Je to asi jeden z nejznámějších a zároveň nejsmutnějších příběhů o české šikovnosti, inovativnosti a schopnosti změnit svět k lepšímu, bohužel s nepříliš dobrým koncem. Geniální vědec Otto Wichterle vymyslel kontaktní čočky, a i když měl vše řádně patentováno, nakonec měl z průlomového vynálezu jak on, tak celé komunistické Československo jen zlomek obrovských výdělků.
Pokud by byl tehdejší režim schopen začít revoluční pomůcku sám masově vyrábět, nebo lépe, kdyby neexistoval a skvělý chemik se do toho mohl pustit sám nebo s byznysovým partnerem, mohlo dnes jít o jednu z největších domácích firem a tahouna ekonomiky vedle automobilek. Vždyť co jiného původem z Česka berou do ruky stovky milionů lidí doslova každý den? Jenže totalitní moc ze strachu ze soudních poplatků tehdy ustoupila ve sporech s napodobiteli a licenci raději prodala.
Wichterleho příběh ukazuje na jednu důležitou věc i pro dnešní kapitalistickou společnost. Na jedné straně je excelentní věda a výzkum naší hlavní nadějí, jak prorazit na globálním poli, a jednoznačně potřebuje podporu, a to i ze státních peněz. Tento týden přijela do Česka mimochodem Orna Berryová, bývalá izraelská „Chief Scientist“ – nikoliv hlavní vědkyně, jak by zněl umělý překlad, ale fakticky šéfka státního investičního fondu pro výzkum a vývoj. Něco takového bychom u nás také potřebovali. Že je na čem stavět a máme dobrý aplikovaný výzkum nejen ve velkých firmách, ale i na univerzitách a také ve startupech, ukázala ostatně studie ekonomů z CERGE-EI.
Jenže to je jen začátek. I příběh kontaktních čoček ukazuje, že je potřeba podporovat podnikatelské prostředí tak, aby z vynálezů byly konkrétní výrobky Made in Czech Republic. Skvělý vědec nemusí být hned dobrý podnikatel, někdy se to propojí, někdy stačí najít dobrého manažera. Důležitost byznysového ducha ilustruje i úspěch Wichterleho vnuka Martina, který přeskočil dvě generace svých vědeckých předků nazpět a obnovil slávu rodinné strojírenské firmy Wikov, která dnes vyrábí převodovky a větrné elektrárny.