Státního tajemníka Západní Virginie Maka Warnera, který strávil půl života v armádě, dlouho trápilo, jak složité je pro americké občany mimo vlast zúčastnit se voleb. Proto spojil síly s venture kapitalistou Bradleym Tuskem a prosadili průlomový experiment, o němž mnozí věří, že se brzy stane americkým i mimoamerickým standardem. Zámořští obyvatelé a v zámoří sloužící vojáci ze Západní Virginie dostali loni poprvé v americké historii možnost hlasovat elektronicky po blockchainu.
Stačilo, aby si stáhli mobilní aplikaci Voatz, a ta je propojila s blockchainovou aplikací, po níž snadno odeslali hlas se zašifrovanou identitou. Nešlo o první blockchainové hlasování Američanů. Například předloni volili zájemci po blockchainu své idoly do rock and rollové síně slávy, čímž se vyhnuli trpké zkušenosti s hacknutými hudebními volbami na standardní – tedy neblockchainové –technologii v roce 2016. Při „midterm“ volbách do Kongresu šlo ale poprvé o ostré politické volby, v nichž se rozhoduje o dění v USA, potažmo ve světě.
Široké spektrum názorů
Experiment rozpoutal dvě vážné diskuse. První se odehrává na hřišti parametrů demokracie. Debata, podobně jako předtím v evropských zemích a v Austrálii, se vede o tom, zda hlasování z pohodlí domova nebo odkudkoliv z mobilu „zkvalitní“ demokracii, či naopak. Poznamenejme hned, že „kvalitu“ demokracie chápou zúčastnění debatéři rozdílně. Někteří zkratkovitě tvrdí, že čím vyšší je volební účast, tím kvalitnější demokracie. A zpravidla se i přiklánějí k možnosti elektronické volby.
Jedním z nejbizarnějších názorů proti digitálním volbám je, že hlasujeme na stejném zařízení, třeba PC nebo mobilu, na kterém si těsně předtím můžeme přečíst například „závadné“ názory, hoaxy či manipulace
Netušíme, zda jsou zastánci této pozice připraveni zatleskat volbám, ve kterých, podobně jako v Německu v roce 1933 nebo v Československu v roce 1946, přivede rekordně vysoká volební účast do čela státu síly, které vzápětí zatnou celé demokracii tipec. V nejtvrdší podobě se nicméně tento postoj aplikuje v Austrálii, která neúčast ve volbách pokutuje, v měkčí podobě třeba v Estonsku, v němž dnes hlasuje více než čtvrtina voličů digitálně, přičemž Estonsko argumentuje počtem voličů, kteří by bez pohodlí elektronického hlasování volby ignorovali.
Názorů politologů je ale široké spektrum. Jedním z nejbizarnějších proti digitálním volbám je, že hlasujeme na stejném zařízení, třeba PC nebo mobilu, na kterém si těsně předtím můžeme přečíst například „závadné“ názory, hoaxy či manipulace. Nedočkáme se nakonec dotažení této úvahy až do návrhu, že k volebním urnám smíme přijít jen bez mobilu, aby nás na něm někdo na poslední chvíli něčím nenakazil?
Nepředvídané politické důsledky
Americkému volebnímu experimentu ale zdaleka nezatleskali ani všichni příznivci digitálu, a blockchainové technologie zvláště. Jedni správně upozorňují, že vysoká bezpečnost blockchainu byla v tomto hlasování „naředěna“ nutností připojit se na něj přes mobilní aplikaci. Ta, i když byla poměrně vysoce zabezpečena, neposkytuje jistoty spojené se samotným blockchainem. Další fandové a znalci spatřují budoucnost hlasování v „blockchainu podobné“, ale vyspělejší technologii, která vyřeší některé bolesti dnešního blockchainu.
Ozývají se i hlasy, že demokratické naděje i nadšení z nástupu sociálních sítí před pěti lety vystřídaly vystřízlivění a zklamání z neplánovaných a nepředvídatelných politických důsledků jejich boomu
Na blockchainu dnes americké domácnosti směňují solární energii ze svých střech, Erste prostřednictvím této technologie nedávno emitovala a nabízí první evropské dluhopisy, před ní se k tomuto kroku odhodlala Světová banka za podpory Commonwealth Bank of Australia. Ta s americkou Wells Fargo v roce 2016 zvládla na blockchainu provést složitou zahraničněobchodní operaci s bavlnou mezi USA a Čínou. Dalších dobrých příkladů jsou stovky. A volby už stojí v první řadě blockchainové fronty.
Ozývají se i hlasy, že demokratické naděje i nadšení z nástupu sociálních sítí před pěti lety vystřídaly vystřízlivění a zklamání z neplánovaných a nepředvídatelných politických důsledků jejich boomu. Pou kazuje se na politické dopady vzniku a posilování sociálních bublin, polarizace společnosti a politické manipulace.
Internet hodnot
Kdyby před 30 lety někdo prohlašoval, že dnes budeme po telefonu a digitální síti například nakupovat, číst, poslouchat hudbu, sledovat videa nebo psát hesla na encyklopedie, mysleli bychom si, že se zbláznil. Svět internetu, který se stal mezitím realitou, dnes rozšiřujeme o „internet věcí“, díky němuž měříme, analyzujeme a sdílíme své tělesné funkce, ovládáme byty, vytápění, zabezpečovací systémy.
Za pár let se všichni rozkročíme do světa „internetu hodnot“, tedy blockchainu nebo jeho vyspělejší verze, na nichž budeme provádět digitální transakce s reálnými věcmi – směňovat je a sdílet, sledovat jejich historii, sdílet citlivá zdravotní data, hlasovat, řešit styk se státní správou a samosprávou...
Za pár let se všichni rozkročíme do světa „internetu hodnot“, tedy blockchainu nebo jeho vyspělejší verze, na nichž budeme provádět digitální transakce s reálnými věcmi – směňovat je a sdílet, sledovat jejich historii, sdílet citlivá zdravotní data, hlasovat, řešit styk se státní správou a samosprávou...
Že to změní naše dlouhodobé „analogové“ návyky včetně volebního chování, je jasné. Jenom nikdo neví jak. To ale v historii platilo vždy. Rádio a film skvěle posloužily Hitlerovi a komunistům televize. Lidé vždy rychle přijmou vše, co je zbavuje námahy, nepohodlí, rutiny, zátěže, co násobí jejich síly a poskytuje zábavu. Překvapení z nepředvídatelných následků necháváme na zítra.