INFO Times24

V 90. letech jsme na tom byli v oblasti IT práva stejně v Praze, jako v Silicon Valley. To byla výhoda, díky níž jsem zastupoval zároveň Apple a IBM, říká v rozhovoru Martin Maisner.

LIDOVÉ NOVINY: V roce 2006 jste založil advokátní kancelář Rowan Legal. Koncem loňského roku jste ji opustil. Jak na těch jedenáct let budete vzpomínat?

MAISNER: Byla to unikátní zkušenost. Začínali jsme jako čtyři právníci. Pak bylo období, kdy měl tým i padesát právníků ve čtyřech zemích. Bylo krásné sledovat různé vývojové fáze kanceláře, které souvisely s její velikostí, se způsobem řízení, ale i se zaměřením od privátního sektoru až po klienty z veřejné sféry.

LIDOVÉ NOVINY: Je těžké se rozhodnout opustit kancelář, kterou jste vybudoval?

MAISNER: V posledních deseti letech docházelo ke generační obměně ve vedení firmy. Já jsem si nikdy nedržel žádný vlivový kontrolní balík, protože na to jednoduše nevěřím. Nebylo to o tom, že bychom se vytlačovali, ale měli jsme různé názory na další rozvoj a dynamiku kanceláře. Souvisí to i s věkem – jsem o generaci starší, jindy jsem vystudoval, jindy jsem začínal a určitá osobní zkušenost prostě není sdělitelná. Byl jsem u toho, když kancelář získávala hlavní klienty. Zatímco řada mladších kolegů přišla do firmy, kde už tito klienti byli deset a více let, takže to je také trochu jiný přístup. Dal jsem na svůj osobní pocit. S potěšením se totiž věnuji i pedagogické a publikační činnosti a považoval jsem za důležité věnovat se také víc práci v České advokátní komoře. Tohle mým bývalým kolegům nepřipadalo zas až tak důležité. Odejít bylo výlučně moje rozhodnutí, dohodli jsme se korektně.

LIDOVÉ NOVINY: Nyní pracujete jako samostatný advokát. Jak moc se vaše práce změnila?

Vedení velké advokátní firmy, ať už ideové, nebo organizační, znamená, že věnujete půlku času akvizici nové práce pro mladší kolegy, kteří akviziční schopnost ještě nemají. Čtvrtina času padne na vnitřní procesy a řízení kanceláře a jen čtvrtina zbývá na práci pro klienty.

MAISNER: Velice. Vedení velké advokátní firmy, ať už ideové, nebo organizační, znamená, že věnujete půlku času akvizici nové práce pro mladší kolegy, kteří akviziční schopnost ještě nemají. Čtvrtina času padne na vnitřní procesy a řízení kanceláře a jen čtvrtina zbývá na práci pro klienty. Oblast klientské práce se časem zmenšuje. Záleží však na tom, jak se k tomu kdo postaví, jestli ve firmě setrvá jako guru či maskot, nebo jestli si najde vlastní cestu. Já teď pracuji pro několik málo klientů a kauzy si vybírám. Je to zajímavější, klidnější a zábavnější. A zejména mohu odvést daleko kvalitnější práci.

LIDOVÉ NOVINY: Myslíte, že nastává doba, kdy budou zakládající partneři své kanceláře opouštět?

MAISNER: Nedá se to generalizovat. Někdo má pocit, že nestárne, nebo si tam najde nějakou svoji parketu. Někdo si třeba drží kontrolní podíl, a tím drží kvalitu a směr firmy, to ale může na druhou stranu brzdit její dynamický rozvoj. Je to prostě velmi individuální.

LIDOVÉ NOVINY: Na trhu právních služeb jsou tři čtvrtiny menších kanceláří. Je pro ně těžší se dnes uživit, než tomu bylo před 25 lety, kdy jste začínal?

MAISNER: Advokátů je relativně dost, ale ve srovnání s vyspělými centry, jako je Hong Kong nebo velká města v USA, není poměr advokáta vůči počtu obyvatel tak velký. V 90. letech to ale bylo něco jiného. Tehdy byla potřeba právních služeb obrovská a advokátů bylo málo. Dnes se to nějakým způsobem vyrovnává. Nevnímám to ale tak, že je trh rozebraný. Samostatný advokát ale nemůže čekat, že uloví jako klienta ČEZ (nebo alespoň ne na kompletní právní servis – snad jen jako specialista), na druhou stranu velké mezinárodní kanceláře neberou běžně lidi z ulice nebo drobné živnostníky s nezaplacenou fakturou. Různé typy služeb prostě vyžadují různé know-how, různé nasazení a různé náklady.

LIDOVÉ NOVINY: Dalo by se začínajícím advokátům nějak pomoci?

Advokacie de facto není jen svobodné povolání a poslání, ale také obchodní činnost svého druhu, a jako takovou ji musí brát. Jde o to vybrat si trh, identifikovat zákazníky a oslovit je tak, aby byl zajímavý.

MAISNER: Na základě požadavku mladých advokátů uvažuje Česká advokátní komora o zavedení databáze praxí, které by starší končící advokáti přepustili některému z mladších kolegů. Stejně jako u lékařů by se klient sám nakonec rozhodl, jestli u advokáta zůstane, či nikoliv. Zavedená praxe ale svoji hodnotu má. Komora ještě může přidat doporučení, jak by měla strukturálně smlouva o převodu praxe vypadat. Tím by se advokátům ušetřilo určité úsilí, které jim nikdo nezaplatí. Další možností je odložení platby příspěvků komoře v prvních dvou letech. Když totiž advokát začíná, tak nemá zrovna ohromující příjmy, ale příspěvky musí platit hned. Jednáme také s dodavateli právnického softwaru a literatury, aby čerstvě zapsaným advokátům poskytli slevu – třeba rok nebo dva užívání zdarma.

LIDOVÉ NOVINY: Co musí začínající advokát udělat, aby se dobře uchytil?

MAISNER: Musí na sobě pracovat. Advokacie de facto není jen svobodné povolání a poslání, ale také obchodní činnost svého druhu, a jako takovou ji musí brát. Jde o to vybrat si trh, identifikovat zákazníky a oslovit je tak, aby byl zajímavý. Samozřejmé by mělo být, že musí umět právo, aby nedělal chyby a ostudu. To ale znamená, že se musí stále vzdělávat. Celoživotní vzdělávání u nás zatím povinné není, byť se rádi srovnáváme se západoevropskými advokátními trhy (kde je to samozřejmé), tak v tomto směru předstíráme, že nic takového neexistuje. Komora se tím intenzivně zabývá, ale záměr zatím nemá velkou podporu.

LIDOVÉ NOVINY: Zaměřme se na vaši praxi. Jste odborníkem na IT právo, věnujete se mu od roku 1990. Jak se toto právní odvětví vyvíjelo?

MAISNER: Ke své specializaci jsem přišel úplnou náhodou. Na začátku 90. let za mnou přišel klient a zeptal se, jestli se vyznám v právu IT. Přiznám se k tomu, že jsem mu odpověděl, že ano, a pak jsem se šel podívat do literatury, co by to tak to IT právo mohlo být. Obrovská výhoda byla, že se tato oblast práva všude na světě začínala rozvíjet ve stejném okamžiku, tedy ani vyspělé západní země neměly žádný náskok. V roce 1990 bylo IT právo v plenkách jak v Silicon Valley, tak i v Praze a Berouně. Já jsem byl už tehdy jazykově vybavený, takže jsem měl spoustu zajímavých zakázek. Byl jsem historicky jeden z mála právníků, který zastupoval zároveň firmy Apple i IBM, které se jinak vůči sobě dost vymezovaly.

LIDOVÉ NOVINY: To jsou výhody, ale je naopak IT právo vůči jiným právním oborům nějak znevýhodněno?

Když se v nějaké oblasti najde problém, který je potřeba řešit, tak se objeví v právní regulaci. V IT je to ale jinak, protože se nejdřív najde technologie, aplikace či zařízení, pro které se teprve hledá využití v reálném životě, a teprve pak dochází k právní regulaci.

MAISNER: Určitě, mince má vždycky dvě strany. Když se v nějaké oblasti najde problém, který je potřeba řešit, tak se objeví v právní regulaci. V IT je to ale jinak, protože se nejdřív najde technologie, aplikace či zařízení, pro které se teprve hledá využití v reálném životě, a teprve pak dochází k právní regulaci. Pro právo je to velká výzva, protože se řeší věci, které se nikdy řešit nemusely. Nedávno jsem byl na konferenci, kde se projednávala společná deklarace ohledně etického využití umělé inteligence v právní praxi. Čistě z hlediska právního se řešilo, kde je hranice mezi tím, že se jedná jen o počítačový program nebo technické zařízení, a tím, že vzniká nějaká nezávisle uvažující či rozhodující entita. Diskutovalo se o tom, zda by bylo dokonce možné hovořit o nějakých osobnostních právech.

LIDOVÉ NOVINY: Budoucnost internetu je tedy v rukách práva, stejně jako je budoucnost právních služeb na internetu?

MAISNER: Ano, vyvolává to však řadu otázek. Když se zaměříme třeba na počítačové programy a jejich úkony, které jinak dělá člověk – právník. Pokud technologie udělá chybu, odpovídá za ni přístroj/technologie, nebo advokát, který ji využívá? Nebo se může poškozený hojit na výrobci v rámci odpovědnosti za škodu způsobenou výrobkem? To jsou věci, které jsou zatím obloukem obcházeny. Zjištěno ale také je, že hromadné zpracování velkého množství právních dokumentů už se provádí na velmi kvalitní úrovni. Vyhodnocování pravděpodobnosti, jak nějaký spor dopadne, zejména v anglosaském systému, lze strojově vyhodnotit daleko přesněji, než to udělá kontrolní skupina právních specialistů. Technicky je možné, aby byl soudce robotický, ale ten bude rozhodovat exaktně, podle toho, jak je naprogramovaný. Jak ale naprogramovat cit pro situaci, kdy to odporuje dobrým mravům? Právo se prostě nedá spočítat. A robotičtí soudci nejsou asi reální v blízké budoucnosti, ale technicky to možné je.