Architekt Josef Pleskot v rozhovoru mimo jiné říká: „Architektura je služebnost. Když je malý pán, sloužíte uťápnutě. Když je velký pán, dovolíte si více. K tomu je nutné, aby si rozuměl developer a architekt, aby si dokázali vyhovět a vzájemně se podněcovat. Developer zase závisí na tom, jak velkým pánem je společnost, jaké má sebevědomí. Proto často mluvím o uťápnutosti a malém sebevědomí. A je tu také hrozně nebezpečný fenomén – momentálně nemáme touhu budovat, touhu stavět.“
ČESKÁ POZICE: Jaká je Praha očima architekta?
PLESKOT: Je krásná. Přijde mi však málo sebevědomá. Skáče na příležitosti, které jsou více orientovány ke komerčnímu zneužívání než k hezkému pobývání. V tomto ohledu je vývoj k lepšímu za posledních 28 let jen pozvolný. Najdeme ale výjimky. Například v ulici Komunardů v Praze 7, kde sídlí náš ateliér. To začíná být hezká ulice. Je pravdou, že za tím stojí zejména soukromníci, kteří restituovali domy. Vytváří se otevřené prostředí přijatelnější pro veřejný život.
ČESKÁ POZICE: Proč je Praha málo sebevědomá?
Praha skáče na příležitosti, které jsou více orientovány ke komerčnímu zneužívání než k hezkému pobývání. V tomto ohledu je vývoj k lepšímu za posledních 28 let jen pozvolný. Najdeme ale výjimky.
PLESKOT: To nevím. Někdy se bezohledně drancuje, někdy developeři, protože je jim to umožněno, plánují málo pražsky. Mám pocit, že městu všichni málo rozumíme. V baroku ho dokázali vést k rozkvětu, v industriální éře taktéž. Ale tomu, co se děje v dnešní době, v éře postindustriální, nedokážu přijít na chuť.
Bojíme se například postavit vyšší domy. Když už nějaké postavíme, jsou polovysoké, spíše zbytečně objemné nafouklé krabice. Vše je ustrašené, abychom někde něčemu neuškodili. Je pravdou, a je třeba to zdůraznit, že se historické jádro musí chránit. Na druhou stranu bych rád viděl, jak mu něco v plném porozumění přidáme, jak ho obohatíme.
ČESKÁ POZICE: Patří do Prahy mrakodrapy?
PLESKOT: Nepatřím mezi jejich nekritické obdivovatele. Ale! Vysvětlím to ilustrativně. Když jsem byl nedávno na Pankráci a díval se na tolik diskutovanou budovu V Tower, říkal jsem si, jak je možné, že kolem ní bylo takového handrkování. Je to vlastně nízká stavba. Neříkám, že takových mají být po Praze desítky a stovky. To ne, nechci manhattanizaci Prahy. V Tower mě ale utvrdil, že je možné být v některých částech Prahy trochu víc nad zemí.
ČESKÁ POZICE: Má Praha vizi, kam se ubírat do budoucna?
Mám pocit, že městu všichni málo rozumíme. V baroku ho dokázali vést k rozkvětu, v industriální éře taktéž. Ale tomu, co se děje v dnešní době, v éře postindustriální, nedokážu přijít na chuť.
PLESKOT: Město má od svého založení zřetelnou vizi, která se rozvíjí. V době Karla IV. se tak skutečně dělo. A s čím to souviselo? Byl římským císařem, mnoho pochytil v Paříži, když tam pobýval, věděl, že Prahu, trochu zapadákov, chce pozvednout a z dřevěného města vybudovat kamenné. To se mu podařilo. Praha se stala městem kamenných paláců. Karel IV. jí dal konkrétní i materiální podobu.
Nemáme vizi politického rozměru. Jsme malou, ušlápnutou zemí. Máme odvahu vstoupit do Evropské unie, ale když nám z toho vyplývají povinnosti, utíláme. Jsme v tomto ohledu malí ratlíci okopávající kotníky mocných autorit. Neumíme jim být partnery. Proto si nemůžeme představovat, že by z Prahy mohla být metropole srovnatelná s Berlínem, Paříží nebo s Kodaní. Jsme uťápnutí, což se propisuje i do naší vize. Tomu odpovídají i budovy, které stavíme. Více než architekti za to ale mohou velvyslanci společnosti – politici.
ČESKÁ POZICE: Proč se v Praze nestaví něco srovnatelného s tím, co například v Paříži?
PLESKOT: Protože to nikdo nechce. Také asi nejsme tak bohatí. Nejsou k tomu stimulace. Karel IV. takové stimulace dával, rovněž Rudolf II. A i další panovníci, bylo jich několik. S Václavem Havlem se obdobná éra začala obnovovat, ale brzy skončila. To je velké zklamání.
ČESKÁ POZICE: Tvrdíte, že za „uťápnuté“ stavby nemohou architekti. Pokud však nesouhlasí s tím, jak by měla budova vypadat, nemusejí práci přijmout. Nemusejí podstoupit tak velký kompromis.
Jsme uťápnutí, což se propisuje i do naší vize. Tomu odpovídají i budovy, které stavíme. Více než architekti za to ale mohou velvyslanci společnosti – politici.
PLESKOT: Do jisté míry je to pravda. Architektura je však služebnost. Když je malý pán, sloužíte uťápnutě. Když je velký pán, dovolíte si více. K tomu je nutné, aby si rozuměl developer a architekt, aby si dokázali vyhovět a vzájemně se podněcovat. Developer zase závisí na tom, jak velkým pánem je společnost, jaké má sebevědomí. Proto často mluvím o uťápnutosti a malém sebevědomí. A je tu také hrozně nebezpečný fenomén – momentálně nemáme touhu budovat, touhu stavět.
Když chce někdo něco postavit, objeví se tisíc názorů, že to není třeba, že bude hluk, že se bude prášit, že se zlikvidují nějaké rostliny nebo živočichové. Ve společnosti není latentně přítomna touha stavět, stavět radostně. Nebojím se použít slovo budovat. Dříve se toto slovo zprofanovalo, protože se spojovalo s budováním komunismu. Mně se ale zdá, že je to pozitivní slovo, které by se mělo obnovit.
ČESKÁ POZICE: Byly zveřejněny návrhy velkých developerských projektů, které by se měly v Praze stavět. Líbí se vám nějaký? Bude některý z nich přínosem pro město?
PLESKOT: Neznám je všechny a nezkoumal jsem, nakolik budou přínosem. Žádný z developerských projektů ale nemá rozměr, aby město nějakým způsobem zničil. Ty, které mají destruktivní tendenci, rozhodně neprojdou. Navíc se mi zdá, že destruktivní schopnost spoluobyvatel zastavit jakékoliv budování je natolik silná, že zastaví cokoliv. Pro jistotu se nedělá nic.
Žádný z developerských projektů nemá rozměr, aby město nějakým způsobem zničil. Ty, které mají destruktivní tendenci, rozhodně neprojdou. Navíc se mi zdá, že destruktivní schopnost spoluobyvatel zastavit jakékoliv budování je natolik silná, že zastaví cokoliv. Pro jistotu se nedělá nic.
V Praze máme hodně brownfieldů, kolik jich je ale otevřeno budování? Málo, dokonce jsem zaslechl, že jen jeden. Na všech ostatních je stavební uzávěra, všude je nějaká klatba.
ČESKÁ POZICE: To je asi značně ovlivněno i negativní nálepkou, kterou developeři získali. Developer rovná se škůdce, s developmentem je spojena korupce. U někoho oprávněné, ale nyní jsou tak vnímáni všichni developeři.
PLESKOT: Udělali jsme si to sami. Skutečně byli developeři, kteří přinesli peníze, a nenasycení politici a úřednici si toužili přivydělat. Určitě u všech developerských projektů v minulosti tomu tak v nějaké formě bylo. Příležitost dělá zloděje. A ta byla, lidé nejsou svatí. Nad tím bych ale nechtěl být soudcem. Vždyť kdo je bez viny, ať hodí kamenem... Když developeři chtěli stavět a nebyla jiná cesta než uplácet, tak to dělali. Vinny jsou obě strany, ten kdo bere, i ten kdo dává.
Developeři nejsou takoví, aby chtěli stavět za cenu korumpování. Z 90 procent to jsou slušní podnikatelé, kteří na sebe berou rizika, mají bankovní úvěry, jež musejí splatit. Když se jim nepodaří prodat, budou obtížně splácet a dostanou se do problémů. Nenaučili jsme se tuto profesi vnímat. Jsou ale malé nároky na developery a mizerné vize politiků i pracovníků rozvojových úřadů. U chytrého developera neprosadí, co by mohli. Proč by developer udělal něco prospěšného, když to po něm nikdo nechce?
ČESKÁ POZICE: V poslední době od developerů slýcháme, že by rádi stavěli, ale proces povolování staveb je natolik komplikovaný, že je to téměř běh na dlouhou trať, a je otázkou, má-li vůbec smysl se do toho pouštět.
Jsou malé nároky na developery a mizerné vize politiků i pracovníků rozvojových úřadů. U chytrého developera neprosadí, co by mohli. Proč by developer udělal něco prospěšného, když to po něm nikdo nechce?
PLESKOT: To je pravda. Znovu narážíme na to, že není chuť budovat, chuť stavět. Proto děláme zákony tak komplikované, aby bylo tolik překážek, aby se nebudovalo. Je to nějaká nemoc v nás, nemohu si pomoci. V obdivovaném zahraničí se projekty sledují s pozitivním zájmem. Také tam mají ochranářské občanské spolky, ale dělá se více pro to, aby se postavit mohlo, než nemohlo. Tady je to obráceně.
Je pravdou, že chybí vize, ale vize nemá spouštěcí mechanismus. Tím je chtít budovat, přetvářet, radovat se ze stavění. Stavět znamená radost. Tak tomu vždy bylo. Stavělo se buď z úplné nutnosti, ale to v menším měřítku, nebo z velké radosti, z touhy něco udělat.
ČESKÁ POZICE: Kdybyste měl neomezené možnosti, co by bylo vaší radostí postavit pro Prahu?
PLESKOT: Bylo by toho více. Jsem členem spolku pro vznik filharmonické haly, takže bych se asi soustředil na filharmonickou halu.
ČESKÁ POZICE: Jak to vypadá s projektem filharmonické haly?
Je pravdou, že chybí vize, ale vize nemá spouštěcí mechanismus. Tím je chtít budovat, přetvářet, radovat se ze stavění. Stavět znamená radost. Tak tomu vždy bylo. Stavělo se buď z úplné nutnosti, ale to v menším měřítku, nebo z velké radosti, z touhy něco udělat.
PLESKOT: Na zasedání Gremiální rady Institutu plánování a rozvoje se odsouhlasilo místo pro tento objekt, a to u stanice metra Vltavská. To je úžasná rozvojová lokalita, kde by měla stát nejen filharmonická hala, ale i další objekty. Místo je dopravně dobře dostupné, je tam synergie s dalšími veřejnými budovami, včetně Národní galerie ve Veletržním paláci. A leží ladem velmi dlouho. Upravilo se v socialistickém duchu, je tam spousta betonových ramp, nadchodů a podchodů. Dnes tam bydlí bezdomovci. Nic proti nim nemám, ale místo má na víc.
ČESKÁ POZICE: Jaké stavby vedle filharmonické haly Praze chybějí?
PLESKOT: Centrum Prahy dnes vnímáme velmi úzce, měli bychom ho vnímat šířeji, až třeba k Vltavské a včetně severojižní magistrály. Je to nyní území hrůzy a běsu. A přitom má nebývalou potenci. Postavily se významné budovy na nábřeží, jako je Národní divadlo, Rudolfinum. Pak se začaly stavět veřejné stavby ve stopě severojižní magistrály, Národní muzeum, Státní opera, a skončilo to blbě.
Za komunistů z tohoto ambiciózního prostoru vznikla pouhá pseudodálnice. Přitom tato lokalita zahrnuje jedno krásné místo vedle druhého. Ať už jde o bývalé nádraží Těšnov, Masarykovo nádraží, Florenc, Hlavní nádraží nebo Washingtonovu ulici. Všude tam by se daly umísťovat významné stavby.
ČESKÁ POZICE: A co dopravní stavby?
Centrum Prahy dnes vnímáme velmi úzce, měli bychom ho vnímat šířeji, až třeba k Vltavské a včetně severojižní magistrály. Je to nyní území hrůzy a běsu. A přitom má nebývalou potenci.
PLESKOT: Měl by se dobudovat vnější i vnitřní pražský okruh. Za každou cenu. Ať byl primátor Pavel Bém jakýkoliv a jakkoliv je dnes vnímán, to, co spustil, bude vždy spojeno s jeho jménem. Zapomene se na průšvihy s penězi. Část okruhu, část dopravního systému je hotová díky němu. A je to dobře. Přišli mravokárci, nebudovatelé, nechtějí riskovat průšvih a korupci, tak raději nic nedělají. Doprava je velkým problémem Prahy. Nejenom velká, ale i malá v ulicích včetně pěší.
ČESKÁ POZICE: Byl jste přívržencem Kaplického knihovny?
PLESKOT: Byl jsem především přívržencem toho, aby se postavila. Určitě jsem byl i přívržencem Kaplického řešení, jen jsem nebyl moc přívržencem místa, kde měla stát. Bylo to mimo kontext, jak jej vnímám, navíc tam není moc dobrá dopravní dostupnost. Od metra Hradčanská je to poměrně daleko. Letná je to poslední místo, kde by se v současnosti mělo sahat. Jsou důležitější lokality.
ČESKÁ POZICE: Jste pro zachování, nebo zbourání budovy Transgas na Vinohradské třídě?
Ať byl primátor Pavel Bém jakýkoliv a jakkoliv je dnes vnímán, to, co spustil, bude vždy spojeno s jeho jménem. Zapomene se na průšvihy s penězi. Část okruhu, část dopravního systému je hotová díky němu. A je to dobře.
PLESKOT: To jsou naprosto nefér, a dokonce plané diskuse. Když někdo koupí budovu Transgas s vizí, že je to objekt ke zbourání a má developerský záměr postavit tam něco, co je dle jeho přesvědčení prospěšnější a užitečnější, a pak na něho vyrukuje armáda ochránců, je to zrada. Vůbec tím neříkám, že bych nebyl přívržencem těchto staveb. Dávno jsem. Kdyby byl ale dům památkově chráněn dříve, než jej koupil současný majitel, byl by to možná neprodejný dům, nebo by jej koupil někdo jiný a uchoval by jej. Bylo by to fajn.
Shodou okolností za mnou developer byl a nabídl mi, zda nechci zpracovat architektonický návrh na novou budovu. Nešel jsem do toho, protože si spíše myslím, že by se měl Transgas zachovat. Každý se musí vyjádřit sám za sebe. Nebudu se teď připojovat k peticím za zachování domu, je pozdě. Po svém jsem se vyjádřil, když jsem práci nepřijal.
ČESKÁ POZICE: Je škoda, že je v centru Prahy málo moderních architektonických staveb?
PLESKOT: Je to škoda. Opět to souvisí s tím, co jsem již zmiňoval, s touhou radostně stavět. Památkáři také nemají touhu stavět. Jejich přístup je mnohdy rigidní. Malá touha radostně stavět je v celé společnosti. Už je i trochu v nás, architektech. Když nemáme kolem sebe podněty, omezuje nás to nebo bere energii.
ČESKÁ POZICE: Bylo by přínosem pro Prahu, kdyby v ní působili světoznámí architekti, nebo se jejich vliv zveličuje?
S hvězdnými architekty se snáze získávají peníze a prodává, zvyšuje se zájem o město a ostatní jsou více motivováni, roste všeobecná kvalita
PLESKOT: Určitě by to bylo skvělé, vždyť určují kurz vývoje, ale všechny neduhy léčit nemohou. S hvězdnými architekty se snáze získávají peníze a prodává, zvyšuje se zájem o město a ostatní jsou více motivováni, roste všeobecná kvalita. Architekti vždy byli veřejnými osobami, byli adorováni i kritizováni. Ti nejlepší měli důvěru, byli povolávání k důležitým úkolům do různých míst a stávali se průkopníky nových idejí.
Josef Pleskot
|
- Úvodní článek „Vyrovná se Praha ostatním světovým metropolím?“ napsala Kateřina Menzelová.
- První rozhovor „Je na čase začít považovat developery za partnery“ z dvacetidílného seriálu Lidových novin a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy byl s prezidentkou ARTN Zdenkou Klapalovou.
- Druhý – „Praha se prezentuje jako město kultury. Ale tak tomu zcela není“ – s pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou.
- Třetí – „Zapomíná se na lokality mimo centrum Prahy“ – s ředitelem a předsedou představenstva developerské společnosti Trigema Marcelem Souralem.
- Čtvrtý – „Praze chybí vize a odvaha“ – s fotografem Herbertem Slavíkem.
- Pátý – „Za čas bude automobilová doprava do centra Prahy výjimečná“ – s bývalým hlavním architektem Prahy Ivem Obersteinem
- Šestý – „Praha je velmi konzervativní a svázaná řadou regulí“ – s developerem Dušanem Kunovským.
- Sedmý – „Je třeba vytlačit dopravu co nejvíce z Prahy“ – s výtvarníkem Davidem Černým.
- Osmý – „Praha má potenciál, aby v ní žilo více obyvatel“ – s krajinným architektem Martinem Barrym.
- Devátý – „Praha má krásná tartanová hřiště. Ale jsou zavřená“ – s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kevalem.
- Desátý – „Praha se bez tolerance nestane světovou metropolí“ – s profesorem sociální geografie na Univerzitě Karlově Luďkem Sýkorou
- Jedenáctý – „Praze chybí vítězná architektura“ – s architektem Davidem Vávrou.
- Dvanáctý – „Problémem Prahy není nedostatek nápadů, ale jejich realizace“ – s ředitelem Institutu plánování a rozvoje Ondřejem Boháčem.