Babiš už neprosadí vůbec nic, Brusel ho má v hrsti.
Když něco békne, vytáhnou na něj rozkrádání fondů. Jsme gastarbeiteři ve vlastní zemi, varuje ekonom
Ztratili jsme ve významné míře kontrolu nad kapitálem a stali se z nás gastarbeiteři ve vlastní zemi. Rozprodali jsme za směšný peníz síťová odvětví a každý rok za to platíme v miliardách, které odplynou ven. Premiér Andrej Babiš kvůli Čapímu hnízdu v Evropě neprosadí vůbec nic, protože Brusel – nikoli Moskva – ho má v hrsti. Když něco békne, zaženou ho do boudy s argumentem o rozkrádání evropských fondů. Podle ekonoma Karla Kříže si ideologicky komplikujeme obchod, například náš export do Číny nebo Vietnamu je ubohý. Proto považuje za chvályhodnou aktivitu prezidenta Miloše Zemana v této oblasti. Ale neměl by v tom zůstávat sám. Premiér Andrej Babiš jezdí do Dubaje na chalupu, ale na ekonomickou diplomacii v oblasti kašle.
Foto: Repro Info.cz
Popisek: Ekonom Karel Kříž v pořadu Štrunc!
Je Česko po devětadvaceti letech od 17. listopadu a společenského zvratu ekonomicky tam, kde by se podle stavu tehdejšího hospodářství dalo očekávat?
Česko za komunistické vlády v letech 1948-89 upadlo v rámci vyspělých zemí tak zásadně, že se ten relativní úpadek dá srovnat snad jen s východním Německem, Argentinou a Uruguayí. Vzhledem k tomu, že v roce 1937 byly české země hospodářsky na úrovni Francie a zřetelně třeba před Španělskem, Rakouskem nebo Itálií, očekával bych rychlejší návrat do pozic, které jsme během komunismu ztratili. Dvacet devět let je totiž už dlouhá doba.
Co nám v komunistické době ekonomicky hlavně uškodilo?
V roce 1989 jsme vycházeli z příšerných poměrů. Pro ně bylo příznačné obrovské plýtvání zdroji, od energií až po pracovní sílu. Celá ekonomika byla takzvaným plánováním a jeho plněním, za což byly odměny, motivována skrývat rezervy a nadhodnocovat požadavky na zdroje. Nejlepším ředitelem byl ten, kdo dokázal na centru vyjednat co největší nákladové vstupy a na druhé straně co nejnižší plánované výstupy. Úspěchem bylo splnit co nejnižší plán za použití co největších zdrojů. Tedy všichni, od shora dolů, v rámci ekonomiky jako jedné továrny a jedné kanceláře byli motivováni opačně, než je normální: ke zvyšování nákladů a snižování výnosů.
Centrum navíc bránilo rozvoji jakékoli konkurence a samostatnému rozhodování a bylo slepé, protože nemělo, stejně jako podniky, správné – tedy tržní – cenové informace. O investicích se de facto rozhodovalo slepýma očima. Z toho všeho vyplývala neefektivita, a ta nás dovedla v HDP na cca pouhých 30 až 40 procent výše zmíněných zemí. Člověk, když vyjel do Vídně, neměl pomalu ani na kafe. Naopak Rakušan si zde v přepočtu za pouhý dolar mohl dát deset piv a navrch třeba i nějaké jídlo…
A co nám naopak po roce 1989 nejvíc pomohlo?
Po roce 1989 jsme v ekonomice hodně věcí udělali dobře, ať už šlo o liberalizaci cen a zahraničního obchodu, rozvoj konkurence, privatizaci obchodů i většiny továren, rozvoj tržních institucí, ale také se udělaly významné chyby. To vedlo k tomu, že jsme pořád hospodářsky, a tím i politicky, evropskou zemí druhé kategorie. Průměrná mzda sice stoupla z pouhých 110 na nynějších 1400 amerických dolarů, ale stále jsme se Západem úplně nesrostli. Mzdy jsou hodně nízké a vyvažuje je pouze nižší cenová hladina.
Tak je dáno, že jsme v životní úrovni sice opět předstihli kdysi zaostalé evropské země, třeba Řecko nebo Portugalsko, jejich nominálních mezd ale pořád nedosahujeme. Výraznější je to v porovnání třeba se špičkovým Rakouskem. Proti němu máme pouze třetinové mzdy, ale i po započítání cenové hladiny se stále ztrácíme kdesi na 60 procentech našich jižních sousedů. Tedy 30 procent úrovně mezd nominálních a 60 procent mezd reálných.
Ale přitom má česká ekonomika nejvyšší podíl průmyslu na HDP v celé Evropě. Továrny jedou naplno a vyrábějí konkurenceschopné zboží. Kam mizí vydělané peníze? Vy jste se zhruba před třemi lety vyjádřil, že jsme největším krmelcem Evropy, že se tady západní investoři chovají jako novodobí kolonialisté, že vytěží levnou pracovní sílu – a zisky odvezou domů. V čem se dalo během těch téměř tří desítek let postupovat jinak, aby k tomu nedošlo?
Zjednodušeně se dá říci, že jsme ve významné míře ztratili kontrolu nad kapitálem, rozhodně tedy více, než je zdrávo, a že se z nás fakticky stali „gastarbeiteři ve vlastní zemi“. Autorem tohoto bonmotu je nynější prezident Miloš Zeman, který ho pronesl někdy v roce 1995. Řekl tehdy , že „nám hrozí, že se staneme gastarbeitery ve vlastní zemi“, a je paradoxem doby, že to byl právě on, kdo v letech 1998-2002 očistil banky a prodal je – spíše tedy předal – za cca dvouletý zisk do zahraničí. Pak nastavil výhody pro zahraniční investory a nechal tyto západní firmy vyzobat kapitál schopných českých podniků z ekonomiky ven a ještě jim za to nechal zaplatil prostřednictvím investičních pobídek. Tím rovněž poškodil český kapitál, na který se zde, bohužel, my sami pořád díváme přes prsty. Je jenom dalším paradoxem, že Miloš Zeman v roce 1995 také řekl, že velké banky se budou privatizovat jenom přes jeho mrtvolu…
Vládnutí ČSSD tedy podle vás zemi hospodářsky těžce poškodilo?
Zeman ve své posedlosti zahraničními investory také prodal Transgas, peníze ze sektoru, který se privatizovat vůbec neměl, socialisti rozfrcali, a teď už jenom počítáme každoroční ztráty. Politici, vesměs z ČSSD, pak rozprodávali na komunální úrovní – opět za babku – další síťová odvětví, třeba vodárny. To jsou sektory, kde vládne přirozený monopol a prodávat je bylo mimořádně hloupé. Teď za to platíme každý rok v miliardách, které odplynou ven, zatímco vodárenská a kanalizační infrastruktura chátrá. Hrozné. A ani nemluvím o některých příšerných operacích, kdy jsme například v té době jako stát museli zaplatit deset miliard korun jakémusi Lauderovi za televizi Nova, kdy jsme si nechali ukrást v rámci akce „České pivo“ největší tuzemské pivovary – Plzeň, Gambrinus, Radegast, Kozel, aniž jsme za ně dostali byť korunu, a privatizovali jsme OKD tak, že z nich Bakala vytáhl kolem sto miliard, a pak je nechal zkrachovat a de facto vrátil zpět českému státu …
Důvody, proč Česko zůstává relativně chudé, jsou jen ve zmíněné minulosti, nebo k tomu stavu přispíváme i nyní?
Evropská unie nebo i my sami si ideologicky komplikujeme obchod. Proč vlastně? Pokud v roce 1989 byl podíl Sovětského svazu na našem exportu přes 40 procent, a dnes všechny postsovětské republiky dohromady odebírají jen asi 5 procent našeho vývozu, tak něco není normální. V těchto zemích máme tradiční vazby, jazykové znalosti, a tak podobně, a my se necháme peskovat z Bruselu a z domácí agresivní pravdolásky jako nějací tajtrlíci. Měli bychom zkoušet víc exportovat také do nových bohatých zemí, ať už do Perského zálivu, anebo do celé jihovýchodní Asie. Náš export do Číny nebo třeba Vietnamu, kde máme historické vazby a významnou česky mluvící komunitu, je ubohý. Zde je Zemanova aktivita velmi chvályhodná. Ale neměl by v tom zůstávat jako kůl v plotě. Premiér Babiš jezdí do Dubaje na chalupu, ale na ekonomickou diplomacii v oblasti kašle.
Kde by se kromě exportu dalo udělat něco pro to, abychom si nemuseli ve srovnání se západní Evropou připadat jako chudí příbuzní?
Dalším problémem je, že odbory si u firem, které na to mají, důrazně opakuji, které na to mají, nedokážou říct o větší mzdy. V poslední době se to sice významně zlepšilo, ale pořád platí, že za 33 tisíc korun měsíčně by dokonce ani v Řecku, natož v Německu, nikdo nevstal ani z postele. Kde občané nemají peníze, tam nestavějí a neutrácejí a HDP je dole. Z dividend v Berlíně nebo Vídni my nic nemáme. Vyšší mzdy zároveň povedou i k investicím, aby se ušetřilo na pracovní síle. To je další stimul růstu: některé lidi u pásů nová technika uvolní pro sofistikovanější, a lépe placené činnosti, které nelze nahradit strojem.
Když mluvíte o tom, že z dividend v Berlíně nebo ve Vídni nic nemáme, jaká suma peněz mizí ročně z Česka do zahraničí?
Nejde o žádné drobné. Jen přes dividendy jde o cca 300 miliard korun. Za tuhle sumu by se mohly zvýšit veškeré důchody skoro na dvojnásobek. Nebo by se za to každý rok dalo postavit cca 900 kilometrů nových dálnic. Ano, slyšíte dobře. Anebo – kdyby to bylo technicky možné – během pouhého roku zdvojnásobit délku celého pražského metra. Nebo by se daly zvýšit mzdy lidí, placených ze státního rozpočtu, o zhruba 50 tisíc korun měsíčně. Tato šílená čísla jen dokládají problém, který zde máme. Zvlášť když těch tři sta miliard není celá částka, která z České republiky stříká jak z děravého sudu. Některé odhady udávají, že až dalších tři sta miliard mizí jinými kanály, například prostřednictvím tzv. vnitrofiremního účetnictví, ale o tom můžeme pouze spekulovat. Platíme dnes také daň za příliš dlouhé umělé podhodnocování koruny ke kurzu 27 Kč za euro. Nyní totiž spekulanti postupně nakoupené koruny se ziskem prodávají a oslabují tak korunový kurs, který by za normálních podmínek byl někde na úrovni 22 až 23 korun za euro.
Co v té souvislosti říkáte tomu, že předseda ODS Petr Fiala minulý měsíc vyhlásil ambiciózní cíl dostat Českou republiku mezi deset hospodářsky nejúspěšnějších zemí na světě? V rámci tohoto dialogu chce pojmenovat oblasti, ve kterých naše země potřebuje přidat, a jak to změnit. Je to reálný cíl, nebo spíš velikášské a pouze politické gesto?
Je asi moje chyba, že o tom projektu nic nevím. Obecně vzato je dobré být ambiciózní a mít dobrou vizi. Mezi nejlepší desítku se ale znovu nedostaneme, protože svět se změnil a schopných a bohatých zemí přibývá. Prudce v posledních desetiletích zbohatlo Norsko a Finsko, taktéž třeba Rakousko nebo Irsko. Objevily se další bohaté státy v Perském zálivu a mocně se zvedají tzv. asijští tygři, od Koreje až po Singapur. Zkrátka reálná je první dvacítka a museli bychom všechno při řízení státu dělat na vysoké úrovni alespoň deset let. My ale necháme proudit z Česka peníze jako z prasklé cisterny a zákonodárství v mnoha oblastech získává až legrační charakter. Stačí třeba zmínit stavební legislativu. Nezaznamenal jsem, že by ODS v těchto věcech navrhovala cokoli rozumného, dokonce že by navrhovala vůbec něco… velké banky mají být dávno zatíženy sektorovou daní, tak jako třeba v Rakousku, anebo Velké Británii. Stavební legislativa se zároveň dávno měla opsat podle rakouského nebo německého vzoru. Že se tyhle věci už před mnoha lety neudělaly, je skandál a politická tragédie.
V polistopadové době se u moci střídaly jen ODS a ČSSD. Od letoška má předsedu vlády hnutí ANO, myslíte, že s tím Andrej Babiš něco udělá?
Už před pěti lety na billboardech sliboval, že „to prostě zařídí“. Jeho hnutí mělo, mimo jiné, ministerstva financí a dopravy. A hnutí ANO vládlo Praze. Výsledky jsou tristní. Třeba některé velké mezinárodní firmy u nás daně kvůli chybějící legislativě neplatí vůbec, jiné přesouvají zisky tam, kde si vyjednají daň třeba jedno procento. To je případ „Lucembursko“, v němž tyto praktiky zavedl předseda Evropské komise Juncker … Samozřejmě, pro tyhle pidistátečky je nesmírně výhodné inkasovat jedno procento ze zisků vzniklých v celé Evropě, a dokud bude Bruselu vládnout současná prožluklá garnitura, nic se na tom nezmění. Zbytek firem odsud vyváží zisky ven a premiér Babiš je prosí, aby to nedělaly, že to lid zlobí. Z druhé strany, místo odpovědi, se ozývá tichý smích. Když se pak podíváte na Ministerstvo dopravy, zjistíte, že výstavba dálnic už šest let skomírá a z ministerstva nejdou ani žádné rozumné legislativní návrhy. Poslední pozitivní změny, které však rozhodně nestačí, napsala a prosadila skupina poslanců napříč politickým spektrem. Myslím, že kvůli Čapímu hnízdu Babiš už v Evropě neprosadí vůbec nic, protože právě Brusel – nikoli Moskva – ho má v hrsti. Když něco békne, zaženou ho do boudy s argumentem o rozkrádání evropských fondů.
