Velice mne udivuje pan prezident, který využil své voliče k tomu, aby získal hlasy a slíbil jim, že Nečasova vláda padne. Tento slib sice dodržel, ale myslím si, že jeho voliči nechtěli, aby jen padla Nečasova vláda. Myslím, že jeho, většinou levicoví voliči, od něj čekali něco zcela jiného. Přinejmenším to, co jim slibují levicové strany. To je, že se budou mít lépe, snížení nezaměstnanosti, různé podpory, zvýšení platů atd. Tedy když to hodně zjednoduším.
Místo toho jsme se dočkali toho, že pan prezident si honí svoje ego a kdo s ním nesouhlasí, toho považuje za hlupáka, který nic nedokázal. A to jsem si ještě před prvním kolem prezidentských voleb říkala, že by byl MZ jedním z těch přijatelných kandidátů. Takže pane prezidente, možná jsem hlupák, ale nemusím se za sebe stydět. Ne, nevolila jsem Vás.
Podle mne stavět vládu na lidech, kteří se mi hodí do klubu, a tedy podporují dál moje ego, moji neomylnost, moji nadutost, může opravdu jen člověk, který nevidí dál než na špičku svého nosu.
A divím se členům nové vlády, že na tuto podivnou hru vůbec přistoupili. Nebo vlastně ani ne. Někteří lidé se potřebují obklopit jedinci, kteří jsou tak trochu méně než oni, aby měli pocit vlastní důležitosti. Něco na způsob, že mezi slepými je jednooký králem. A tito jedinci jsou buď ovládnutelní nebo ovládaní nebo je okouzlí osobnost jejich ovladatele. Aniž by si to sami uvědomovali.
Jediný, komu rozumím, že na plán MZ přistoupil, je snad jen pan Želé (pro neznalé JF neboli neúspěšný zadlužený prezidentský kandidát, který si byl svým úspěchem tak jistý, že se pak kvůli svému politickému propadáku téměř rozplakal jako pětiletý kluk, kterému ukradnou míč), který ovšem kandiduje na politického prostituta všech dob. Ten člověk se naprosto zaprodal. Zradil naprosto sám sebe. Docela by mne zajímalo se s ním potkat před tím, než se stal úplně náhodou premiérem a nyní, když mu zázračně přistály na kontě chybějící miliony. Může se ten člověk vůbec na sebe podívat ještě do zrcadla?
Ano, jistá míra jakéhosi dnes často používaného výrazu korupčního chování (i když o korupci v pravém slova smyslu vlastně nejde), možná prostě lépe řečeno chování politického, tj. kdo, kde, s kým a jak do politiky patří. Ale kde je vlastně ta hranice? A kam se neustále posouvá? Nechci se úplně zastávat pana Nečase, neboť nevím, co za tou kauzou vše vězí, ale tak mi trochu připadá, že posloužil jako obětní beránek, aby to vypadalo, že se s tou „hroznou korupcí“ něco děje, aby si ovšem další mohli snad dělat ještě víc, co se jim zamane.
Takže až budou příště volby, apeluji na voliče. Nevolte strany, resp. prezidenty a jiné politiky, jen proto, abyste dali někomu protestní hlas, nevolte strany, které jsou předurčeny k zániku a lákají vás na populistickou vábničku, ale dobře zvažujte, komu ten hlas dáte doopravdy. A i když není kolikrát z čeho vybírat, je lepší zvolit to menší zlo. A to menší zlo je pro každého jiné. Ale je důležité si uchovat to, co máme uvnitř. Hrdost a čisté svědomí. A nepodléhat populistickým slibům. Neboť slibovat je jednodušší než sliby plnit. Takže nám všem držím palce, aby se naše politická kultura zvedla ze svého morálního dna. Doufám, že už je teda na dně. Protože jestli ne, tak se máme ještě na co těšit.
PS: Kdo je podle Vás kandidátem na politického prostituta roku?