V červenci se konečně rozjelo vyšetřování skandální privatizace OKD, která se v roce 2004 uskutečnila v režii tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky z ČSSD a z níž si v konečném důsledku americký miliardář českého původu Zdeněk Bakala a jeho společníci vytáhli obrovskou částku – podle kvalifikovaných odhadů až sto miliard korun.
Všichni přitom vidíme, že tento profit nevznikl díky podnikatelského umu Bakaly, ale byl spíše výsledkem nevýhodných podmínek na úkor státu, nájemníků takzvaných hornických bytů i samotných OKD, které po profesionálním dolování hotovosti nakonec skončily v insolvenci, aby doly od roku 2017 za nemalé peníze opět sanoval stát ve své režii.
Role oběti
Parlamentní vyšetřovací komise, která má z širšího pohledu vyšetřit tyto události, včetně možného pochybení a (záměrné) nedůslednosti jiných státních orgánů provádějících v podstatě bezvýsledná šetření v minulosti, si logicky předvolala jako svědka i samotného Bakalu. Ten má jako konečný beneficient doslova pohádkové bohatství z černouhelných dolů Moravskoslezského kraje nepochybně nejlepší vhled do toho, co se stalo.
Dolarový multimiliardář se postavil do role oběti. Uvedl, že nic nespáchal, a namíchal do svého dopisu různé demagogické a logicky pokřivené argumenty „od Šumavy k Tatrám“, jak by jeho svědeckým výslechem byla porušena jeho práva.
Bakala se však ke komisi dostavit odmítl, přičemž nabídl ústavněprávní argumentaci, která se dá nejlépe vystihnout jako právnický ekvivalent dortu, co pekli pejsek s kočičkou. Tento dolarový multimiliardář se postavil do role oběti. Uvedl, že nic nespáchal, a namíchal do svého dopisu různé demagogické a logicky pokřivené argumenty „od Šumavy k Tatrám“, jak by jeho svědeckým výslechem byla porušena jeho práva.
Těžko říci, zda tuto argumentační stať formuloval nějaký právník, nebo PR agentura Bison & Rose, která Bakalu celým jeho příběhem jako věrný pes doprovází a jež zmíněnou argumentaci mediálně prezentovala. Možná právě v důsledku jejího pověstného zákulisního působení a šikovnosti se pak některým – bohužel i veřejnoprávním – mediálním dělníkům a politikům Bakaly zželelo a ztotožnili se s jeho argumentací o zbytečnosti a účelovosti celého vyšetřování.
Miliardář může vykládat, že svědčit nepřijede, protože „využil svého práva nevypovídat“, jenže platné právní předpisy v ČR hovoří jasně – a především jinak. Bakala sice může před parlamentní vyšetřovací komisí odmítnout vypovídat, pokud by tím vystavil v nebezpečí trestního stíhání sebe nebo osobu blízkou, ale dostavit se před komisi musí. Žádná sebekreativnější právní argumentace na tom nemůže nic změnit.
Ohromné miliardy z Hnusákova
Bakala tuto povinnost vědomě porušuje, možná proto, aby se nemusel před komisí odvolávat na možnost odepřít výpověď v důsledku nebezpečí trestního stíhání. Nebo možná i proto, že se mu nechce zpět do Hnusákova, jak Bakala České republice přezdívá (copyright Lubomír Zaorálek z ČSSD). Za porušení povinnosti mu navíc nic moc nehrozí, protože komise sice může miliardáře nechat předvést policií, ale tento úkon je v podstatě nemožné provést v zahraničí.
Co na tom, že z Hnusákova (a zřejmě z té jeho části, která se Bakalovi nejvíce hnusí) pocházejí ty ohromné miliardy, které na úkor státu „vydoloval“. Jeho místní obdivovatelé a podporovatelé se prý už dokonce nechali slyšet, že Bakala, který má americké občanství, teď musel odjet do USA, aby si tam prožil druhou emigraci.
Co na tom, že z Hnusákova (a zřejmě z té jeho části, která se Bakalovi nejvíce hnusí) pocházejí ty ohromné miliardy, které na úkor státu „vydoloval“. Jeho místní obdivovatelé a podporovatelé se prý už dokonce nechali slyšet, že Bakala, který má americké občanství, teď musel odjet do USA, aby si tam prožil druhou emigraci.
No, volba to asi není úplně špatná s ohledem na potíže, které lze v případě úřadů USA očekávat při případné budoucí žádosti o vydání k trestnímu stíhání. A že se ze své „emigrace“ v USA Bakala jen tak asi dobrovolně nevrátí, dává tušit obsah pozdravu, který domů, parlamentní vyšetřovací komisi, zaslal. Ještě zbývá, aby si Bakala udělil cenu Bílé lilie, kterou za boj proti různým veřejným nekalostem v minulosti rozdával v rámci svých „neziskových“ aktivit.