Amnestie a volby mění Česko
V této zemi se nikdy nic stát nemůže. Zmíněné hodnocení nepřipomíná jakousi fatální nevýhodu nějaké společnosti, ale spíše rezignovanost značné části populace. Jak by se také mohlo něco stát, když člověk od rána proklíná svůj úděl námezdního pracovníka a večer se propadne do příjemného bezvědomí po pár pivech v hospodě.
Proto se tedy v minulých letech mnoho nestalo. Letos se však od prvního ledna ukazuje, že by se mohly tradiční poměry v české zemi přece jen nějak posunout. Má to něco společného s prezidentem a to je oblast, kterou Češi vždy brali vážně.
Nejdříve vyhlásil prezident Václav Klaus amnestii a tím znovu probudil nejsilnější emoce zaměřené proti politicko-ekonomické elitě. Politický problém amnestie je především v tom, že každý den přicházejí nové zprávy o tom, který z tunelářů byl omilostněn a že s tím nedá nic dělat, protože jednou vyhlášená amnestie se nedá vzít zpátky.
Z pohledu běžného občana jde o zvlášť skandální záležitost, která potvrzuje i ty nejhorší hospodské zkazky, jak jsou politici propojeni s kriminálníky. Nejdříve politici nekontrolovali, jak se ztrácí po miliardách státní majetek, a když se někdo z podvodníků, tunelářů a korupčníků přece jen nechal chytit, mohl si zaplatit dobrého advokáta, který ho z potíží vždy nějak dostal. A když se přece jen nedokázal soudního stíhání zbavit, byl zachráněn prezidentskou amnestií. Pohled zdola pochopitelně nevystihuje celou složitost amnestie a pod vlivem médií se zaměřuje na jeden její rozměr. Stačí to však k tomu, aby přibyl nový důvod k hlubokému rozčarování nad stavem tuzemské demokracie. V této zemi se už nedá věřit ani justici. Amnestie pro viníky miliardových podvodů je ještě horší než samotné tunely. Tunelování a podplácení jen dokumentuje velkou moc peněz a nízkou úroveň morálky v některých oblastech veřejné správy. Když však není rovnost před zákonem, pak je v úpadku celý stát, který by ji měl zaručit.
Takto hluboké zklamání tedy sdílí značná část populace, která je tak připravena podpořit jakýkoli pokus o změnu poměrů.
Pokud by šlo jenom o připravenost, pak by ještě o nic nešlo, protože i ten nejmohutnější vztek a hněv se nakonec rozpustí v pivě. Shodou okolností však ve stejné době probíhají prezidentské volby, které dávají občanům možnost dát zcela reálně najevo svůj postoj a něco změnit v úplně nejvyšším patře tuzemské politiky. Už v prvním kole se toho hodně stalo. Vyhráli dva kandidáti, kteří zosobňují nespokojenost s politickou scénou. Jedním z nich je takříkajíc institucionální vládní protivník Miloš Zeman, který trávil dlouhá léta v exilu na Vysočině, aby se v roli jednoho z blanických rytířů vrátil zpátky do pražského centra dění a zachránil národ v jeho nejhorším okamžiku. Už předem dal vědět, že jako premiér dá pořádně za vyučenou vládě, která neustále snižuje sociální dávky a ohrožuje životní standard zvláště chudší části národa.
Druhým mluvčím nespokojenců se stal ovšem zcela překvapivě vicepremiér Karel Schwarzenberg. Tentokrát mu pomohl fakt, že patří přes svůj knížecí původ k outsiderům české politiky. Cizí státní příslušník, který nemluví úplně dobře česky, si může čas od času získat sympatie právě pro své zvláštní a přitom aristokratické vystupování, přesto rozhodně nikdy nepatřil k lidem, kteří přímo rozhodovali o osudu zdejší společnosti. Právě z toho důvodu mu dalo přes milion lidí svůj hlas. Stejně jako Zeman přichází odjinud a stejně jako on může obnovit v zemi pořádek. Stejně jako Zeman vyhovuje tuzemským poměrům také tím, že není radikál, ale že představuje umírněný pokrok v mezích zákona, který si pochvaloval už Jaroslav Hašek.
Zatímco Zeman použije brutální sílu, aby vládu postavil do latě, Schwarzenberg může k umravnění politiků využít svou autoritu, která byla založena před staletími jeho předky.
Vliv amnestie zasáhl do výsledků prvního kola prezidentské volby úplně přímo. Voliči zřejmě připsali vinu za amnestii Občanské demokratické straně, jejíž zakladatel hromadnou milost spolu s jejím současným předsedou vyhlásil. Jak chce ODS překonat vliv voleb, kde získala jen dvě a půl procenta, to je vážná otázka do příštích dnů a zároveň otevřený prostor pro dramatické změny na pravici politické scény.
Nikdo dnes nemůže s jistotou říci, který z obou protestních kandidátů nakonec ve druhém kole vyhraje. Stejně tak se nedá předpovědět, jakým směrem se vydá amnestie a jak velké vášně ještě rozbouří. Oba kandidáti se pro jistotu od amnestie distancovali. Není jasné, jak v rozbouřeném prostředí pomůže Zemanovi po amnestii podpora Klause.
Politická debata se vrací ke svým kořenům těsně po listopadu 1989. O Hrad usiluje člověk, který tehdy dělal kancléře Václavu Havlovi a nejsilnější konstanta tuzemské politické scény – tedy ODS, jakoby ještě neexistovala. Znamená to, že v dalších dnech se může stát cokoliv a že další události mohou překvapit opravdu nečekaně. Co ale přijde, o tom se dnes nedá ani spekulovat. Plujeme v neznámých vodách.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.