INFO Times24

Češka s Francouzským srdcem - tak bych jí nazvala já... Její designy mohou jednoduše "zapadnout" do kolekcí Jeana Paula Gaultier (jednoho z mých NEJ návrhářů) nebo couturier Bouchry Jarrar (která donedávna stála v čele společnosti Lanvin jako kreativní ředitelka). Já mám dnes možnost jí "vyzpovídat" v rubrice "U kafe a cigárka" ...

Kateřino, říká se, že pro to, aby se člověk proslavil „doma” – musí se prosadit v Paříži. Je tomu tak i u českých návrhářů? Jak velká je dnes konkurence v české módě? 

Žila jsem v Paříži 20 let a profesně, jako návrhářka, tam působím patnáct let. Prosadit se v Paříži bylo samozřejmě velmi motivující, ale udržet se na trhu i přes tak obrovskou konkurenci, je pro mne velice povznášející. Avšak I v Praze se každým rokem konkurence zvyšuje. A to nejen díky MBPFW, který otevírá dveře novým návrhářům, ale i potenciálním klientům. Davá šanci a naději českým návrhářům, že je o ně zájem a že je možné se prosadit, ale také se tak představuje širokému publiku. A to konečně vidí, že mají doma nadané, talentované a velmi šikovné návrháře a designéry.  Věřím, že jsme pouze na začátku celého procesu a že tato dynamika bude i nadále růst a rozvíjet se.

Charakterizovala bych Vaši tvorbu jako „překrásný kroj s velmi kvalitními materiály”. Existují obecně nějaká pravidla nebo rámce konkrétně pro Vás? Můžete popsat styl Vaší tvorby? 

K módě jsem se dostala zcela náhodou a do té doby jsem k ní měla podobný vztah jako většina žen. Šlo v zásadě o to sehnat si oblečení, které mi sluší a ve kterém se budu cítit dobře. Diktované trendy mne nikdy moc neovlivňovaly, oblečeni jsem vždy vnímala jako projev mého charakteru, stylu a hlavně momentální nálady.

Hned zpočátku mého navrhování a seznamování se s módním světem, mne zarazilo, jak často se opomíná vytvářet oblečení pro normální ženu, s klasickými ženskými rysy a pro každodenní nošení.  Díky dlouholetému individuálnímu přístupu k mé klientele, jsem získala zkušenosti s ženskou siluetou a s tím jaké oblečení si žena opravdu přeje nosit. Snažím se, aby mé oblečení zvýrazňovalo a zkrášlovalo ženské rysy, kladu důraz na preciznost střihu, ale i na pohodlí materiálu. Miluji tvořit modely v duchu nedbalé elegance. Takové elegance, která vypadá přirozeně, ale zároveň ne přehnaně, která je jednoduchá a zároveň pikantní a nechybí jí ženskost. Takovou, která má za cíl zvýraznit a zeštíhlit siluetu. Mé pravidlo je to, že s každou kolekcí, která s sebou přináší nová téma i atmosféry, se snažím, aby mé modely byly nadčasové a ženské. Tvořím pro ženy, které chtějí podpořit svoji ženskost, které hledají originální oblečení nositelné přes den do práce, ale i večer do společnosti.

Dnešní móda je „předělávkou” toho, co již bylo dávno vymyšleno předchozími generacemi a „modernizování starého”, anebo přeci jen snaha vymyslet něco nového, odlišujícího se od předchozí generace? Jak moc jsou v tom posledním bodě úspěšní nynější čeští a světoví návrháři? Koho z místních kolegů byste mohla zmínit, jakožto osobnost s nejzajímavější tvorbou? 

Snaha vymyslet něco nového stále trvá, je to samozřejmě náročnější, než před pár desítkami let. Dnes to spočívá převážně v nových technických materiálech a cítění stylingu. Nová generace, která se představuje na MBPF,  jde s dobou trendů. Pro mě zajímavou tvorbu má Zuzana Kubíčková a Petra Ptáčková.

Pokud k Vám přijde klientka, která si, dle Vašeho názoru, kupuje/objednává věci, které jí nesluší – jak se zachováte? Nabízíte či snažíte se jí navrhnout nový (alternativní) „look”? 

Záleží na tom, co myslíte tím, že ji něco „nesluší“. Zkouší-li si klientka správnou velikost a model ji „sedne“ tak jak má, ostatní je otázka vkusu, tedy náš subjektivní názor. Ale ano, když se mi zdá, že oblečeni klientce nelichotí, nebo neodpovídá její přirozenosti, vždycky to řeknu. A nabídnu ji to, co si myslím, že jí sluší. To, v čem září, v čem se uvolní a nevnímá to jako kostým. Vždy potřebuji jen pár minut s klientkou, než začnu vnímat její přirozenost a řeč těla. Myslím si, že umím dobře vybrat, co dámě nejlépe sluší.

Otázka velmi standardní, nicméně v lidech vždy vzbuzující zvědavost: co je pro Vás zdrojem inspirace při tvorbě nové kolekce? 

Každodenní život. Pařížský i pražský. Již pár let pracuji mezi Paříží a Prahou a stále mne tato dvě města nepřestala inspirovat a imponovat. A myslím si, že tato dualita je v mé tvorbě cítit. Slovanská elegance.

Před každou novou kolekcí mám periodu, kdy čerpám ze všeho co mne obklopuje, výstavy, filmy, divadlo, různá setkání…Pak přijde fáze « trávení » a nějakým způsobem se postupně téma vynoří samo. Ale asi nejvýraznější inspirací je mi ulice. Paříži si sednu do kavárny a pozoruji. Není to tak, že bych se prvoplánově inspirovala oblečením, ale spíše módními nehodami či náhodami. Ráda se nechávám inspirovat kouzlem nechtěného. Třeba špatně zapnutý kabát, košile či sako, nebo větrem ohrnutý lem sukně…takové náhody mohou dát siluetě netušený vzhled a fazonu. Líbí se mi v podstatě klasické ženské linie, ale vždy k nim musím přidat nějaký nevídaný, vtipný, či překvapující detail.

Ale v podstatě má tvorba vzniká tak, že po tom, co si uvědomím téma přístí kolekce, bez toho aniž bych si ji nakreslila, vyberu si látku, která mne inspiruje, dám ji na krejčovskou panu…a sochám. Je to má „couture“ kolekce. V teto kolekci mam naprostou svobodu tvorby, můžu popustit uzdu své fantazii a užít si samotné kreace. A z těchto sochaných unikátů se pak inspiruji k rozvoji své prêt-à-porter řady.

Jaké je Vaše oblíbené historické období z hlediska módy? 

40.léta – protože i přes jeho náročnost, vyrostla z této doby silná stylová identita. Pro nedostatek materiálů se šilo třeba i ze záclon, přešívaly se staré panské kostýmy na dámské, střihy se zjednodušovaly, dbalo se na úzký pas a výraznější ramena. Součástí šatníku se staly i kalhoty. Je to sice decentnějši móda, než třeba 20.-30.léta, ale stále nesmírně ženská i přes občasné pánské prvky.

V Itálii/ Francii/ Španělsku jsou již staletími zachovávány tradice kvalitních „domácích” butiků – které u nás nejsou v takovém množství a „musíme” se tedy spokojit s „fast fashion” řetězci. Myslíte si, že se situace může změnit? Nebo zde stále bude převládat poptávka po kvantitě spíš, než po kvalitě? 

Po dlouholeté tvorbě na kolekcích prêt-à-porter jsem začala upřednostňovat exkluzivnější, menší série a krejčovskou práci na míru. Mám soukromou klientelu, které tento osobnější styl práce velice vyhovuje. Pařížská žena totiž miluje exkluzivitu a oceňuje osobní přístup návrháře. A začínám se setkávat se stejným přáním i u pražských žen. Velice mě překvapilo, když jsem se začala setkávat se svými prvními českými klientkami, že mají úplně stejná přání, jako pařížské. Již je nebaví běhat po obchodech. Šatník mají přeplněný. Co dnes hledají v oblečení je ta  „láska na první pohled“ a ten „příběh“ , který vznikne při jeho nákupu. Setkání s návrhářem, který může vysvětlit původ své kreace a eventuálně ji upravit na míru a udělat z ní svým způsobem unikát, je nesporně zajímavější, než neosobní přístup prodavačky v  obchodě s jakoukoliv značkou. Mám naopak pocit, že uvědomělost a „slow fashion“ je více vyhledávána a oblíbena.

Street fashion v Čechách se rok od roku lepší a lidé začínají i více experimentovat. Je však něco, co Vám stále „schází” na českých ulicích?   

Odvaha. Osobitost. Improvizace. Citlivost. Elegance. Ženskost

Foto:
Katerina Geislerova
Ready-to-Wear Collection Fall Winter 2017
Mercedes Benz Prague Fashion Week
CREDIT: Guillaume Roujas

Děkuji Kateřině Geislerové za rozhovor a budeme se těšit na nové kolekce!

Kiss Kiss Bang Bang
OE

Oli Egler