„Má drahá dcero, je mi líto, že ti budu muset odebrat tvé svobody, které sis těžce vydobyla. Konečně nastal čas, kdy jsi směla jezdit sama do školy. A taky jsi to dokázala. Udělala jsi to správně a cestu do školy jsi zvládla bez odboček. Byla jsi ve škole včas. Je mi líto, že ti tuto svobodu opět musím vzít. Už se neodvážím pustit tě do školy samotnou. A ještě méně se odvažuji nechat tě, abys jela domů sama. Příliš mnoho dívek a žen čelilo na ulici obtěžování. Jen v okruhu mých známých se jich  oběťmi násilí a loupeží stalo již pět. Část z nich za bílého dne.

Když jsi chtěla jít poprvé sama do supermarketu, aby sis koupila mléko, bála jsem se. Stála jsem na balkóně a sledovala tě půlku cesty. Ulevilo se mi, když ses pak vrátila. Přišla jsi zpátky s mlékem, paragonem i drobnými. Pozvedlo ti to sebevědomí a ty ses vždy těšila na sobotu. Protože to jsi pak mohla nakoupit pokaždé o něco víc. Je mi líto, že ti tuto svobodu musím opět odebrat. V uprchlickém táboře v souběžné ulici bylo před několika dny odhaleno drogové doupě.

Plavecký kurz jsi zvládla výtečně. Miluješ vodu a ráda plaveš. Zpočátku jsem vždy seděla u bazénu a sledovala, zda se opravdu udržíš bezpečně nad vodou. Plaveš ale skvěle. Mohla jsem věřit, že si s přítelkyněmi v bazénu užijete. Je mi líto, že už teď nedovolím, aby sis sama bez dozoru hrála ve vodě. Tím spíš tě nenechám jít samotnou s kamarádkami plavat. Ve třech bazénech, které znám, byly dívky obtěžovány.

„Je mi to líto“

Blízko máme skvělé hřiště. Často jsi tam bývala, když jsi chodila do mateřské školky. Od té doby uplynuly jen tři roky. Znala jsi spoustu dětí, které si tam hrály. Teď tam už neznáš nikoho. S kamarádkami jste si tam mohly zajít a hrát si i bez dospělých. Teď tam vysedávají mladíci a muži, v jejichž přítomnosti se necítím dobře. Přesněji řečeno, mám strach. Už tam nepůjdu. A ty už vůbec ne.

Každý rok dostává dítě větší volnost. Tak to normálně funguje. Samo jí, samo se obléká, dostává první peníze, jde do školy, samo jde něco dělat s kamarádkami. Ráda bych tě nechala vyrůstat v důvěře, že člověk se může ve veřejném prostoru pohybovat svobodně a bezpečně.

Je mi líto, že tě musím o tyto svobody opět připravit. Je mi líto, že už tě nemohu pustit samotnou na ulici. Je mi líto, že jsem ztratila důvěru v bezpečnost. Není to jen kvůli článkům v novinách, kde je téměř každý den něco o obtěžování, loupežích a násilí, ale i kvůli vyprávění známých, kteří se stali oběťmi a už se na ulici necítí bezpečně. Je mi líto, že se tvůj svět za jediný rok tak změnil.“