„’Létající evropský cirkus’ se stal jednoduchou symbolikou a karikaturou fungování evropských institucí,“ uvedla pro iDNES.cz česká europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD). I když mohou znít její slova přehnaně, rozhodně není daleko od pravdy. Stačí se totiž podívat, jak přesun parlamentu funguje v praxi.
Podle protokolu číslo šest Smlouvy o EU je oficiálním sídlem unie Štrasburk, kde se musí konat alespoň dvanáct plenárních zasedání za rok. Háček je v tom, že tato zasedání mají ve většině případů pouze čtyři dny a ostatní jednání parlamentu se pak odehrávají výhradně v Bruselu. Stranou pak ještě stojí generální sekretariát Evropského parlamentu, který sídlí v Lucemburku.
Evropský parlamentEvropský parlament je jeden ze sedmi orgánů Evropské unie a spolu s Radou Evropské unie přijímá její legislativní akty. Reprezentuje občany Evropské unie. Poslanci parlamentu jsou voleni přímou volbou každých pět let. První přímé volby do Evropského parlamentu byly v červnu 1979. Poslanci jsou v jednotlivých zemích EU voleni podle zásad poměrného zastoupení v tajné volbě všemi občany EU, jednotlivé volební systémy se však liší. Parlament má 751 poslanců, Česko zastupuje 21 poslanců. Volit mohou všichni občané Unie na území daného členského státu. Sídlem EP je Štrasburk (plenární zasedání), ale parlament pracuje zejména v Bruselu (výbory, schůze politických skupin apod.) a Lucemburku (sídlí zde sekretariát). Základní pravomoci Evropského parlamentu jsou legislativní, rozpočtové a kontrolní. Zdroj: Wikipedia |
Nejedná se však o obyčejné stěhování. Každý měsíc se musí z Bruselu do Štrasburku přesunout na 15 tisíc lidí. Do Francie totiž pochopitelně necestují pouze zákonodárci, ale také asistenti, překladatelé, novináři a celá řada dalších zaměstnanců parlamentu.
Spolu s nimi se přesouvají stohy dokumentů a techniky. Roční náklady na přesun? Přesnou částku Evropský parlament neuvádí, hovoří se však o astronomické sumě 200 až 220 milionů eur (bezmála šest miliard korun). Pokud člověk nedá na ekonomické hledisko, stěhování má velké dopady i na životní prostředí. Každý rok se při něm podle odhadů vyprodukuje 19 tisíc tun emisí oxidu uhličitého.
Není proto divu, že proti stěhování se již mnoho let staví celá řada europoslanců. Výjimkou nejsou ani ti z Česka. „Je to zbytečný a drahý špás. Budova ve Štrasburku je 26 dnů v měsíci pustá. Nejlepší by bylo ji prodat a mít jen jedno sídlo,“ sdělil iDNES.cz europoslanec Petr Mach (Strana svobodných občanů). Jiří Pospíšil (TOP 09 a Starostové) je o něco málo smířlivější. „Beru to jako historickou realitu. V zakládacích dokumentech z počátku 50. let bylo určeno, že hlavním sídlem Evropského parlamentu, kde probíhají hlavní zasedání, je Štrasburk,“ sdělil iDNES.cz.
Praktické problémy pro europoslance
Ekonomická otázka je jednou věcí, pravidelné stěhování však skýtá pro europoslance i čistě praktické problémy. Štrasburk totiž není na nápor tisícovek lidí připraven. „Hotely jsou přetížené a mnohdy se musí každý den dojíždět i na větší vzdálenosti. Když se končí třeba v 11 v noci, tak to také netěší,“ uvedl pro iDNES.cz Pavel Telička (ANO 2011).
Dodal, že do Štrasburku pro něj není optimální ani letecké spojení. „Takže každý měsíc minimálně jednou jezdím autem, a to samozřejmě za každého počasí, což s vyhřezlou plotýnkou netěší. Ve Štrasburku sedíme tři v kanceláři cca devět metrů čtverečných, takže to nejsou ideální podmínky pro klidnou práci,“ prozradil.
Budova Evropského parlamentu ve Štrasburku
Budova Evropského parlamentu v Bruselu
Debata o neekonomickém stěhování běží už od roku 2006, kdy ji zažehla tehdejší švédská eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malströmová. Ta založila kampaň OneSeat. Online petice slavila velký úspěch. Podepsalo se pod ní na milion lidí.
V roce 2010 místopředseda Evropského parlamentu Edward McMillan-Scott tuto kampaň obnovil pod názvem SingleSeat. Podporují ji i členové Skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR). „Důležité je vytvářet politický tlak, a to se zatím daří. Začala s tím naše frakce ECR v roce 2010 a postupně jsme – poprvé v historii – získali na svou stranu většinu europoslanců, včetně těch z Francie,“ připomíná Jan Zahradil (ODS). Velký zájem a dílčí úspěchy však zatím přicházejí vniveč a parlament se tak mezi Štrasburkem přesouvá i nadále.
„Je pro veřejnost asi velmi líbivé, když poslanec bouchá do stolu, píše na všechny strany a ‚usiluje‘ o jedno sídlo v Bruselu. Seriózně je však třeba říct, že ke změně sídla je zapotřebí konsensu všech států a změny smluv. Vůle poslanců nestačí.“ myslí si Zahradil a naráží tak na hlavní problém proč se stále nepodařilo „Létající evropský cirkus“ zrušit.
Peníze pro Štrasburk a symbolika jednotné Evropy
Proti se totiž staví, z pochopitelných důvodů, Francie a Lucembursko. Zasedání parlamentu ve Štrasburku je věc podpořená platnými smlouvami a Francouzi proto nevidí jediný důvod ke změně. Přesun parlamentu sice stojí EU spoustu peněz, zároveň je však přináší do Štrasburku. Příjmy místních hotelů, obchodů a restaurací se u každého zasedání pohybují v řádech milionů eur.
Symbolismus ŠtrasburkuŠtrasburk byl vybrán jako sídlo už na počátku padesátých let, kdy Evropské společenství vznikalo. A protože leží na Rýně na hranicích mezi Francií a Německem, oba národy tedy symbolicky spojuje a naplňuje tak podle představ mnohých politiků a stoupenců jednotné Evropy myšlenku míru a spojenectví, kterou EU tak hrdě prezentuje. |
Stačí si vzpomenout na rok 2008, kdy v budově parlamentu ve Štrasburku probíhala rekonstrukce. Zastupitelé tehdy odhadli, že město během dvojice přeložených jednání přišlo o bezmála osm milionů eur. Určitý symbolismus pak v zatvrzelosti Francie zcela jistě hraje také svou roli. Přeci jen, mít na svém území jedno z „hlavních měst Evropy“ má svou váhu.
Změna tak v následujících letech s největší pravděpodobností nepřijde a peníze z kasy EU tak potečou dál. „Pravděpodobnost, že na to (zrušení jednoho ze sídel parlamentu, pozn. red.) Francie přistoupí a jiné členské státy vůbec budou chtít otázku nastolit, je mizivá,“ myslí si Telička.
Petr Mach dokonce podepsal výzvu Evropské radě ke změně Smlouvy o EU tak, aby sídlo bylo jen jedno. „Byl bych i pro přesunutí celého sídla do Štrasburku a zrušit Brusel, to by ale asi narazilo na nesouhlas Belgie. Takže zřejmě EU bude mít až do svého rozpadu dvě sídla parlamentu,“ dodává Mach.