Česká ekonomika zpomaluje. Meziroční růst v prvním čtvrtletí poklesl na 4,2 procenta oproti 5 procentům čtvrtého čtvrtletí loňského roku. Je zde něco, na co je nutné se připravit?

Byl bych opatrný s tím, že zpomaluje, to mohou být statistické odchylky. Každá ekonomika se vyvíjí v rámci cyklu, to znamená, že po vzestupných fázích nastávají i fáze sestupné. Tato situace může přerůst v pokles ekonomiky. Jenom pro úplnost dodávám, že za recesi považujeme situaci, kdy reálný hrubý domácí produkt po dvě po sobě jdoucí čtvrtletí klesá do záporných hodnot. Často se to laické veřejnosti plete a za recesi se zaměňuje už ta fáze, kdy pouze dochází ke zpomalení tempa růstu HDP. Osobně si myslím, že recesi v nejbližších měsících očekávat nemusíme.

Český sociální systém stojí poměrně hodně peněz. Jde v poměru k ceně o dostatečně kvalitní službu pro lidi?

Všechny sociální systémy ve vyspělých zemích světa stojí hodně peněz a prakticky všechny jsou deficitní. To i proto, že jsou relativně štědré. Tato štědrost také přispívá k vytváření ekonomické migrační vlny. Co se poskytovaných služeb týče, tak si dovedu představit, že by mohly být podstatně kvalitnější, nicméně až na různé excesy lze říci, že služby odpovídají tomu, kolik finančních prostředků do nich plyne. Mohla by se snížit byrokracie, mohly by se odstranit některé duplicity, a to nejenom v oblasti sociálního systému, ale i v oblasti veřejného zdravotního zabezpečení.

Problémem je, že mezi námi máme spoluobčany, řádově několik desítek tisíc, kteří jsou těžko přizpůsobiví až nepřizpůsobiví a po generace si zvykli využívat, až zneužívat náš sociální systém. To je problém, se kterým se ovšem potýkají i jiné vyspělé země, byť u nás to někteří dotáhli téměř k dokonalosti.

Zeptám se na jednotlivé transfery. Jsou dobře cílené, nebo jsou přehnané?

Některé transfery jsou cílené dobře, existují ale lapsy, jako například když zdravotně postižení lidé, kteří by měli dostávat sociální dávky, musí opakovaně dokládat například to, že nemají končetinu. Některá postižení jsou finančně saturováni méně, a proto se pár desítek lidí může cítit poškozeno.

Nyní k premiéru Babišovi. Jak byste zhodnotil podnikání Andreje Babiše? Objevují se informace, že Agrofert na daních odevzdá méně, než kolik získá na dotacích.

To je běžné, především u agrokomplexů a v podnicích, které se zabývají zemědělstvím. Jedná se o dotace, které plynou přímo z českého rozpočtu, ale i z rozpočtu EU. Každý podnikatel se snaží maximalizovat svůj užitek a minimalizovat náklady například na placení daní. Myslím si, že v posledních letech si Andrej Babiš nemohl dovolit stát šidit a vytvářet nějaká daňová optima na hraně zákona. Je to také velmi složitě posouditelné, protože jednotlivé firmy mohou a nemusí být plátci DPH. V těchto hodnoceních většinou chybí jasná metodika, které daně se započítávají, jestli jen daně z příjmu, nebo i jiné daňové povinnosti. Osobně si myslím, že Agrofert vydělává. A to, jestli někdy zaplatí na daních méně, než kolik dostane na dotacích, může být v jiných letech naopak.

Nyní prosákla informace, že Google v České republice ročně má výnosy ve výši mezi 4 a 6 miliardami korun, na daních ale za minulý rok zaplatil jen zhruba 8 milionů korun. Je to fér? Máme přemýšlet nad tím, jak udržet více peněz u nás, nebo se máme bát, že by Google mohl v případě nějakých tlaků odejít?

To je otázka, co se započítává do výnosů. Výnosy nejsou zisk. Na hospodaření Googlu se musí podívat daňaři, jestli odvádí daně správně. Jiný problém je, že z Česka plynou zisky do zahraničí. Dlouhodobě, přes dvacet let jsem upozorňoval, že je potřeba, aby vlastnická struktura byla relativně vyvážená, aby sem nebyly přitahovány na základě investičních pobídek firmy, které když pobídky skončí, odejdou více na východ, nebo se vrátí do mateřských zemí. Jiné firmy pak zisky, které zde vytvoří, odvádí ve formě dividend nebo tantiém mateřským společnostem. Je to ale obecně problém velké většiny zemí, kde je vlastnictví diverzifikováno a je částečně v rukou jiných než domácích podnikatelů.

Samozřejmě proti tomu jde bojovat. Nejsou vhodná administrativní opatření, ale lepší je vytvořit takové ekonomické podmínky, včetně daňových, aby zde zisk byl reinvestován a aby vytvářel další přidanou hodnotu. Vymlouvat se sem tam můžeme na EU, že to nejde. Ale i některé členské země používají, dá se říci, daňový dumping. Pro některé firmy je výhodnější mít sídlo například v Holandsku, protože celkové zdanění (nejedná se jen o míru zdanění, ale o celou daňovou soustavu) je pro firmy výhodnější, byť jde také o zemi z EU. My bychom měli maximalizovat své úsilí na vytvoření takových podmínek, aby u nás vytvořené zisky byly u nás reinvestovány. Mohly by se tak rychleji zvyšovat mzdy při odpovídajícím růstu produktivity práce. Tím pádem by mohla růst i životní úroveň našich občanů.

Francouzský levicový ekonom Piketty mluví v rámci EU o kolonialismu. Varuje před tím, že existuje nerovnost mezi západem a východem. Porovnává například dividendy odvedené z Česka do zahraničí s tím, kolik Česko dostane na evropských dotacích. Vyšlo mu, že mezi lety 2010 až 2016 jsme v této statistice byli v minusu skoro 1,7 bilionu korun. Je takovéto srovnání mimo mísu, nebo má nějaký logický základ?

Druhým faktorem je odplývání zisků do zahraničí, aniž by se tady spolupodílely na tvorbě další přidané hodnoty, a tím pádem případně i na zvyšování životní úrovně zaměstnanců a občanů, kteří zisky spoluvytváří. Dynamický nárůst odplývání zisků zaznamenáváme především po roce 2008, od světové finanční krize. Je to způsobeno koncepčními chybami, kdy jsme k nám přitahovali zahraniční investory, vytvářeli jsme jim podmínky pomocí investičních pobídek placených z našeho rozpočtu a teď to platíme my všichni daňoví poplatníci podruhé, protože část zisků plyne k mateřským společnostem.

Není bez zajímavosti, že například náš bankovní sektor je tvořen především dcerami zahraničních bank. Například Česká spořitelna je ve skupině Erste, Komerční banka ve skupině Société Générale, ČSOB ve skupině KBC. V mnohých letech zisky těchto dceřiných společností byly podstatně vyšší než zisky mateřských bank. V některých letech to dokonce byly jedny z mála ziskových bank v rámci jednotlivých finančních skupin. S tím se opět dá bojovat administrativně, ale podle mého názoru nám nikdo nedovolí, abychom zakázali vývoz zisku ve formě dividend. Lepší a schůdnější je vytvořit takové podmínky, aby zde finanční prostředky zůstávaly na další rozvoj.

Babišova vláda nechce zvyšovat daně, ale chtěla by investovat a utrácet. Prý se to zaplatí například důslednějším výběrem daně díky EET. Oproti tomu ČSSD chce také rozhazovat, ale chce k tomu úměrně zvyšovat daně. Je ten Babišův plán reálný a nehrozí nám třeba deficitní rozpočty?

Bohužel zde deficitní rozpočty již dvě desetiletí jsou. Až na výjimku v roce 2016. Přebytek byl tehdy způsoben spíše časovým nesouladem dotačních toků z EU. Zodpovědní politici by se měli řídit pravidlem, byť je to keynesiánské pravidlo, že v období růstu ekonomiky by se měly splácet předchozí dluhy. K tomu bohužel nedochází.

Pravdou je to, že stát je špatným investorem. Pokud by měl někde investovat, tak do liniových staveb. Neměl by se vypisovat nadměrný počet operačních programů, do kterých se pak vkládají finanční prostředky státu. Víme, že se mnohdy nejedná o efektivně využité peníze. Jsem přesvědčen o tom, že zvyšování daní by na českou ekonomiku působilo negativně. Mimochodem, naše snížená sazba DPH (15 %) patří k nejvyšším v celé Evropě, byť několik položek se nyní přesunulo do desetiprocentní sazby.

Máme velmi vysoké náklady na cenu práce. Odvody na zdravotní a sociální pojištění patří mezi nejvyšší v celé Evropské unii. Pokud by socialisté, tak jako vždy, chtěli zvyšovat daně těm nejbohatším, tak si musí uvědomit, že tito mají prostředky na to, aby pak daňově tzv. „optimalizovali“ a na daních se pak stejně v celku více nevybere.