Adéla Schicker cestuje po celém světě už od patnácti let, kdy vyrazila poprvé jako modelka do Paříže a Londýna. Od té doby procestovala Ameriku, Evropu, Asii i Nový Zéland, až zakotvila v kanadském Montrealu, kde rok vedla tamní pobočku českého institutu GrowJOB (Procrastination.com) Petra Ludwiga. Nyní se chystá na další přesun, a sice do New Yorku, kde bude společně s Ludwigem otevírat další. „Jako vnější pozorovatel mohu říci, že si v Čechách mnohdy opravdu nevážíme fungujících věcí, ať už se jedná o infrastrukturu, vzdělávání, nebo zdravotnictví,“ říká.
Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Poprvé jsem se stěhovala na delší dobu v patnácti, naposledy ve třiatřiceti. Pokaždé to bylo stejné, pocit nového dobrodružství a touha objevovat. Nikdy jsem se ale nebála nových výzev a jsem pokaždé překvapená, jak úžasné lidi potkávám. Nevidím nenávist a problémy, naopak se potkávám s touhou spolupracovat, inspirovat se navzájem a budovat spokojenější firmy bez hranic.
Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Narazila jsem se snahou vysvětlit lidem, že je v pořádku, aby muži honili ženy s vrbovou pomlázkou, “mlátili” je přes zadek a ještě za to měli dostat odměnu v podobě barevných vajec. O tom, že místo Santy Clause máme “ Baby Jesus” ani nemluvě.
Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Ano, dokonce i můj přítel francouz se tu z nějakého důvodu cítí více doma. Díky práci je pravděpodobné, že i v budoucnu nebudeme mít domov jen jeden. Jako vnější pozorovatel mohu říci, že si v Čechách mnohdy opravdu nevážíme fungujících věcí, ať už se jedná o infrastrukturu, vzdělávání, nebo zdravotnictví. V Americe si lidi radši zavolají Uber než záchranku, prostě na ni nemají.
Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí? Uvařila jste přátelům v zahraničí nějaké české jídlo? Jak jim chutnalo?
Možná vás to překvapí, ale chybí mi “smažák s bramborem“. Doma jsme vždy jedli zdravě, ale smažák je zkrátka smažák. Už když přistávám na Ruzyni, přemýšlím, kam si na něj zajdeme. Když vařím přátelům v cizině, nejvíc se vždy osvědčí vánoční klasika, tedy řízek s bramborovým salátem. Naposledy jsme ho jedli v Montrealu, přičemž u stolu seděl Španěl, Francouz, Chilanka, Češka a Kanaďan. Chutnal naprosto všem.
Češi v ciziněSledujete rubriku Češi v cizině a zdá se vám, že v seriálu některé země chybí? Jsou to zrovna ty, ve kterých žijete? Ozvěte se nám. Pokud se s námi chcete podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu cesivcizine@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno a krátce popište místo, kde žijete a důvod, proč jste do zahraničí odjeli. Jako předmět zprávy uveďte "Češi ve světě". |
Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Zatím ne, ale plánujeme. Budou to mít zábavné, narodit se do rodiny, kde se mluví francouzsky, česky a anglicky. Rozhodně si ale přeju, aby moje děti češtinu ovládaly na úrovni rodilého mluvčího. Je to přeci krásný jazyk.
Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Pivo, Praha, hokej. Paradoxně se mi zdá, že více lidí zná Prahu než Českou republiku jako takovou, ale možná je to jen moje zkušenost. Mám také dojem, že hodně lidí už Prahu navštívilo a chtějí si rozšířit obzory poznáváním dalších měst a aktivit. Často tedy slýchám o Krumlově, procházkách po horách nebo sjíždění řek.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Sleduji. Žila jsem ve více než deseti zemích a politická kultura se od té naší lišila poměrně hodně. Co ale pojí všechny dohromady, je nutnost pracovat na větším zapojení kritického myšlení bez ohledu na tamní politické uspořádání.