Carnegie se narodil 25. listopadu 1835 v hornickém městě Dunfermline ve Skotsku, odkud jeho rodiče vyhnala bída do Ameriky. Usadili se v Pittsburghu, kde jako třináctiletý začal pracovat v přádelnách. O dva roky později začal na základě doporučení svého strýce pracovat v telegrafické společnosti za 2,5 dolaru týdně jako zprávař. Carnegie si práci rychle osvojil, naučil se rozpoznávat drobné rozdíly ve zvuku přístroje a za rok byl povýšen na post operátora.
Na začátku roku 1853 nastoupil k Pennsylvania Railroad Company jako sekretář a operátor telegrafu. Pracovní zkušenost u drah byla pro Carnegieho podnikatelskou budoucnost klíčová. Mladík rychle vystřídal hned několik pozic, aby se brzy stal vrchním dozorcem pensylvánské pobočky. Ředitel společnosti Thomas A. Scott Carnegiemu pomohl k první investici ve výši 500 dolarů.
Carnegie z vydělaných peněz zaplatil matčinu hypotéku rodinného domu. O několik let později už držel podstatný podíl v drážní společnosti provozující noční vagony. Peníze rychle investoval do spřízněných průmyslových odvětví vyrábějících železo, mosty a železnice, díky kterým nashromáždil kapitál pro své budoucí impérium.
Nejlepší byznys je válka
Během americké občanské války Carnegie dohlížel na chod vojenských drah, kde mimo jiné zodpovídal za přesun unijních vojáků. V roce 1884 Carnegie investoval 40 tisíc do ropných polí v Pensylvánii. O rok později mu tato investice vynesla milion dolarů. Občanská válka zvýšila poptávku po válečných lodích, zbraních, nábojích a stovce dalších průmyslových výrobků. Carnegie post u drah opustil, aby veškerou svoji energii investoval do obchodu s železářským zbožím.
Fotogalerie |
Posléze založil The Keystone Bridge Works a Union Ironworks, díky kterým zásoboval Keystone Bridge Company a železnice svými výrobky. Své astronomické jmění získal zejména uvedením oceli na americký trh. Nemalou roli v tom hrál projekt ikonického most East Bridge, který posloužil jako důkaz toho, že ocel bude jedním z pilířů americké průmyslové produkce.
Ocelářský magnát na přelomu století uzavřel jeden z nejdůležitějších obchodů v historii Spojených států. Spojil se s bankéřem Johnem Pierpontem Morganem, aby během několika měsíců pomocí spojení několika společností založili United States Steel Corporation, první firmu na světě, jejíž tržní ohodnocení dosáhlo miliardy dolarů. Spojení průmyslových holdingů do US Steel je do dneška největším industriálním převzetím svého druhu.
Říká se, že Carnegie se uměl obklopit těmi správnými lidmi. O tom svědčí jeho klíčové partnerství se Scottem a šéfem pensylvánských železnic Johnem Edgarem Thomsonem bez nichž by budoucí průmyslové impérium téměř jistě nemohlo vzniknout. Carnegie v první polovině života nashromáždil majetek, jehož hodnota představovala dvě třetiny peněz, které byly ve Spojených státech v té době v oběhu.
Byznysman se společenskou odpovědností
Carnegie celé své jmění postupně věnoval dobročinným institucím, což, jak sám říkal, považoval za svou povinnost. Jeho filantropický rukopis je čitelný po celých Spojených státech i jinde ve světě. Miloval literaturu, dokonce se chtěl vydat na spisovatelskou dráhu. Hojně přispíval do několika magazínů.
Výběr Carnegieho citátů
|
V roce 1886 mu v North American Review vyšla známá esej Bohatství, ve které majetné nabádá k větší sociální odpovědnosti. Za svůj největší počin považoval vybudování 2 800 knihoven po celém světě. Založil i dva dodnes fungující technologické instituty. Na srdci mu ležel osud učitelů, pro které zřídil fond na zvýšení jejich platů. A nezapomněl ani na své zaměstnance, těm otevřel penzijní fondy, do kterých přispíval.
Jeho asi nejznámější stavbou je slavná koncertní síň Carnegie Hall na newyorském Manhattanu, kterou nechal ocelář vybudovat v roce 1891. Různých institucí a budov, které za svůj vznik vděčí Carnegiemu, jsou ale po světě stovky.
Peníze začal rozdávat, když mu bylo 37 let. Prvním příspěvkem potěšil sportovní klub v rodné vesnici Dunfermline, ze kterého později vznikly Carnegieho lázně. Jeho think tank Carnegie Endowment for International Peace zabývající se mezinárodní politikou působí dodnes.
Jedni průmyslníka opěvovali za jeho štědrost, druzí ho naopak kritizovali. Vadil zejména levicovým politikům, kteří tvrdili, že rozdává peníze, o které připravil své dělníky. Jméno Andrewa Carnegieho ale nikdy nebylo spojováno s drsnými podnikatelskými praktikami.
Místo příkazů doporučení
Podle historiků nebyl chladným, vypočítavým průmyslníkem, ale postavou malým mužem, který se vždy dokázal nadchnout pro vše, co zrovna dělal. Sršel energií a svým podřízeným nikdy nic nepřikazoval a pouze jim radil: „Ráno si přečtu hlášení, během hodiny rozdám doporučení a můžu jít a užívat života“.
Carnegie měl prý nejen mimořádnou schopnost předvídání, ale i vůli, energii a sebekázeň, aby předsevzetí naplnil. Pro jeho kariéru bylo typické, že ocelárny, kterým se věnoval během života méně a měně, mu přitom přinášely stále víc peněz.
Život byznysmana, byť úspěšného, ho ale neuspokojoval. Když mu bylo 35 let, přesídlil do New Yorku a stále více času věnoval sebevzdělávání a literatuře. Toužil být součástí newyorských privilegovaných literárních kruhů. Dle historiků byl Carnegie velmi společenský a ve společnosti patřil k vyhledávaným vypravěčům. Nemohl si ale dovolit ignorovat své ocelárny, a tak se do Pittsburghu, kde sídlily, pravidelně vracel.
Do úzkého okruhu Carnegieho přátel patři spisovatel Mark Twain i filozof Herbert Spencer. Carnegie se osobně přátelil s americkými prezidenty, státníky i významnými spisovateli. Politicky patřil mezi odpůrce amerického imperialismu a kolonií. Když Spojené státy na konci americko-španělské války koupily od Španělska Filipíny za 20 milionů dolarů, Carnegie souostroví nabídl dvojnásobek, aby země získala nezávislost. Jeho štědrá nabídka však pod politickým tlakem nebyla přijata.
Jeho vztah k ženám ovlivnil obdiv k matce. Oženil se až v 51 letech. S manželkou Louise, dcerou newyorského podnikatele, měl jedinou dceru Margaret. Obě po Carnegieho smrti pokračovaly v charitativní činnosti. Andrew Carnegie zemřel 11. srpna 1919 na zápal plic. Bylo mu 83 let.