toto není dobrá vize, zde si člověk rozmyslí pořídit si rodinu, protože on ten potřebný není.

V nedávné době zde vznikla politická strana, která chce Česko pozvednout díky technologickým inovacím. Jde o iluzi, nebo o svého druhu reálnou možnost?

Máte na mysli toho dovedu, který jako vtip prohlásil, aby občané nespoléhali na všechny informace, které si přečtou na internetových stránkách Ministerstva financí, protože už Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že vše, co najdete na internetu, nemusí být pravda?

Když se dívám na tyto lidi, kteří se zastávají jakéhosi obdobného vidění světa, tak jsou vesměs mladí a neotrkaní životem. Chybí zde citelně inicializace do dospělosti, chybí vzory, autority, hodnoty. Vesměs jsou plni mladických ideálů a toho, jak by vše mělo nejlépe fungovat, hledají své místo na slunci. Bohužel jsou to také oni, kteří udávají, mají podivné nápady a jsou konkrétně v Evropském parlamentu pro potrestání Maďarska a Polska, protože nedodržuje Evropské hodnoty. Zdravá společnost prostě musí mít odlišné názory, projevy, pohledy, neboť tím se aktivuje společenská komunikace a hlubší vývoj společnosti. Jinak je to totalita.

Jak se vlastně má naše země postavit k věcem, jako je umělá inteligence, nahrazování lidských pracovníků roboty? Jde o nevyhnutelný proces, nebo o mýtus? Ať tak, nebo tak, jak našim lidem zajistit práci?

Jsme opět u vzdělání. Práci zajistí lidem slušné vzdělání. Tedy ne vysoká škola v oboru historie komiksu, ale vysoká škola technicky orientovaná, chemicky, technologicky. IT obory jsou naplněny odborníky, kteří neztrácejí dle mých informací příliš kontakt se světovou špičkou. Ale k čemu bude u programování robota specialista, jenž umí vzletně mluvit o tom, co vše vykonal a jak nádherně vypracoval projekt na přerozdělení dotací? Ano, o robotice to je a bude. Lidská schránka má své limity a robot je ve výsledku nejen levnější, ale i přesnější a účinnější. Má vyšší produktivitu práce, ba dokonce již dnes takovou, jakou člověk nemůže poskytnout. A jak zajistit práci pro Evropany? Nijak, někdo ji bude muset udělat. A kdo?

Mimo vzdělání jsme opět u migrace. Co, probůh, chtějí ti nevzdělaní, jazyka, zákonů a zvyklostí neznalí, nelegální migranti u nás dělat? Vyvíjet nové robotické mašiny? Promiňte, ale budu sprostý. Kam jsme to za poslední tři roky oním úchylným pomáháním nelegálním migrantům dotáhli?

Evropa má rozlohu asi 10 058 000 km². V Evropě žije asi 742 500 000 obyvatel, tedy zhruba 73,8 obyvatel na km². Afrika má rozlohu asi 30 500 000 km². V Africe žilo v roce 2013 asi 1,1 miliardy obyvatel, tedy zhruba 36,06 obyvatel na km². Demografická křivka v Africe je neúprosná, populace se znásobuje. A to z 229 milionů obyvatel v roce 1950 na 630 milionů obyvatel v roce 1990, a na více než 1,1 miliardy obyvatel v roce 2013. Současné odhady mluví o budoucím nárůstu populace v Africe, kdy by v roce 2050 měla mít 2,4 miliardy obyvatel a v roce 2100 až 4,18 miliardy obyvatel.

Afrika je neuživí, tedy pokud budou hospodařit tak, jak hospodaří. A co potom? To všichni půjdou do Evropy? Budou všichni vytvářet nové pracovní příležitosti? O doktorech a inženýrech jsme již slyšeli. Jenže Afrika se do Evropy prostě stejně nevejde.

A je na tom po roce 2018 Evropská unie lépe než loni? Začala konečně konat? A jak jí to jde?

Evropská unie samozřejmě koná, tedy její představitelé. Někdy hůře, někdy lépe. A jak jí to jde? Otroctví je jako náš stín, před kterým nemůžeme utéci, místo okovů máme moderní dobu. Ve světě, kde pornoherec vydělává desetkrát víc než hasič zachraňující majetek a životy a kdy nagelovaný simulant na fotbalovém trávníku má plat jako sto vědců dohromady, je zbytečné hledat logiku. Političtí představitelé nejen Evropské unie káží vodu, a pijí víno. Všichni jsme neustále bombardováni zprávami z Bruselu nebo Štrasburku o nutnosti škrtů a úsporných opatření, nezbytnosti dát naše peníze na humanitu, na podporu migrantů, obětovat něco málo na nápravu klimatických změn, téměř násilím jsou nám, lidu obecnému, vnucovány ty správné postoje a hodnoty.

Ale místo dobročinnosti a chudoby, kterou požadují tito představitelé po takzvaném stádu, dávají vůdci přednost zlatu a pocitu moci. Ostatně pocit moci má na mozek člověka podobný efekt jako kokain a mnohdy tito vůdci podléhají pocitům spasitele. Cítí se být povoláni a jsou teď mnohdy zmateni z toho, že lid neřičí nadšením nad jejich konáním, ale koná právě tak, jak se dělo v Katalánsku, děje se ve Francii, Belgii a začíná se dít ve Švédsku. Ale kdyby se něco opravdu hodně nepovedlo, nic se neděje, oni děti nemají.

Mimochodem, posledním nejhorším průšvihem Evropské unie je právě náprava klimatických změn. Evropská unie se rozhodla řešit plast a řešit množství oxidu uhelnatého. Možná by bylo vhodné v této souvislosti upozornit na to, že Evropa produkuje malé procento svinstva z toho, kterým je zamořována planeta zem. A to ať již jde o plasty, nebo o znečišťování oxidem uhelnatým. Osmdesát procent plastu v mořích je z řek z Asie a Afriky. Možná by bylo dobré vidět, kdo přesně a jakým množstvím sajrajtu zamořuje světové oceány. Možná by bylo dobré vědět, že Evropská unie ztrácí globální podíl na produkci třikrát rychleji než Spojené státy ve prospěch Číny. A možná by bylo vhodné se zamyslet nad dlouhodobým plánem, získávat elektřinu pouze z obnovitelných zdrojů. Když hoří sousedův les, tak nejlepším příkladem není ukázat mu, jak sfoukneme svoji sirku. Pokud chceme něco řešit, tak je potřeba jít k sousedovi a pomoct mu hasit jeho hořící les.

Belgie vyřadila z provozu svých šest jaderných reaktorů a výpadek musí pokrývat plynová elektrárna nedaleko Bruselu. Protože co teď, když vítr nefouká, jak by Belgičané potřebovali? A v noci, ta nekázeň, nesvítí slunce a nefungují solární panely? Stejným směrem se chce vydat Německo. Ale zároveň chce Evropská unie omezit drasticky používání dieselových motorů a nahradit vozový park auty poháněnými na elektřinu. To je na samostatný dlouhý rozhovor, k tomu nemám teď mnoho co říci.

Copak se vůbec nikdo z oněch navrhovatelů nezamyslel nad tím, kde vezmeme onu elektřinu, jak bude toto obludné množství elektřiny převáděno ke spotřebitelům? Již někdo přemýšlel nad ekologickou likvidací oněch spotřebovaných baterií z elektromobilů? Budou jich statisíce tun! Snad jen, jak se toto může stát? Jak může o osudu několika milionů lidí rozhodovat pomatená banda ekologů, kteří nemají ani tušení, co způsobí svým nařízením – přejdeme od jádra na ekologické a obnovitelné zdroje.

Angela Merkelová odstoupila z čela CDU, Itálie se s Bruselem dohaduje kvůli rozpočtu, migranti hledají jiné cesty do Evropy. Mluvíme a píšeme o problémech. Za co Evropskou unii pochválit?

Tak třeba předsedu Evropské komise Jeana-Claudea Junckera je třeba pochválit za to, že se nebojí ukázat, kde je mu na politickém spektru milo, kde se cítí dobře a kde chce stát. Osobně se zúčastnil odhalení sochy Karla Marxe, protože, jak uvedla jeho kolegyně ze stejného názorového spektra Malu Dreyerová, sociálnědemokratická premiérka spolkové země Porýní-Falc, zločiny, které byly ve dvacátém století v jeho jméně spáchány na milionech lidí, nemůžeme dávat za vinu jemu. Tuto úžasnou větu pronesla ona politička při odhalování sochy. Nástupkyně Merkelové Annegret Kramp-Karrenbauer je ze stejného těsta. Projevila přání uzavřít německé přístavy pro ruské lodě. Myslím si, že by neměla být tak pokrytecká, a pokud chce z Ruska něco nebrat, ať tedy uzavře Nord Stream. Ale třeba ta paní neví, nebo nechce vědět, že Rusko dodává do západní Evropy právě tímto potrubím 55 miliard metrů krychlových plynu ročně.

Britská premiérka Margaret Thatcherová již před třiceti lety varovala před tím, že se Evropská unie – pokud půjde dál tím směrem, jakým tehdy měla nakročeno – stane úzkým, do sebe zahleděným klubem, který nedokáže uchopit obchodní příležitosti jinde ve světě.

Ve svém projevu, který se týkal budoucnosti Evropské unie, Merkel uvedla: Co je skutečně důležité, když se podíváme na vývoj v uplynulém roce, je nutnost pracovat na vizi a jednoho dne vytvořit skutečnou, pravdivou evropskou armádu. Evropa musí vzít svůj osud do vlastních rukou, pokud chceme chránit naši komunitu.

Zde se však velmi obávám, že zde vůbec nejde o migranty, legální, nebo nelegální, ale o nebohé Evropany, původní obyvatele, kteří budou usměrňováni evropskou armádou, pokud budou drze trvat na svých požadavcích jako Katalánci nebo Francouzi. Tam policie při střetech s nelegálními migranty těžce neustála svoji povinnost, ale původní obyvatele stejní příslušníci bezpečnostních složek zmlátili přímo ukázkově. 

Jak hodnotíte politiku Donalda Trumpa? Letos čelil kritice, že je neschopný prezident, jak jeho kroky vidíte vy?

Americký prezident Donald Trump řekl: Emmanuel Macron navrhuje vybudování vlastní armády na ochranu Evropy před Spojenými státy, Čínou a Ruskem. Ale ve světových válkách, první i druhé, to bylo Německo, kdo je započalo.

Spojené státy požadují, aby si spojenci – členové NATO – řádně platili svoji bezpečnost a zvýšili výdaje na armádu na všemi smluvené a podepsané dvě procenta HDP, což nikdo v Evropě nedělá. Spojené státy dlouhodobě trvají na tom, že buďto se armádní výdaje zvýší, nebo přestanou dotovat tuto vojenskou organizaci. Toto si nikdo z předchozích prezidentů Spojených států nedovolil říci, přestože se neplnění si svých členských povinností při vydávání peněz na armádu dělo již za několika předchozích amerických prezidentů.

Donald Trump prosazuje Ameriku na prvním místě. Může se nám to líbit, nebo nelíbit, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat. My nejsme Američané, nemůžeme usměrňovat amerického prezidenta. Byť se tato myšlenka, že by to nějak přece jen jít mohlo, zrodila v několika pomatených hlavách v Bruselu. Hlavně si však v souvislosti s Donaldem Trumpem připomínám, kolik osobností prohlásilo, že se raději odstěhují ze Spojených států, že nebudou žít pod takovým prezidentem. Neudělal to nikdo. Je to s podivem, vede se jim pod ním lépe.

Je rozhodně jeho velkým úspěchem, že si získal minimálně pozornost demokratů. Protože pokud budou demokraté blokovat Donalda Trumpa, obrátí se to proti nim v roce 2020, kdy se bude opět volit americký prezident a Donald Trump bude s největší pravděpodobností obhajovat mandát. Takže zatím má našlápnuto k obhajobě svého prvního volebního období, a pokud by tomu tak bylo, čeká ho v prezidentském úřadu dalších šest let.

To však zřejmě nebude s nadšením přivítáno těmi, kteří hlásají pouze svoji jedinou svatou pravdu, protože dneska je důležité býti mimo gender i zastáncem globálního oteplování, hlasatelem všeobecného míru a lásky, přítelem vykořisťovaného palestinského lidu a nepřítelem darebáka Trumpa, toho arcilotra Putina a odporného Orbána, který dokonce zakázal genderová studia v Maďarsku.