Průmyslník, zakladatel ČKD a vynálezce Emil Kolben spolupracoval s Edisonem i Teslou
Emil Kolben byl český vynálezce a průmyslník světového významu. Založil proslulý strojírenský podnik Českomoravská Kolben-Daněk (ČKD). Jeho život je spjat s mnoha dalšími velikány své doby. Pokrokovými aktivitami v oblasti elektrotechniky uspíšil krach svého obchodního konkurenta Františka Křižíka a osobně se znal s Edisonem i Teslou. Při nacistické okupaci zemřel v koncentračním táboře.
Emil Kolben bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších českých elektrotechniků a podnikatelů. Opíral se o kvalitní technické vzdělání a cenné zkušenosti ze zahraničních pobytů. V období meziválečného Československa se mu pak podařilo vybudovat obrovský podnik, který, dle dobového sloganu, vyráběl „vše, od špendlíku po lokomotivu“.
Emil Kolben: Životopis zakladatele Kolbenky
Emil Kolben byl nejstarší z devíti dětí, narodil se 1. listopadu 1862 ve Strančicích (okres Praha-východ) v chudé rodině židovského původu. Otec se živil jako domkář a obchodník.
I přes finanční problémy rodiny se mladému Kolbenovi podařilo dokončit vyšší reálné gymnázium na Malé Straně v Praze a dále pokračovat ve studiu elektrotechniky a strojnictví na německé vysoké škole technické v Praze, které úspěšně absolvoval v roce 1887.
Následně získal stipendium, které mu umožnilo studijní cesty do zahraničí. Nejprve navštívil centra průmyslu v Evropě a poté strávil dalších pět let v USA, kam jej už doprovázela i jeho žena Malvína.
Kolbenův pobyt za velkou louží: Dobře vycházel s Edisonem i Teslou
V USA se Kolbenovi rychle podařilo získat práci v podniku Thomase Alvy Edisona. Díky svému talentu a pracovitosti začal brzy spolupracovat přímo s Edisonem ve vývojových laboratořích a zakrátko se zde stal vedoucím inženýrem. Pomohl třeba se zdokonalením Edisonova projektu dynama.
Fotografie: Lokomotiva Všudybylka patřila k nějčastějším vlakům pro osobní přepravu v 30. letech v ČSR. Vyráběla se také pod hlavičkou ČKD. Zdroj:Rainerhaufe at the German language Wikipedia [GFDL or CC-BY-SA-3.0], from Wikimedia Commons
Více jej však ovlivnilo setkání s Edisonovým velkým obchodním i vědeckým konkurentem Nikolou Teslou, který Kolbena roku 1889 pozval, aby se účastnil zkoušek vícefázových elektromotorů v Tesla Electric Company. Teslův přístup jej velmi oslovil a pravděpodobně napomohl k tomu, že se Kolben rychle přiklonil k argumentům zastánců střídavého proudu na úkor stejnosměrného, který prosazoval Edison. Toto moudré rozhodnutí zajistilo Kolbenovi budoucí obchodní úspěchy.
K návratu do Evropy prý významně přispěla jeho žena, která se v USA nikdy nezabydlela. Na čas se usadili ve Švýcarsku, kde se Kolben zabýval vývojem třífázových motorů pro přenos elektřiny na velké vzdálenosti. V roce 1896 se Kolbenova rodina, která se mezitím dočkala prvního potomka, odstěhovala zpátky do Čech, kde se jim narodily další dvě děti.
Spolupráce Kolbena s Křižíkem nevyšla
Na začátku stálo založení společnosti Kolben a spol., elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech na podzim roku 1896, což bylo umožněno díky podpoře několika tichých společníků. Emil Kolben se na budování podniku aktivně podílel, navrhl stavební dispozice i konstrukci prvních třífázových elektrických strojů.
Zakládal si na nejmodernějších výrobních trendech té doby. Během pár měsíců už vyráběl alternátory, motory nebo dynama. Brzy k podniku připojil slévárnu a další provozy. Kolben krátce zvažoval i spolupráci s Františkem Křižíkem, která se ale ukázala jako nereálná. Křižík ani nebral Kolbena vážně, považoval jej za snílka a odmítal připustit, že by budoucnost mohla patřit střídavému proudu.
Fotografie: Elektrické tramvaje vyráběl Křížík (tramvaj vlevo) i Kolben (tramvaj vpravo). zdroj: ŠJů, Wikimedia Commons [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons
V roce 1898 se firma změnila na Elektrotechnickou akciovou společnost (EAS) a byla rozšířena o elektrárnu, kovárnu, strojovnu a další projekty. V roce 1900, kdy už továrna vyrobila tisíc alternátorů a parních strojů, zde sestrojili také první lokomotivu. Významnou zakázkou byla dodávka zařízení do holešovické elektrárny, na kterou navázaly desítky dalších pro elektrárny v zahraničí.
EAS během pár let vyráběla turbogenerátory, obloukové lampy, jeřáby či výtahy a dodávala motory pro městské pouliční dráhy. Podílela se také na vzniku automobilky Praga.
Vznik ČKD
V roce 1921 došlo ke sloučení s Českomoravskými strojírnami, jehož výsledkem byl koncern Českomoravská-Kolben, akc. spol. v Praze. V té době byla pro podnik velmi významná spolupráce s americkou firmou Westinghouse. Roku 1927 přišlo další sloučení, tentokrát s firmou Breitfeld-Daněk. Firma pak vystupovala pod názvem Českomoravská Kolben-Daněk, akc. spol., odtud známá zkratka ČKD.
Úspěchy průmyslového giganta pokračují i v období finanční krize ve 30. letech, kdy začne s výrobou letadel, podílí se na elektrifikaci Slovenska a buduje lanovku na Petřín. V roce 1935 začne vyrábět tanky, později proslulý vůz Aero 50 a první trolejbusy.
Transport do Terezína: Smrt Kolbena i jeho rodiny
Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 prý rodina i přátelé přesvědčovali Kolbena k emigraci. Ten však takovou možnost vytrvale odmítal. Syn a nejmladší dcera bez něj nechtěli Čechy opustit. Jen starší dcera včas emigrovala do Anglie i s rodinou.
Fotografie: Kolbenův rodný dům ve Strančicích u Prahy. Zdroj: PetrS. (Vlastní dílo) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons
Kvůli židovskému původu nastaly pro Kolbena po okupaci těžké časy. Musel se vzdát svých funkcí a prodávat majetek, navíc v roce 1940 zemřela jeho žena. Dva z jeho sourozenců spáchali sebevraždu před jistou deportací.
Začátkem června 1943 byl také Emil Kolben společně s několika dalšími členy rodiny deportován do Terezína, kde o tři týdny později, 3. července 1943, zemřel ve věku nedožitých 81 let.
Vzpomínky na Emila Kolbena
Mnoha ocenění se Emil Kolben dočkal už za života. Oslavy jeho 70. a 75. narozenin se staly velkou společenskou událostí. Dnes je po Kolbenovi v Praze pojmenovaná stanice metra a ulice, ve Vysočanech má potom pomník i pamětní desku. Kolbenův památník najdete také ve Strančicích, kde stále stojí i jeho rodný dům.
Autor: Jarmila Bajerová