Podle průzkumu agentury Datank, jehož výsledky má Právo k dispozici, by až 65 procent majitelů společností chtělo jednou předat firmu svému nástupci v rodině. Zatím se ale k tomu chystá jen necelá pětina z nich. Naopak čtvrtina majitelů o tom vůbec neuvažuje.

Přežije jen třetina

Problémem bývají rozmanité zájmy dětí podnikatelů, kteří se často upnou k jiné profesi či jiné oblasti podnikání.

„Ani jeden z mých synů nejevil zájem po mně firmu převzít. Jeden se věnuje počítačům a informačním technologiím, druhý je úspěšným investorem na burze. Firmu jsem proto před rokem prodal,“ podělil se s Právem o svoji zkušenost například šedesátiletý Jan, bývalý majitel stavební firmy, která svého času zaměstnávala přes dvacet lidí.

Někdy se děti rodinného podniku ujmou, ale zase nemají dostatek obchodního talentu či píle, aby ho dál rozvíjely, případně aspoň udržely při životě. Podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR se daří převést rodinnou firmu na druhou generaci jen ve třetině případů. Do třetí generace se jich pak udrží pouhá desetina.

„Může se stát, že nástupce neprojevuje o podnikání zájem, nemá schopnosti ani podnikatelského ducha a může se při řízení rodinné společnosti dopustit organizačních či obchodních chyb, které mohou vést až ke zkáze podniku. Zakladatel je tak někdy nucen sledovat, jak se jeho životní dílo blíží k bankrotu,“ poukazuje Jana Janoušková z poradenské společnosti KODAP.

„Nástupnictví a předání vlastnictví či řízení firmy jsou zejména u první generace velký problém. I v USA přežije přechod mezi první a druhou generací jen 30 procent firem,“ dodává analytička Datanku Gabriela Šamanová.

Předání společnosti do rukou další generace není záležitostí na jedno odpoledne. Musí proběhnout promyšleně, aby bylo zajištěno pokračování činnosti firmy i její další rozvoj. Jenže právě to se vlastníkům často nedaří.

Předání si může vyžádat i deset let

Majitelé úspěšných českých rodinných firem, mezi nimiž nyní převažují šedesátníci, většinou nechtějí o svých plánech na předání firmy veřejně hovořit. Většinou ale doufají, že se děti vydají v jejich šlépějích. Někteří proto své potomky už zaměstnávají nebo je dokonce vysílají na zkušenou ke konkurenci.

„Těžce poškozuje firmu ten, kdo se nestará o výchovu svého nástupce,“ prohlásil kdysi vzor podnikatelů Tomáš Baťa. To si uvědomuje například i čtyřicátník Pavel Hassman, majitel úspěšné realitní kanceláře RE/MAX 4 you, který se na předání podniku další generaci již také postupně připravuje.

„Pro kontinuální rozvoj firmy je nevyhnutelné počítat s tím, že jednoho dne – ať z důvodu úbytku výkonnosti, či vysokého věku – bude nutné řízení firmy předat nástupci. Přirozenou ambicí každého podnikajícího rodiče je předat podnik svému potomkovi,“ říká Hassman.

Pověstné „baťovské kolečko“, kdy se potenciální nástupce seznamuje s chodem podniku na různých postech od nejnižších až po vrcholové, může trvat i přes deset let.

„Při volbě potenciálního kandidáta je nutné vzít v potaz nejen dovednosti a zkušenosti, ale hlavně jeho osobnost. Protože někdo může být velice schopný, ale po stránce charakteru nemusí být vhodný,“ varuje Stanislav Sýkora ze společnosti Inspirie, která se zabývá rozvojem firem.

O následníkovi podle něj často rozhoduje výhradně majitel podniku, který se snadno může dopustit chybné volby. Může například automaticky stanovit za nástupce prvorozeného syna, čímž znevýhodní ostatní potomky, kteří mají pro řízení firmy lepší předpoklady.

Family business roste

Výsledky nedávné analýzy společnosti Grant Thornton Advisory ukázaly, že přední české rodinné firmy dosáhly mezi lety 2012 a 2014 průměrného meziročního růstu tržeb o 6,6 procenta a zvýšily tak svá celková aktiva o 6,3 procenta, a to napříč všemi sektory.

I když význam rodinných firem pro naši ekonomiku roste, na západ od hranic se na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) podílejí zhruba třikrát větším objemem než u nás. Zatímco v Česku se jedná o přibližně 25 procent HDP, za hranicemi se podíl rodinných firem na tvorbě HDP blíží v průměru k 80 procentům.