Vítejte v San Franciscu!
Den příletu do San Francisca 13.6.2012. Když jsem poté, během našeho tříměsíčního pobytu, mluvil se svými kolegy v práci o mém prvním zážitku, říkali : "Hej man Minna street is different!" a nebo "This is the real America!"
Od chvíle, co se mé nohy dotkly půdy San Francisca, moje hlava začala pracovat úplně jinak než jsem znal. Jakoby se zážitky akumulovaly a po těch třech měsících explodovaly a já to chtěl znova. Po čtrnácti hodinách letu, transportem hromadnou dopravou (Bart) do srdce města na zastávku Powell station, která tvoří pomyslnou hranici mezi hlavní třídou (Market Street) a černošským ghettem (Tanderloin), kde Vás ránou pod pás přivítá silné dunivé bubnování, tanec a řev černochů, mi naskočila jistá hladina adrenalinu, která držela moje vědomí na úplně jiném levelu.
Dva vykulení Češi, kteří za sebou táhnou tašky ještě zabalené ve strečové folii, poutají pozornost místních afroameričanů, asi jako kdybychom měli na čele napsáno "free money here". Nestačili jsme se ani rozhlédnout okolo sebe a jeden z přihlížejících černochů stál před námi. Pamatuji si ho jako dnes, celkem slušně oblečený, kukuč jak Eddie Murphy, modrá bunda, bílé boty, jeany. Hledali jsme náš hostel Pontiac v Minna Street, "Eddie" nám velice rád poradil s vidinou finančního ohodnocení okamžitě nastavoval ruku. Chudák Eddie od nás nic nedostal, ačkoliv jsme měli strach, aby se v tu chvíli nestal z Eddiho Murphyho - Wesley Snipes a nedal nám po papule. Nestalo se uf! Pokračovali jsme svižným tempem do ulice Minna Street.
Svižné tempo se změnilo v nejistý krok, když jsme zahnuli z hlavní třídy na 6th street a uviděli asi 500 metrů, které jsme museli ujít ještě k hostelu. Tak do tohoto prostředí jsme zapadli asi jako cibule hozená do šlehačky s ananasem. V tu chvíli by se hodil prsten Arabely nebo Nimbus 2000. Před námi ulice plná sjetých Snoop Dogů, kteří koukali a pokřikovali. Zvolili jsme taktiku, že budeme neviditelní, sklopili jsme hlavy a vyrazili napříč ulicí. Krok po kroku se přibližujeme za burácivého dunění silných amerických motorů projíždějících aut a pokřikování některých našich černých fanoušků, které zřejmě zaujali opět dva běloši a naše tašky. Křičeli něco jako "fuck you nebo motherfucker". Průsečík 6th street a Minna Street, Pontiac Hostel KONEČNĚ!
Hostel Pontiac, budova na které viselo pár vlajek aby to vypadalo asi jakože Interkontinentálně. Dveře a za nimi mříže, které se dají otevřít pouze z recepce tady asi nebudou na okrasu, za recepcí chlapík ve flanelové košili nám podává klíče a přitom nás upozorňuje ať večer raději nechodíme ven a klasické info o snídani atd. Po tomto dni, který trval asi 32 hodin, jsem zmožen padl do postele. V tomto hostelu jsme byli první dvě noci.
Níže pár fotografií a odkaz z internetu pro představu Minna Street.
http://www.olddirtyalley.net/2010/09/01/the-minna-street-recycler/
Tomáš Krauer