INFO Times24

Minulý měsíc (březen 2016) jsem se plahočil s hodnocením politického zdraví, jakož i neduhů někdejší americké velmoci, momentálně se již aspoň částečně v nemohoucnost přerodivší. Situace se komplikuje předpověďmi výsledku prezidentských voleb, k nimž dojde začátkem blížícího se letošního listopadu. Nevím o jiné zemi, kde by po většinu jejího trvání docházelo k takovým pravidelně dodržovaným událostem: v případě USA je to čtyřletý mandát s příležitostí jednoho jejich zopakování.

Zde máme před sebou federální útvar padesáti komponentů, v něčem zcela totožných (např. nudně monotonní McDonald’s výkrmny), ale též všelijak se notně lišících jak vzhledem (suchá hnědá poušť versus bujará zeleň), tak velikostí (trpaslíci Rhode Island, Delaware, giganti Kalifornie, New York, Texas), co do rozsahu, ne však počtu obyvatelstva obrovitá Aljaška, od Rusů kdysi za pakatel koupená, až k sousední Sibiři se táhnoucí.

Federace států jen v něčem - mnohdy spíš slovem než činem - spojených, různé to prázdnoty nebo přecpaná mraveniště, spíš tam blízko u Atlantického oceánu než opačným směrem k monotonním prériím Středozápadu. Zájemce nechť zalistuje v učebnici o době devatenáctého století, zejména tehdejších šedesátých letech, době občanské války, Jih proti Severu., příležitost k navštívení a podumání.

Volbám předcházejí primárky, procedura, v níž se rozhoduje o nominaci na vrcholné utkání tou kterou politickou stranou. V některých státech platí pravidlo proportionality, podle něhož počet získaných hlasů rozhoduje o vítězství či debaklu kandidátů, kdežto v jiných státech platí pravidlo winner takes all, podle něhož ten, kdo získá největší počet hlasů, stane se vlastníkem naprosto všech hlasů, čímž eventualita dosažené disproporce, případně celonárodní nehoráznosti, je dosažena. Tak se prozatím naposledy stalo v poslední dekádě dvacátého století, když Al Gore, bývalý vicepresident, získal největší počet hlasů, a přesto prohrál, prezidentem se nestal, podlehl Georgi W. Bushovi, který v menších, pro něj vítězných státech posbiral větší počet hlasů delegátů rozhodujících o nominaci.

- - -

S předvídáním volebních výsledků vstupujeme na značně nepevný led. Je věru důkladný rozdíl mezi astronomií a astrologiií, mezi vědou a šarlatánstvím. Takové starosti jsme za komunistů neměli: jednotná kandidátka a vždy to bylo na 99,9 procent nadšené podpory bezmezně populární nebo nenáviděné politiky strany a vlády.

Moje předpověď z minulého měsíce prozatím zůstává jen částečně pošramocena.

Na straně Demokratů se jen částečně zhoršila popularita Hillary Clintonové a naopak posílil její konkurent Bernie Sanders, zejména mezi nejmladší generací, která teď bude mít první příležitost okusit problematické slasti politické demokratické angažovanosti. Mezi Republikány došlo k notné redukci počtu zájemců o nominaci, z původního počtu sedmnácti zbyli pouze tři: texaský senátor Cruz, v Kanadě narozený, syn rodičů kubánského uprchlického původu. Druhým je John Kasich, bývalý kongresman a nynější guvernér státu Ohio, rovněž potomek s přistěhovaleckými kořeny (otec původem Čech, matka z Chorvatska). Třetím je ten prozatím nejpopulárnější novic v politické aréně, do níž dřív nikdy nevstoupil.Tím ovšem je Donald Trump, miliardář, ex-manžel bývalé československé Češky z moravského Zlína. Tento uchazeč o nominaci získal značnou popularitu zejména v kruzích bělochů, mužů s nijak vysokým vzděláním. Je to osoba různě talentovaná, politicky netypická, cíl závisti a nenávisti, útoků zleva i zprava. Jeho bohatství mu umožňuje finanční nezávislost na mocných živlech v pozadí. Jeho konkurenti utrácejí přemnoho milionů dolarů v mediální kampani na jeho rozdrcení a on svou nedostatečnou opatrností ke své zranitelnosti značně přispívá.

Nejeden ale politik prominentního kalibru za Trumpem pevně stojí, například guvernér Chris Christie, rovněž neurochirurg Ben Carson. bývalý předseda sněmovny Kongresu Newt Gingrich, který hodnotí Trumpa jako tvora s mimořádným talentem, podceňovaný a nenáviděný naprostou většinou establishmentu a mediálních zdrojů zleva i zprava.

- - -

Dlužno se zmínit o počínání moci výkonné, značně nevýkonně si počínající. Prezident Barack Hussein Obama neváhal charakterizovat mnohonásobné vraždění s provoláváním slávy Alláhovi jako „úraz v pracovním prostředí“. Obamovi se podařilo zavalit státní pokladnu nadále rostoucím dluhem, nyní již přesahujícím 19 trilionů dolarů, což je větší obnos než všech předcházejících prezidentů dohromady. Zhruba polovina všech Američanů vůbec neplatí daně, v supermarketech platí vyfasovanými vládními poukázkami. Většina zejména černošské mládeže je nezaměstnaná, nezaměstnatelná, což ale prezidentovi nebrání si pochvalovat své údajně znamenité hospodářské výkony. Neméně si libuje ve svém zahraničním počínání. Velebí islám jako náboženství míru, z Bílého domu vzešel přísný zákaz, že jakékoliv vraždění ve jménu Alláha a jeho protoka Mohamenda nelze považovat za akt islámského terorismu, což platilo pro každého včetně francouzského prezidenta. Francoise Hollanda návštěvou ve Washingtonu, na oficiální večeři ve svém projevu se ale takto vyjádřil. Mluvil francouzsky, jeho projev byl tlumočen do angličtiny a každé jeho slovo „islámský“ v souvislosti s mezinárodním terorismem tlumočnice poslušně vymýtila. A většina neméně poslušných mediálních zdrojů se o této mezinárodní nehoráznosti netroufla zmínit.

Při další mezinárodní příležitosti Obama v doprovodu tureckého prezidenta Erdogana ve státě Marylandu uvede do provozu největší a nejznamenitější islámskou mešitu na americkém území. K slavnostní události dojde 20. dubna - výročí narozenin Adolfa Hitlera.

NATO, ISIS, Sýrie, Afghánistan, Irák, Írán, Putin, Ukrajina, chřadnoucí americká vojenská moc, redukce sil pozemních, vzdušných, námořních. Čína ignoruje mezinárodní právo, například výstavba ostrovů Spratly je toho zřetelným důkazem, jakkoliv daleko od amerického volebního hašteření. Prezident Obama opakovaně zdůrazňuje, že největším nebezpečím světa není to, co si většina myslících lidí myslí, ale přílišné oteplování naší planety.

- - -

Mitt Romney, dřívější Obamův prezidentský konkurent, si netroufl zapochybovat o jeho narození v Honolulu, kde se Obama vskutku nenarodil. Donald Trump se mu ozval s nabídkou pěti milionů dolarů poté, co dá k nahlédnutí nikoliv kopii, ale originál svého rodného listu, což ovšem dotyčný, v keňském přístavu Mombasa narozený, ignoroval.

Teď nedávno - 28. března tohoto roku 2016 - jsem z Austrálie obdržel informaci podepsanou americkým advokátem (Richard Silverlieb, 354 Eisenhower Parkway, Livingston, NJ 07039), jeho čtyři dotazy týkající se autenticity rodného listu, který po letech váhání Obama dal k dispozici:

1. Na tomto dokumentu s datem jeho narození 4. srpna 1961 v rubrice „people of color“ místo tehdy standardního označení „Negro“ je uveden jako „African-American“, což tehdy byla kategorie neznámá, nikým nepoužívaná.

2. Je uveden, že se narodil v „Kenya, East Africa“. Jenže nezávislý stát Kenya vznikl teprve dva roky poté, co se Obama narodil a jeho otci již bylo 27 roků. V době jeho narození správným označením bylo „British East Africa Protectorate“.

3. Onen údajný předložený rodný list označuje místo narození jako „Kapi’olani Maternity and Gynecological Hospital“, jenže takové označení získala nemocnice teprve v roce 1978.

4. Obama ve své knize s pýchou zdůrazňuje zásluhy svého otce v bojích za druhé světové války. Ten se narodil v roce 1936, takže měl příležitost zúčastnit se bitev již jako tříletý a jako devítiletý chlapeček se vyznamenávat na bojištích až do roku 1945, kdy válka skončila.

A tohle všechno jsem já před víc než jedním rokem v Praze zviditelnil v Neviditelném psu. Immitation as a form of ultimate flattery, že ano.

V amerických mediích se nikdo netroufl na takové podivnosti upozornit. Však to by byl důkaz rasismu, v této naší době zločin snad zcela nejstrašnější.

- - -

Dychtím uzavřít na notu optimistickou. Tu právě poskytl můj potomek po návratu odněkud z Jižní Karoliny. Referoval mi o popovídání s šestiletým děvčátkem - a to čínsky, ač to byla stoprocentní Američanka bez jakékoliv asijské konexe. Přeptal se jí, jak se k tak obtížnému, náročnému umu dostala a dozvěděl se, že tam v docela obyčejné škole mají takovou výuku pro dobrovolné zájemce a těch prý jich tam jsou asi tak tři stovky.

Je to vítané nebo nějaké jiné znamení?

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče