Nelze pochybovat o oprávněných zájmech majitelů ochranných známek. I ty by však měly být vymáhány právně a eticky zboží (žádný takový pojem nařízení EU 608/2013 neobsahuje) a tvrdí, že je povinen držiteli ochranné známky zaplatit náklady na manipulaci se zbožím včetně jeho zničení a vedení celního.
Nakupování na čínských e-shopech se stalo celonárodním sportem. Díky možnosti objednat si zboží v ceně do 22 eur bez cla a DPH a většinou bezplatné dopravě se odhaduje obrat čínských e-shopů v České republice na desítky miliard korun za rok. Moudrá EU ale už zavětřila, někdy po roce 2021 bude tento bezcelní limit pravděpodobně zrušen a čínské e-shopy a jejich čeští fanoušci zapláčou.
Tento článek bude ale o jednom specifickém fenoménu – o individuálním dovozu napodobenin zboží podléhajícího ochraně duševního vlastnictví, který se děje takřka výhradně prostřednictvím čínských e-shopů. Familiárně se takové zboží nazývá počeštělým výrazem z angličtiny – fejk. Jen za prvních pět měsíců tohoto roku zajistili čeští celníci 3400 kusových zásilek takového zboží.
Nikoli naprostá idylka
Ochrana proti dovozům takového padělaného zboží je obsažena v nařízení EU 608/2013. Zjednodušeně se tam říká, jak se takové padělky v mezinárodním obchodu kontrolují, posuzují a případně likvidují. V nařízení je popsána role celních orgánů, držitelů rozhodnutí (tedy těch, jimž svědčí práva z ochranných značek) a držitelů zboží, u kterého je podezření ze zneužití ochranných známek. Co se tedy v praxi stane, když si na nějakém e-shopu objednáte padělané zboží, jehož originál je chráněn autorským právem?
Čínské e-shopy vracejí po zaslání naskenovaného protokolu o zadržení peníze nebo posílají zboží znovu. Právně nastane odstoupení od smlouvy a takový český zákazník čínského e-shopu se nestane ani držitelem, ani majitelem zboží. Celé to vypadá na naprostou idylku a skoro reklamu na bezrizikovou lidovou zábavu dovážení padělků. Překvapení ale přijde za několik dnů.
Pokud je zboží z některého členského státu EU, pravděpodobně nic. To není úplný nesmysl. Někteří dodavatelé mají pravděpodobně dobré místní kontakty a svými výrobky umějí ve velkém proniknout do nějakého členského státu a odtud provádět individuální distribuci. V praxi si ale spíše objednáte takové zboží s tím, že bude odesláno z Číny. Zásilky jsou namátkově kontrolovány celníky, a pokud vznikne podezření na porušení duševního vlastnictví, je požádán o stanovisko držitel oprávnění, tedy v praxi majitel ochranné známky nebo jeho zástupce.
Pokud objednatel zboží nesouhlasí s tím, že jde o padělek, může se odvolat nebo soudit. To se ale u zmiňovaných individuálních dovozů neděje z překvapivého důvodu. Čínské e-shopy vracejí po zaslání naskenovaného protokolu o zadržení peníze nebo posílají zboží znovu. Právně nastane odstoupení od smlouvy a takový český zákazník čínského e-shopu se nestane ani držitelem, ani majitelem zboží. Celé to vypadá na naprostou idylku a skoro reklamu na bezrizikovou lidovou zábavu dovážení padělků. Překvapení ale přijde za několik dnů.
Ucítění problému
Ti, kteří si objednali údajné padělky minimálně některých značek, obdrží dopis od jejich českých zástupců. Jeden takový dopis máme k dispozici. Je napsán na papíře společnosti React, ale podepsán paní Shubikovou na základě plné moci držitele ochranné známky Michael Kors za Švýcarska. Paní Shubiková v poměrně obsáhlém dopise informuje osobu, která byla uvedena jako příjemce zásilky, že majitel známky nikomu neudělil právo na výrobu zboží a jeho uvedení do volného oběhu.
V našem státě je kromě několika výjimek za škodu osoba odpovědná, jen pokud porušila některou svou povinnost. A tady asi paní Shubiková ucítila problém a do dopisu napsala, že osobou zodpovědnou za škodu je příjemce, ať už věděl o tom, že objednává fejk, anebo ne.
To je zvláštně formulovaná věta, když se výrobky Michael Kors běžně na trhu vyskytují, a na webu firmy funguje dokonce e-shop. Pokud si tedy asijský dodavatel koupil kabelku v originálním e-shopu, nic mu nemůže bránit ji prodat dál. Netvrdím, že to je pravděpodobná varianta, ale autor podobného dopisu by se měl nějak vyrovnat i s takovou možností. Dál už dopis pokračuje v rychlém tempu. Paní Schubiková nazývá adresáta uvedeného na obalu příjemcem řízení.
To principiálně nařízení 608/2013 umožňuje, pokud je zjištěna osoba, již nařízení nazývá držitelem zboží, porušovatelem anebo jinou osobou, které orgány členského státu mohou považovat za odpovědné za způsobenou škodu. V našem státě je kromě několika výjimek za škodu osoba odpovědná, jen pokud porušila některou svou povinnost. A tady asi paní Shubiková ucítila problém a do dopisu napsala, že osobou zodpovědnou za škodu je příjemce, ať už věděl o tom, že objednává fejk, anebo ne.
Neznalost ochranných značek
Podle této logiky, když si objednáte atrapu granátu pro divadelní představení a omylem dodavatele vám přijde granát skutečný, stáváte se teroristou. Existuje zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Že by to ale platilo také na neznalost desetitisíců ochranných značek, slyším poprvé. Nehledě na to, že zpětně prakticky nelze zjistit, jaký obrázek a text byl na webu provozovatele e-shopu.
Existuje zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Že by to ale platilo také na neznalost desetitisíců ochranných značek, slyším poprvé. Nehledě na to, že zpětně prakticky nelze zjistit, jaký obrázek a text byl na webu provozovatele e-shopu.
Na závěr paní Shubiková činí neodolatelnou nabídku. Pokud, adresáte zboží, zaplatíš pět set korun, společnost Michael Kors je ochotna považovat porušení svých práv za vyřešené. Podmínkou je ale podpis přiloženého souhlasu se zničením zboží a udání odesílatele. Jakákoliv kalkulace, proč zrovna pět set korun, chybí.
Také bych měl rád firmu, která by ničila cizí kabelky za pět set korun. Těžko říct, kolik odpustků si takto občané už koupili a zda nebo kdy se najde někdo, kdo se dopisu vzepře. V dnešní době by eventuální žalobu soud pravděpodobně posoudil jako takzvaně formulářovou a navrhovatel by splakal nad výdělkem. Pro vyloučení všech pochybností tento článek není návodem, jak optimalizovat individuální dovoz padělků, ale zamyšlení nad tím, že i oprávněné zájmy mohou být vymáhány jen právně a morálně akceptovatelnými prostředky.