Starší lidé, kteří mají zájem o práci, se mnohdy snaží uplatňovat návyky a zvyklosti, které se neslučují s novými trendy či firemní kulturou dané společnosti. Častou překážkou je i úroveň komunikace. „Firmy se obávají, že starší zaměstnanci nezvládnou vysoké nároky na výkonnost,“ říká personální psycholožka Stanislava Klocová.
Co prožívá člověk, který ve vyšším věku ztratí práci a jehož nikde nechtějí zaměstnat?
Těžký bývá přechod z extrému do extrému – nedostatek času versus získání spousty volného času, který lidé nedokážou smysluplně využít. S tím souvisí ztráta sebevědomí a jistoty, pocit nenaplněnosti, nespravedlnosti a uzavírání se do sebe. Tím, že jsou starší lidé odtrženi od pracovního kolektivu, dochází k sociálnímu vykořenění a pocitu marnosti. Trpí méněcenností, nevěří si. Pro zvládnutí tak náročné životní etapy je důležité zamezit izolaci, zapojovat se do nových sociálních skupin navázaných například na původní zájmy, angažovat se v různých spolcích a o své situaci hovořit. Příběhy jiných lidí často otevřou nové možnosti a cestu, jak se vrátit do pracovního prostředí.
Diskriminují firmy zaměstnance kvůli věku?
Neřekla bych, že se jedná o cílenou diskriminaci. Společnosti se spíš u těchto potenciálních zaměstnanců obávají, jak zvládnou vysoké nároky na výkonnost, zda se budou schopni učit pružně novým věcem a přijímat nové trendy. Mohou převládat předsudky, že starší lidé si s sebou nesou nefunkční návyky, pomaleji se adaptují na změny, nedokážou udržet krok s technologickým vývojem, nedbají na konkurenční tlak, nejsou dostatečně draví a vyznávají pracovní procesy, které se neslučují s požadovanou dynamikou a flexibilitou. Vnímám však, že se tento trend v poslední době otáčí ve prospěch kandidátů vyššího věku.
Jak se otáčí?
Firmy si uvědomují výhody, které jim to může přinést. Lidé nad padesát mohou trávit v práci více času, protože už nemají malé děti a jsou ochotni pracovat. Jsou spolehliví, ctí pracovní morálku a pracují bez výrazných nároků na další kariérní posun. Jsou pyšní na svoje zkušenosti, které mohou alespoň částečně uplatnit, a také si práce více váží, jsou loajální. Zároveň nabízejí osobnostní zralost, rozvahu, nadhled nebo stabilitu, tedy vlastnosti, které mladým lidem mnohdy chybí, čímž mohou být přínosem i v juniorním pracovním týmu.
Řada z nich má přesto s hledáním práce potíže. Dá se jejich postavení na trhu práce zlepšit?
Celorepublikově běží dlouhodobě v různých krajích programy určené lidem nad padesát let, kteří jsou delší dobu evidováni na úřadu práce. Podstatou je proškolení zájemců, obnovení nebo doplnění jejich znalostí a dovedností. Úřady jim poskytují odborné poradenství, speciální školicí programy a pomoc při hledání nové práce. Zaměstnavatelé jsou motivováni ke spolupráci s kandidáty vyššího věku měsíčními finančními příspěvky. Na druhou stranu i uchazeči o práci musí sami jednat aktivně a vyhledávat příležitosti spojené s dalším rozvojem. Mám na mysli projektové akce, rekvalifikační programy cílené na novou profesi, specializované vzdělávání nebo různé kurzy. Programy jsou pak vedeny formou individuálního přístupu k jednotlivcům.