Práce přesčas: Víte, na co máte nárok a na co si dát pozor?
Pokud vám zaměstnavatel nařídí práci přesčas, nemůžete ve většině případů odmítnout. Nikoho přitom nezajímá, jak tím naruší vaše osobní plány, a to i kdyby vám měly propadnou letenky či drahé vstupenky. Ačkoliv se práce přesčas musí přesně řídit zákoníkem práce, mnohé firmy si pravidla přizpůsobují po svém. Víte, co je ještě únosné a na co máte nárok?
Dejme si nejprve jeden konkrétní příklad, který ukáže, kolik otázek ohledně práce přesčas panuje. Pan Mladý pracuje na plný úvazek, osm hodin denně. V práci musí být půl hodiny před začátkem pracovní doby, aby se na své zaměstnání stihl plně připravit. Odchází z něj taktéž půl hodiny po skončení pracovní doby.
Pět minut před koncem, kdy už se těší domů a na podvečerní grilování s přáteli, za ním ale přijde nadřízený a nařídí mu na ten den práci přesčas – na další čtyři hodiny. Pan Mladý je v rozpacích – musí souhlasit? Může odmítnout? Může mu vůbec zaměstnavatel nařídit práci přesčas takhle nečekaně a jen slovně? Je nabízená kompenzace dostatečná nebo má nárok na víc?
Maximálně 150 hodin ročně
Základní radou je, že pokud si jako zaměstnanec nejste jistí, co je ještě přípustné a kdy už jde o šikanu ze strany zaměstnavatele, můžete se opřít o Zákoník práce. Vše podstatné o práci přesčas je popsáno v jeho Hlavě V, § 93.
Shrňme si to i zde: zaměstnavatel vám může práci přesčas nařídit pouze ve výjimečných, oprávněných případech. Nesmíte ji odmítnout, a to ani v případě, že vám po osmihodinové směně nařídí další osmihodinový přesčas, přičemž po dalších osmi hodinách máte opět přijít do zaměstnání (takže si nestihnete dostatečně odpočinout).
Počet přesčasových hodin je ale jasně daný zákonem – nesmějí překročit v průměru 8 hodin týdně a maximum je 150 hodin ročně. Takovéto období neustávajících přesčasů navíc může trvat maximálně po 26 za sebou jdoucích týdnů (výjimku může určit pouze kolektivní smlouva, která ho prodlouží na 52 týdnů).
Trochu odlišná situace je u pracovníků ve zdravotnictví, jejichž situací se zabývá Zákoník práce v Hlavě V, § 93a – zde je podstatné, že zaměstnanec, který s prací přesčas nesouhlasí, k ní nesmí být nucen, stejně jako mu nesmí být nařízena v prvních 12 týdnech od nastoupení do pracovního poměru.
Práce přesčas vám nesmí být nařízena, pokud jste těhotná nebo ve věku do 18 let. Když pečujete o dítě mladší než 1 rok, může si s vámi zaměstnavatel práci přesčas dohodnout, ale ne nařídit.
Příplatky se sčítají
Práce přesčas musí být samozřejmě placená. Je ovšem nutné si uvědomit, že přesčasem se nerozumí čas, který ve svém zaměstnání trávíte po skončení pracovní doby, protože jste nestihli kvůli vlastnímu zavinění dodělat zadanou práci. Stejně tak přesčasem není doba před začátkem či po skončení pracovní doby, kdy v práci zůstáváte z vlastní vůle. O přesčas jde jen tehdy, když vám ho zaměstnavatel nařídí. A ten to může udělat kdykoliv, klidně i těsně před koncem pracovní doby. Ale udělat to smí, jen pokud je to opravdu nutné.
Přesčas přitom můžete mít jak ve dne, tak i v noci či o víkendu nebo státních svátcích. Od čehož se odvíjí mzda, kterou za přesčasovou práci máte dostat.
Zaměstnavatel vám ze zákona musí za každou hodinu práce přesčas přidat příplatek ve výši minimálně 25 procent vaší průměrné mzdy. Což znamená, že dostanete klasickou hodinovou mzdu plus 25 procent. Pakliže pracujete o víkendu, náleží vám za to další příplatek, a to ve výši dalších alespoň 10 procent. Stejné je to u noční práce (tedy práce mezi 22. a 6. hodinou). Pokud vám přesčas vyjde na státní svátek, dostanete za něj příplatek 100 procent. Příplatky se přitom sčítají a jejich minimální procentuální výše je dána zákonem.
Náhradní volno místo příplatku
Druhou možností je náhradní volno. Zaměstnavatel vám ho může nabídnout jako formu kompenzace za práci přesčas. Přitom platí, že za přesčas vám musí normálně zaplatit mzdu, ale nedá vám žádný příplatek. Namísto příplatku si pak můžete vzít náhradní volno.
Je zde jasné pravidlo, že za každou hodinu přesčasu si můžete vzít jednu hodinu volna. Náhradní volno vám ale zaměstnavatel nesmí nutit namísto příplatku, pokud ho odmítnete, musí vám přesčas klasicky proplatit i s příplatkem. A pakliže vám neumožní vybrat si náhradní volno během tří měsíců následujících po přesčasu, musí vám místo něj příplatky taktéž doplatit.
Pozor na ohýbání pravidel
Zákoník práce sice mluví jasně, ale mnoho zaměstnanců má přesto s prací přesčas úplně odlišné zkušenosti. Jejich firma trpí nedostatkem personálu, případně má dlouhodobě příliš zakázek, a tak nutí pracovníky pracovat přesčas, a to daleko přes hodinový limit stanovený zákonem. Je to protiprávní a lze se tomu nějak bránit?
Jak už bylo zmíněno, zaměstnavatel vás může nutit pracovat přesčas maximálně 150 hodin ročně, přičemž mu stačí oznámit vám to ústně a kdykoliv. Může po vás ale chtít častější přesčasy, což se z různých důvodů často stává.
V tom případě musí jít o oboustrannou písemnou dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy už se nejedná o klasický přesčas, případně tato přesčasová práce musí být zanesena už v pracovní smlouvě (ideálně včetně finančního vyrovnání, které ovšem posléze ruší nárok na příplatky).
Problémem tu bývá, že se mnohdy sjedná jen mzda za práci přesčas, ale není předem určen její rozsah, z čehož pak vznikají nejasnosti. Nikdo vás každopádně nesmí nutit pracovat dlouhé hodiny navíc nad zákonem daný rámec – můžete to odmítnout a nikdo vás za to nesmí nijak penalizovat. A pokud kvůli tomu ze strany nadřízených čelíte výhrůžkám a šikaně? Lze se obrátit na inspektorát práce, který může zaměstnavateli kvůli zneužívání přesčasů udělit pokutu až do výše 2 000 000 korun.
Jakákoliv práce přesčas vám musí být vždy proplacena, a to výše zmiňovanými příplatky. Pokud vám zaměstnavatel místo příplatků nutí náhradní volno a pak vám ho odmítá dát, případně vám nechce zaplatit, taktéž vám může pomoct inspekce práce. Podstatné je vždy vědět, na co máte nárok a na co vše má právo váš zaměstnavatel.