Zeměpisně vzniklo zednářství na britských ostrovech. Profesně první zednáře spojovalo stavitelství. Stavební mistři byli vzdělaní v geometrii či fyzice a díky své práci hodně cestovali. Témata, o kterých spolu hovořili, začaly brzy zajímat i intelektuály z jiných společenských vrstev. Pravidelná setkání vedly ke vzniku prvních lóží, jednotlivých zednářských skupin. Vznik zednářství se pojí s 24. červnem 1717. Tehdy se čtyři lóže spojily a sepsaly o tom dekret. Dnes je tomu přesně tři sta let.
Zednářství se na konci 19. století rozštěpilo na konzervativní a liberální větev. Rozkol trvá dodnes. Hlavním rozdílem je, že liberální zednáři mezi sebe přijímají ateisty a ženy. „Žen je u nás dvakrát více než mužů. Spojuje nás přijatý cíl, společné úsilím touha po poznání, schopnost pracovat se symboly, porozumění smyslu rituálů a zážitky z nich,“ přibližuje členství Blanka Ohlídková, členka řádu Le Droit Human.
Konzervativní zednářský směr zůstal věrný tradicím, ke které patří i výhradní členství mužů s vyloučením ateistů. „Snažíme se pokračovat v původních principech, tak jak rozumíme, že nám byly dány zakladateli řádu a jak je dotvořila tradice,“ vysvětluje Pavel Gergel, velmistr Veliké Lóže České republiky (VLČR). Dnes už mezi liberálními a konzervativními zednáři panuje klid zbraní. Oslavili společně i výročí. Začátkem června usedli ke slavnostní večeři v jízdárně Českokrumlovského zámku. V Česku je zhruba osm set zednářů a zednářek, z toho šest set ve VLČR.
Oslavy s tajnými rituály
Oslavy zednářského výročí ale zůstanou hlavně za zavřenými dveřmi. Jako při pravidelných setkáních budou zednáři slavit formou rituálů. Průběh je tajný. „Komunikovat můžeme jen vnější podobu zednářství. Naší vnitřní „alchymii“ odhalovat nemůžeme a ani to vlastně nejde,“ řekl Gergel.
Díky příznivcům konspiračních teorií a fantazii některých filmařů si lidé často svobodného zednáře představují v plášti nebo špičatých vysokých čepicích. Tajuplná aura je ale přehnaná. Na odkaz zednářství lze narazit skoro „na každém rohu“. Jeden ze základních symbolů – kružidlo a úhelnice, zdobí hlavní vstup do pražské Městské knihovny. Na její výstavbě se svobodní zednáři podíleli.
Dominantou památníku byl Muchův obraz “Poslední dílo”, který zobrazoval muže se zástěrou a růží, který drží v rukách kladivo a dláto a za ním je vidět duha, symbol naděje, života a štěstí. Muž znázorňuje zednáře učně, který pomocí kladiva a dláta otesává hrubý kámen, aby zhotovil dokonalou krychli.
Stejné znaky spolu s písmenem „G“ (geometrie) lze najít i na řadě domů, kde zednářské lóže sídlily. Zednářskými symboly jsou i kladivo a dláto, krychle, hvězda, lebka nebo oko. Některé z těchto atributů přenesl svobodný zednář Alfons Mucha na plátno obrazu „Poslední dílo“. To pražským zednářům malíř v roce 1929 daroval, aby jim připomínalo zesnulé členy.
Diskrétnost nade vše
Po tři sta let beze změny zůstala povinnost absolutní diskrétnosti. Zednář nikdy nesmí prozradit jméno jiného žijícího člena. Ač je zednářství hlavně školou morálky, dobrého chování a občanské ctnosti, předává svým členům přeci jen ještě něco navíc. „Zednáři shromažďovali poznatky z nejrůznějších oborů lidské činnosti a často měli přístup i k informacím obecně nedostupným. Tisíciletá zkušenost dosvědčuje, že je moudré některé poznatky chránit před zneužitím,“ naznačila Ohlídková a dodala, že největší tajemství si nese každý zednář uvnitř sebe.
V Česku je okolo čtyřiceti lóží. Každá z nich má 15 až 50 členů. Zednáři se setkávají jednou až dvakrát měsíčně. Lóži vede předsedající Ctihodný Mistr. Zednářská obec roste, ale pomalu. Projít přijímacím řízením chce mimo osobnostní vyzrálosti a mravní zachovalosti i nutnou dávku trpělivosti. Žadateli o vstup do řádu se říká Hledající – ten, který hledá světlo. Pohovory jsou až několikastupňové. Závěrečnou tečkou je v některých lóžích „Výslech pod šátkem“. Při něm Hledající se šátkem přes oči odpovídá na otázky ostatních členů lóže. Pokud uspěje, čeká ho rituál zasvěcení. Při tom symbolicky sepíše závěť, aby se zrodil do nového života. Je však mnoho takových, kteří při pohovoru neuspějí.
Čeští zednáři jdou s dobou. Organizace mají webové stránky, kde mohou zájemci o vstup s lóží spojit. Veliká Lóže České republiky se netají ani kompletním seznamem svých velmistrů. Na ulici jsou ale zednáři až na výjimky nerozeznatelní. „Někteří zdobivci nosí masivní zednářské prsteny nebo odznáčky. Jiní dokonce zakomponovali zednářské symboly do log svých firem. My konzervativní zednáři se na to ale díváme trochu se skřípěním zubů,“ pobaveně si postěžoval Gergel.
K oslavám výročí otevřeli zednáři pro veřejnost dvě výstavy - na zámcích Kozel u Plzně a Dub na Prachaticku.