Samopal vz. 58, který není samopalem, má vyšší kadenci než kalašnikov
V Československu vzniklo několik typů palných pěchotních zbraní, které se mohly směle rovnat se zahraniční konkurencí. Tento díl videoseriálu Století československé techniky je věnován samopalu vzor 58.
Mluvíme-li o samopalu vz. 58 (alternativní označení: Sa vz. 58, oficiální vojenské dobové označení: 7,62mm samopal vz. 58), je třeba nejprve ozřejmit jeho nešťastné pojmenování.
Jednoduše řečeno rozdíl mezi samopalem a útočnou puškou spočívá v použité munici – u samopalu to jsou náboje pistolové, zatímco u útočné pušky náboje puškové, resp. zkrácené náboje puškové. Nebo ještě jednodušeji – u samopalu to jsou náboje krátké, u útočné pušky náboje delší. Z toho všeho plyne větší dostřel a větší účinnost útočné pušky v porovnání se samopalem. Sa vz. 58 se řadí do kategorie útočných pušek.
Odpověď na případnou otázku, proč k matoucímu označení této zbraně vůbec došlo, je vcelku jednoduchá. V době vzniku Sa vz. 58 se termín útočná puška v Československu prakticky nepoužíval.
Fotogalerie |
Dokonce se objevuje i poněkud divoká teorie, že tehdejšími soudruhy nebylo označení útočná puška shledáno vhodným v korelaci s vlastní výzbrojí právě kvůli přídavnému jménu útočná.
7,62mm samopal vz. 58
V předpisu Děl-21-5 „7,62mm SAMOPAL vz. 58“ vydaném v roce 1960 k předmětné zbrani se píše, že je určená k ničení živé síly nepřítele střelbou, pažbou nebo bodákem, zejména v boji zblízka. Lze ji použít také ke střelbě na útočící letouny, vrtulníky a snášející se padákové výsadky.
Ze samopalu vz. 58 lze střílet dávkami (malými - 3 až 4 rány, velkými - 10 až 30 ran) nebo jednotlivými ranami. Alespoň tak o velikosti dávek hovoří manuál, prakticky je však možné střílet dávky od dvou do 30 ran, omezení zdola je dáno hbitostí střelce a shora kapacitou zásobníku. Účinná střelba na pozemní cíle do 600 m a na vzdušné cíle jednotlivými ranami do dálky 500 m, dávkami do 400 m. Na skupinové pozemní cíle je účinná střelba do dálky 800 m. Největší dostřel je 2800 m, počáteční rychlost střely je 705 m/s a střela má smrtící účinek po celé dráze letu až do největšího dostřelu. Jako munice se používá několik verzí nábojů sovětského původu 7,62 x 39 mm vz. 43.
Teoretická rychlost střelby (kadence) je 800 ran za minutu. Bojová rychlost střelby při střelbě jednotlivými ranami je až 40 ran za minutu, při střelbě malými dávkami až 120 ran za minutu, velkými dávkami až 150 ran za minutu.
Díky unikátní konstrukci závěrového mechanismu (s výkyvně nesenou závorou) má Sa vz. 58 větší kadenci než stará známá útočná puška kalašnikov (s rotačním závorníkem), u které se tento parametr udává 600 ran za minutu.
Tři verze
Zbraň se vyráběla ve třech odlišných verzích reflektujících způsob použití.
Klasická pěchotní verze 7,62mm samopal vz. 58 P má „obyčejnou“ dřevěnou pažbu, kvůli které vznikla i její přezdívka pádlo (tu však už dnes moc neuslyšíte).
U výsadkové verze 7,62mm samopal vz. 58 V je dřevěná pažba nahrazena kovovou sklopnou ramenní opěrou, čímž se zmenšila přepravní velikost zbraně. Odklopení ramenní opěry do pracovní polohy je rychlé, ale v hektických situacích lze samozřejmě střílet i se sklopenou opěrou. Samopal v této variantě nebyl určen pouze pro letecké výsadkáře, ale i pro další druhy vojsk, kde bylo potřebné použít zbraň s menšími přepravními rozměry, například ji dostali motostřelci převážení obrněnými transportéry (OT-62 TOPAS, OT-64 SKOT) nebo bojovými vozidly pěchoty. Podle sklopné opěrky se mu mezi vojáky říkalo prostě sklopka. Až mnohem později se objevila přezdívka kosa (ať už podle tvaru evokujícího daný nástroj nebo v souvislosti s „kosením“ nepřítele), která se nakonec vztáhla na Sa vz. 58 obecně.
Československý samopal vz. 58. Vlevo verze V určená pro výsadkáře, vpravo verze P pro pěchotu.
Pro poněkud sofistikovanější boj sloužila verze 7,62mm samopal vz. 58 Pi se záchytem pro zaměřovací infradalekohled pro boj za horší viditelnosti. Navíc měla u ústí hlavně našroubován tlumič ohně, aby nebyl samotný střelec při střelbě oslepen a jeho pozice v noci tolik patrná (neplatilo, pokud měl nepřítel také zaměřovací infradalekohled). Místo bodáku pak byla k nosiči mušky upevněna sklopná dvojnožka.
Výroba a rozšíření
Sériovou výrobu Sa vz. 58 realizovala Česká zbrojovka v závodě v Uherském Brodě. V letech 1958 až 1983 zde vzniklo blíže neurčené množství této zbraně, odhadované v rozmezí 900 tisíc až 1,5 milionu kusů (oproti kalašnikovům se logicky jednalo o zlomkové počty).
Samopal vz. 58 tvořil standardní výzbroj pěchoty československé armády, odkud se následně přenesl i do armád obou nástupnických států. Velké množství těchto zbraní skončilo také v zahraničí, před listopadem 1989 ve státech Východním blokem, potažmo Československem podporovaných, a po listopadu se díky rozprodávání armádní přebytků portfolio uživatelů pravděpodobně ještě rozšířilo.