Čechům už nikdo diktovat nebude, mají rozum! dokazuje po ,,úspěchu” Slonkové známý psycholog.
A odborně říká drtivá slova
„Jsem přesvědčený, že používání zdravého rozumu v naší populaci roste. Zdůvodňuji si to tím, že lidé mají stále více informací. Politické elity si myslí, že vyhodnocovat informace umějí jenom ony, a proto chtějí být elitami a chtějí, aby je lidé uctívali a poslouchali. Teď však dochází k tomu, že informace mají už všichni,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Jiří Brančík, primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice v Brně. „V případě aféry kolem Babišova syna to bylo poměrně jasné. Ti takzvaní investigativní novináři udělali nájezd na člověka, který evidentně má nějakou psychiatrickou diagnózu. A ještě to chtěli použít jako něco nosného, jako důkazní materiál. Což běžný člověk vyhodnotí tak, že je to hloupost,“ vysvětluje.
Foto: archiv
Popisek: PhDr. Jiří Brančík
Po aféře se synem Andreje Babiše, po němž následoval pokus o vyslovení nedůvěry vládě, kdy byl premiér líčen v nelichotivých barvách, hnutí ANO, jehož je předsedou, stouply podle výzkumu Kantar preference na 32,5 procenta, což je o 5,5 procenta více než v říjnu. Největší přeliv hlasů se uskutečnil v týdnu, kdy vrcholila tato aféra. Čím si to z psychologického hlediska vysvětlit?
Zčásti může fungovat efekt zastání se ublíženého nebo zastání se slabšího. Andrej Babiš asi není ten slabší, ale v daném kontextu může být vnímaný jako ublížený. Toto však podle mě funguje jen zčásti.
Jaké jsou tedy další důvody?
Větší část této reakce veřejnosti spočívá v tom zázraku, který se nazývá zdravý rozum. Jsem přesvědčený, že používání zdravého rozumu v naší populaci roste. Zdůvodňuji si to tím, že lidé mají stále více informací. Politické elity si myslí, že vyhodnocovat informace umějí jenom ony, a proto chtějí být elitami a chtějí, aby je lidé uctívali a poslouchali. Teď však dochází k tomu, že informace mají už všichni. Některé opravdu mohou být nepravdivé, zavádějící. Na tom tak nezáleží, protože je to o životě. Lidé se učí už je vyhodnocovat, používat kritické myšlení. Co asi se blíží pravdě, skutečnosti. Co lze do značné míry zavrhnout. V případě aféry kolem Babišova syna to bylo poměrně jasné. Ti takzvaní investigativní novináři udělali nájezd na člověka, který evidentně má nějakou psychiatrickou diagnózu. A ještě to chtěli použít jako něco nosného, jako důkazní materiál. Což běžný člověk vyhodnotí tak, že je to hloupost.
Podle toho se formuje ten postoj. Lidem to dojde – je to divné, to načasování, pro koho je to dobré. Dají si něco dohromady, řeknou si – oni na něj útočí zbytečně moc. Tím dochází k tomu, že se ho víc lidí zastane. Ale součástí zdravého rozumu je i to, že lidé si uvědomují priority. V dnešní době pro většinu lidí není až takovou prioritou, jestli rozpočet bude mít schodek takový, nebo o něco makovější. To opravdu většina lidí neřeší, protože teď jsou priority jiné.
Jaké?
Jestli se Andrej Babiš postavil (proti mému očekávání) ve smyslu: odmítám nesmysly – jako Marrákešskou smlouvu, Istanbulskou úmluvu, příliv migrantů, který by nám hrozil, a tak dále. Toto lidé vidí, že jsou priority v jejich dnešním životě. Protože pokud se dnes podělá rozpočet, může to mít mírně nemilý dopad na další rok dva. Pokud se podělá priorita typu nekontrolovaný příliv migrantů, tak se to podělá na několik staletí. A to lidé umějí dobře vyhodnotit. Nepodceňujme naši populaci. Nejde tedy jen o soucit s ubližovaným, ale převažuje schopnost naší populace myslet kriticky. Což mnoha politikům, ale i občanům v západní Evropě chybí, možná protože si nečuchli k totalitě jako my.
Co se týče toho soucitu, hraje roli i to, co zmínil Jaroslav Plesl z MF Dnes, že byla překročena určitá hranice, že i v rámci politického boje se na děti politiků nesahá?
Opravdu v tomto případě byla překročena ta hranice. Toto nejenže se nedělá, ale ani to nemá odborný podklad. Asi si neprostudovali, že člověk s určitou diagnózou může říkat to a to, nemůže říkat to a to, může či nemůže se mu důvěřovat. Toto všechno ti novináři pominuli a překročili hranice. Jde o to, že takzvané mainstreamy překračují hranice v mnoha věcech opakovaně. Tím, že informují zkresleně, nebo něco kulantně zatají. Či okamžitě přejmou nějaký výrok politika, že jestliže někoho otráví nějakým jedem, tak okamžitě se ví, kdo to udělal. To jsou naprosté nesmysly, které ta média produkují, a tím nejen překračují rozumné hranice, ale stávají se nedůvěryhodnými, ba směšnými. To zase populace vidí. Opět zdůrazňuji, že hlavní kouzlo dnešního života je dostatek informací. Což dřív nebývalo.
Mainstreamoví komentátoři občas ne možná na plná ústa, ale podprahově nazývají lidi s jiným politickým názorem jako nevzdělané, a vlastně tedy hloupé. Slyšíme slova i o venkovu ve smyslu „burani z venkova“. Když tohle mnozí lidé slyší, nenaštvou se a neřeknou si, že udělají „na just“ opak toho, co si přejí ti, kteří je takto označují?
To není takové „na just“, abych je naštval. To by bylo takové trochu dětské chování. Ne. Běžná populace těch takzvaně nevzdělaných, extrémních je na vyšším levelu. Dělají to proto, že mají mnoho informací, že plno věcí je jinak. Můžeme si tyto informace i ověřovat, některé přijmout, jiné zavrhnout. To je kouzlo kritického myšlení. Děkuji za to, že toto se v našich populacích uskutečňuje a je to možná naše záchrana.
Čím si vysvětlujete, že ten zdravý rozum často mívají spíše ti běžní lidé než vzdělanci ověnčení mnoha tituly. Teď možná trochu přeháním a spekuluji, ale víte, jak to myslím?
Myslím, že často ten takzvaně nevzdělaný člověk má zdravý rozum proto, že ho musí dennodenně v životě používat. Aby se vyrovnal s prací, aby vyřešil to či ono. Pořád něčemu čelí. Netvrdím, že člověk vysokoškolský, který učí na univerzitě, nemusí řešit běžné životní starosti. Také musí. Ale přece jenom má tam nějakou nadstavbu – musel jsem investovat hodně času a úsilí do nějakého vzdělání, takže patrně to vidím líp, patrně mám pravdu. Anebo je u akademicky vzdělaných lidí trošku takové tunelové vidění. Zabývají se svým problémem v oblasti, kterou řeší. A už jim nezůstává energie, rozhled, aby viděli běžné obyčejné starosti.
Nebo žijí v takovém názorovém skleníku, že se setkávají jen s lidmi podobných názorů či zastávají takové, které se v té společenské skupině nosí...?
Přesně tak. Nepřijdou příliš do styku s lidmi takzvaně obyčejnými, a když, tak s nimi třeba neumějí komunikovat. Ale hlavní je to, že často člověk sám sebe pasuje do úrovně elity, že to všechno ví nejlíp. Samozřejmě, že i mně může každý říci, ty se tady nějak vyjadřuješ a myslíš si, že to víš nejlíp. Já vždycky sázím na to, jestli ten posun života jde směrem, který jsem viděl, předpokládal, nebo mi zapadá do mého vidění světa. Pokud to tak jde tím směrem, říkám si – aha, tak to jsem asi viděl správně.
Je příkladem toho zdravého rozumu, který se postavil doporučení elit, například uprchlická krize, kdy v jejích počátcích v roce 2015 lidé slyšeli, že musejí být solidární, pomáhat a přijímat migranty až tak, že nakonec veřejné mínění u nás donutilo politiky odmítnout kvóty pro přijímání migrantů a vlastně dnes v České republice politici opravdu veřejné mínění v této záležitosti hodně poslouchají?
Díkybohu. Aspoň se můžou tímto způsobem zachránit. Veřejné mínění vidí některé věci často dříve, než to vyhodnotí nějaké thik-tanky s pochybnými analyzátory. U té migrace – kdo si ji nepřál, byl označen za xenofoba, což je strach z nepoznaného. Z odborného hlediska je to naprosto hloupý termín, který nevystihuje podstatu. Ale naopak. Ti lidé reagovali s obavami z poznaného. Nepoznali to naštěstí na vlastní kůži, protože jsme tu ty migranty neměli. Ale díky informacím, které se k nim donesly. Těch informací bylo tolik, že už se rovnaly jistotě. Víme, že se mnoho věcí potvrdilo. Čili není to strach z nepoznaného, ale obava z poznaného a schopnost čelit tomu, abychom nedopadli stejně. To je obrovská moudrost.
