INFO Times24

KOMENTÁŘ Romana Jocha / Karel Schwarzenberg je sice pravicovější než Miloš Zeman, ale s jeho pravicovostí to není až natolik žhavé. Z hlediska konzervativního nebo klasického liberalismu není dokonalým pravicovým kandidátem – v některých otázkách je sice křesťansko-demokratickým tradicionalistou, v jiných, například kulturních, však až levicovým liberálem. Navzdory tomu je pravicovější než Zeman.

To může být důvod, proč někteří pravicově zaměření lidé dají přednost Schwarzenbergovi před Zemanem. Existují však minimálně další dva důvody, které jsou za současné situace možná ještě důležitější.

• Schwarzenberg na Hradě by umožnil otevřený a autentický střet levice s pravicí, Zeman by jej naopak znemožňoval.
• Špinění Schwarzenberga jeho protivníky – možná jedno z nejhorších v české politice od listopadu 1989.

Nejprve se však budu věnovat dopadům zvolení Schwarzenberga, nebo Zemana prezidentem na stranickou a parlamentní politiku, a až poté oběma uvedeným důvodům.

Zeman na Hradě – ohrožení ČSSD i ODS

Zvolení Zemana by ČSSD smrtelně ohrožovalo. Vytvořil by totiž na Hradě druhé mocenské centrum sociální demokracie, k němuž by po prvních neúspěších po jejím případném vítězství v parlamentních volbách a sestavení vlády začali nespokojení či ve svých ambicích neukojení socialisté směřovat. To by mohlo vést k pádu vedení ČSSD nebo k jejímu rozštěpení.

Zvolení Zemana by ČSSD smrtelně ohrožovalo. Vytvořil by totiž na Hradě druhé mocenské centrum sociální demokracie.

Zeman na Hradě by však ohrožoval i ODS. Za prvé proto, že naroste význam Václava Klause, který Zemana otevřeně podporuje, a jemuž ten bude na oplátku pomáhat. A Klaus se snaží ODS rozložit. A za druhé proto, že v prezidentské volbě případně poražený Schwarzenberg, který se tím stane miláčkem velké části zklamaných středo-pravicových voličů, bude zřejmě v příštích parlamentních volbách lídrem TOP 09.

Tito jeho stoupenci se mu pak budou chtít odměnit, udělat mu i sobě radost a získat zadostiučinění jeho parlamentní volbou. V důsledku toho však budou středo-pravicoví voliči volit TOP 09 na úkor ODS. Řečeno jinak, poražený prezidentský kandidát Schwarzenberg coby lídr TOP 09 by v příštích parlamentních volbách ohrožoval ODS.

Aktivistický versus letargický prezident

Schwarzenberg na Hradě by ČSSD nijak neohrožoval. Naopak v parlamentních volbách jí může pomoci tím, že vyzdvihne její opoziční postavení. Sociální demokracie bude moci tvrdit, že představuje jednoznačnou změnu, protože vystupuje jak proti pravicové vládě, tak proti pravicovému prezidentovi, a tím získat hlasy většiny nespokojených voličů.

Bez Schwarzenberga bude mít TOP 09 v souboji s ODS o středo-pravicové voliče nižší šance než s ním

Schwarzenberg na Hradě by v parlamentních volbách pomohl i ODS. Ať už totiž po něm bude lídrem TOP 09 kdokoli, nebudou vůči němu středo-pravicoví voliči stejně loajální jako ke Schwarzenbergovi ani mu stejně vděční, a proto ani nebude stejně těžkou váhou. Bez Schwarzenberga bude mít TOP 09 v souboji s ODS o středo-pravicové voliče nižší šance než s ním.

Navíc z povahy obou kandidátů vyplývá, že by Zeman coby prezident do domácí stranické a parlamentní politiky zasahoval neustále, zatímco Schwarzenberg téměř nikdy, protože ho víc zajímá zahraniční politika. Zeman by byl aktivistickým prezidentem, Schwarzenberg spíše letargickým. Je tedy zřejmé, který z nich by byl pro parlamentní strany lepší. A chytří členové ČSSD i ODS to vědí.

Znemožnění střetu pravice s levicí

Nyní se vrátím ke zmíněným dvěma důvodům, proč má Schwarzenberg dostat přednost před Zemanem. Prvním je, že by kníže v případě zvolení prezidentem nezasahoval do stranické politiky. Umožnil by v parlamentní politice otevřený a autentický střet levice s pravicí. Zeman na Hradě by však tento střet znemožňoval, stejně jako tomu bylo v době takzvané opoziční smlouvy.

Schwarzenberg by v parlamentní politice umožnil otevřený střet levice s pravicí. Zeman by jej znemožňoval.

Nebyla to však opoziční smlouva, ale pakt Klaus-Zeman kvůli politicko-mocenskému monopolu. Tento pakt z roku 1998 pak znemožnil politický střet levice s pravicí, učinil jej nemožným a iluzorním, protože jejich tehdejší lídři se spojili, aby eliminovali politickou soutěž. To však parlamentní demokracii založenou na politické soutěži a střetu – na smysluplné alternativě pro občany – ohrožuje.

Zvolení Zemana by umožnilo mocenský pakt Klaus-Zeman a do určité míry by to bylo třetí prezidentské období Václava Klause. Ti by se pak pokusili ovládnout jak levici, tak pravici a definovat je nikoli idejemi, ale slepou, až otrockou loajalitou k vlastním osobám. A poté se spojili a snažili by se monopolizovat moc. Z uvedeného vyplývá, že pro parlamentní demokracii s autentickou soutěží politických stran a střetem idejí by byl na Hradě Schwarzenberg vhodnější než Zeman.

Jedno z nejhorších špinění

Druhým důvodem je špinění Schwarzenberga jeho oponenty – možná jedno z nejhorších v české politice od listopadu 1989. Dělat z centristického tradicionalisty a kulturního liberála fašistu a útočit na něho kvůli jeho tchánovi či otci, jak to činí například Petr Stehlík či především Adam B. Bartoš, je dno bahna či bahno naprostého dna. (Schwarzenbergův tchán nacistou byl. Jeho otec však nebyl fašistou, ale naopak národním konzervativcem a velký českým patriotem. A je pozoruhodné, paradoxní a špinavé současně, že na jeho otce útočí ti, kdo se za národní konzervativce považují. Za fašistu ho pak označují dokonce i ti, kdo jsou antisemity.)

Odkdy člověk může za ať už iluzorní či reálné hříchy svých dědů, otců a tchánů? Kde je jeho individuální odpovědnost, vina a nevina? Kde je jeho hodnocení výhradně dle svých schopností, skutků a názorů, a nikoli někoho jiného? Proč se snažit diskreditovat člověka poukazem na jeho příbuzné – a dokonce falešnými tvrzeními?

Kolik dnešních českých politiků mělo tchány v Komunistické straně Československa? A i kdyby měli, koho by to zajímalo? Co by to vypovídalo o nich samotných? Nic, vůbec nic. Kdo co ví o tchánech Miloše Zemana? Kdo co o otci Václava Klause? A proč bychom měli? Oba mají být posuzovaní podle svých názorů, schopností a skutků – například opoziční smlouvy či amnestie.

Takto ne!

Proč na Schwarzenberga útočí kvůli jeho tchánovi lidé, jako je už zmíněný Adam B. Bartoš, kteří jsou v podstatě českými nacionálními socialisty a národními bolševiky? Proč ti, kdo v době nesvobody pro její návrat nic neudělali, například Lukáš Petřík, a někteří z nich, jako jsou poslanci za KSČM Vojtěch Filip či Marie Nedvědová, dokonce spolupracovali s totalitním režimem, jejž naší zemi vnutila zahraniční mocnost Sovětský svaz, nyní zpochybňují Schwarzenbergovo vlastenectví, který v době nesvobody mnoho vykonal pro návrat svobody a demokracie?

Špinění Schwarzenberga za něco, zač nemohl, je také důvodem, proč ho volit

Špinění Schwarzenberga za něco, zač nemohl, může v prezidentské volbě přinést úspěch a přispět ke zvolení jeho protikandidáta Zemana. Je to však také důvod, proč volit Schwarzenberga – jako hlas svědomí a protest proti praktikám některých lidí a tomu, co všechno jsou schopní udělat, aby snížili Schwarzenbergovu šanci na zvolení a prosadili jeho protivníka. Jako projev vzdoru a současně elementární slušnosti: takto ne, to by vám nemělo projít. A při plném vědomí, že jim to projít může, leč nemělo by.