INFO Times24

Snít o dovolené v Karibiku nebo o vlastním bydlení je sice fajn, v první řadě je však třeba připravit se na neočekávaný výpadek výplaty, třeba kvůli zdravotním problémům. 

„Primárně řešíme zajištění příjmů, většinou formou komerčního pojištění. Nejčastěji je to výdaj pět až sedm procent příjmů,“ doporučuje Jiří Kubík, finanční poradce společnosti Partners. „Následně řešíme již jenom aktiva. Krátkodobou rezervu, přípravu na akontaci na nemovitost, přípravu na stáří a podobně. Na budoucí hypoteční úvěr se připravujeme a plánujeme - pokud to jde - již nyní,“ popisuje Kubík, jak nastavuje peníze mladým párům.

Obecně platí prověřené pravidlo 10:20:30:40, tedy deset procent na rezervy a pojištění, dvacet procent na dlouhodobější cíle, třicet na bydlení a čtyřicet na jídlo, zábavu a další běžnou spotřebu.

Plán nanečisto

Pokud si mladí nejsou jistí, jak jim peníze vyjdou a nechtějí se zatím smluvně svazovat s finančními institucemi, mohou to zkusit nanečisto. „Začnou si odkládat peníze stranou na spořicí účet, jako kdyby měli hypotéku, a sledují, jak se jejich životní úroveň vyvíjí. Zjistí, jestli je stejná, nebo musí na některých věcech šetřit,“ říká finanční expert Partners Matúš Kuchálik.

Neodkládají si však jen splátky na fiktivní hypotéku. „Nastavíme jim také hypotetickou splátku na pojištění velkých zdravotních rizik, jako je invalidita prvního, druhého a třetího  stupně, závažná onemocnění, smrt, trvalé následky úrazu a pracovní neschopnost. Přidáme i peníze, které by si mladý pár investoval. Je totiž dobré začít alespoň na pěti až deseti procentech příjmu a časem, až budou kariérně i platově růst, se dostat aspoň na dvacet procent příjmu,“ pokračuje Kuchálik.

K tomu si lidé zapisují své výdaje do aplikace a sledují, jak finančně vyjdou. Po několika měsících se vše vyhodnotí a podle výsledku se nastaví „ostrý“ finanční plán.

Osobní nebo společný účet?

Mnoho párů také zvažuje, zda si mají nechat své osobní účty, nebo si založit jeden společný, případně to nějak zkombinovat. „Jednou z možností je mít jeden účet rodinný, na kterém mladí mají například úspory a hradí z něj i společné výdaje, a pak dva individuální účty pro výdaje každého z nich,“ míní Věra Pavlišová z úseku retailového bankovnictví banky Creditas. 

„U účtů vždy platí, že pouze jeden člověk může být majitelem účtu, ostatní jsou takzvaně disponenti s konkrétně nastavenými právy. Pokud jsou k účtu vydány karty a přístupy do elektronického bankovnictví, má každý svůj s vlastním  nastavením a vlastním heslem,“ doplňuje.

Lukáš Kropík z tiskového oddělení České spořitelny doporučuje mít společný účet s poradenstvím, jak ušetřit a zacházet s penězi. „Každý klient této služby má k dispozici další účet zdarma. Ten pak může sdílet se svým parterem,“ vysvětluje.

V praxi to podle Kropíka funguje tak, že klient služby přidělí disponentská práva svému partnerovi. Oba pak mají své účty a na tom třetím mají na jednom místě přehled o jednotlivých výdajích. Mohou si třídit platby podle kategorií a nastavovat rozpočty. Se společným spořicím účtem si mohou tvořit obálky a vytvářet si tak finanční rezervu na nečekané výdaje.

Ne každý se chce - byť s milovaným člověkem - o náhled na svoji finanční situaci dělit. „Znám klienty, kdy manželka vůbec netuší, kolik manžel vydělává. A manžel ani nechce, aby to věděla, bojí se, že by pak kupovala víc a víc věcí,“ popisuje realitu Kuchálik. 

„Většinou ale páry svoje příjmy sdílí. Každý má vlastní účet a domluví se, kdo co bude hradit a jaké mají společné cíle. Mohou se třeba domluvit, kolik peněz by měly mít jejich děti, až jim bude osmnáct, nebo kolik musí našetřit, aby si ve čtyřiceti mohli pořídit třeba chatu,“ doplňuje poradce.