Celosvětová nerovnost v majetku a bohatství klesá
- Společnost Oxfam International před časem přišla s tvrzením, že začala celosvětová krize ve finanční a majetkové nerovnosti.
- Rozložení příjmů je ovšem celosvětově mnohem více vyvážené, než tomu bylo před 100 lety.
- Rovnost není jen otázkou peněz, ale i vzdělání a zdraví. Na začátku 20. století jsme se dožívali v průměru 30 let, dnes je to 71. Mnohem více lidí umí také číst, píše ve svém komentáři statistik Bjorn Lomborg.
Společnost Oxfam International, která bojuje proti chudobě, nedávno přitáhla značnou pozornost svým tvrzením, že začala celosvětová krize ve finanční a majetkové nerovnosti. Ale ve svém prohlášení vynechala docela důležitý bod, a to, že celosvětově je rozložení příjmů mnohem více vyvážené, než tomu bylo před 100 lety.
Toto tvrzení nejlépe podkládá svými daty profesor Branko Milanović, který dříve pracoval u Světové banky a nyní působí u Městské univerzity v New Yorku. Jeho výzkum ukázal, že rozdíl mezi bohatými a chudými v posledních třech až čtyřech dekádách mizí, poděkovat za to můžeme třeba i rychlému rozvoji zemí v Asii.
Navíc diskuse, kterou prohlášení Oxfamu spustilo, naprosto ignorovala fakt, že rovnost není jen otázkou peněz. Co třeba vzdělání a zdraví? V roce 1870 bylo víc než tři čtvrtě obyvatel této planety negramotných. Dnes umí číst více než čtyři z pěti lidí. Díky všem pozitivním přínosům a změnám dnes žijeme delší a zdravější život. Na začátku 20. století jsme se dožívali v průměru 30 let, dnes je to 71. Rozdíl v délce života mezi nejvíce a nejméně rozvinutou zemí na planetě klesl za posledního půl století z 28 na 18 let.
Opět - Oxfam tato fakta ignoroval a poukázal na úroveň bohatství v jednotlivých zemích. Je pravda, že z takového pohledu se nerovnost zvětšila. Ale společnost své tvrzení přinejmenším nadsazuje, když ve svém prohlášení uvádí, že 42 nejbohatších lidí na světě má dohromady větší majetek než chudších 50 procent celé populace - jen pro představu, to mluvíme o 3,7 miliardy lidí.
Jen o trošku méně než jedna pětina z výše zmíněných 50 procent jsou ve skutečnosti lidé, kteří mají dluhy dohromady zhruba 1,2 trilionu dolarů. Nejčastěji jde v podstatě o bohaté světové občany, jako jsou studenti s půjčkami, nebo o lidi s hypotékami, kteří jsou přechodně v situaci, kdy je půjčka vyšší než současná hodnota domu.
Proto je přehnané řadit tyto lidi do kategorie světově nejchudších. Bylo by víc fér říct, že bohatství nejchudších 40 procent obyvatel planety (bez dlužníků) je stejné jako to, které vlastní 128 nejbohatších miliardářů. Ale to by se neposlouchalo tak dobře jako tvrzení, že jen 42 lidi dohromady vlastní tolik jako polovina planety.
Opakované tvrzení společnosti Oxfam, že jedno procento planety vlastní víc majetku než celá polovina světa, není jen přehnané a nepřesné, ale nemá ani žádný skutečný/reálný kontext. Thomas Piketty zkoumal majetek u vybraných zemí a zjistil následovné. Propast mezi bohatými a chudými se od roku 1900 velmi dramaticky zmenšovala zhruba sedmdesát nebo osmdesát let. Pak se začala nepatrně opět rozšiřovat. Ale i přesto je mnohem víc reálné, že svět je dnes rovnějším místem - z hlediska peněz, příjmů i zdraví a školství - než kdy dřív.
Když se například podíváme na Spojené království, nejbohatší jedno procento obyvatel sice stále bohatne, ale data ukazují, že i tak je na tom země v rámci rovného rozložení majetku a v rámci rozdílů mezi bohatými a chudými lépe než před rokem 1977.
Víc relevantní než majetek je ale míra (měření) příjmové nerovnosti, hlavně proto, že to má vliv na naše životy každý rok. Nerovnost skutečně v poslední době vzrostla. Ale co se na to podívat s větším odstupem? Data, která Oxfam používá, aby prezentoval nerovnost v platech, začínají většinou v roce 1980. Což je ten nejhorší možný rok pro začátek takové prezentace. Protože jak jsme psali na začátku textu - po téměř sto let se nerovnost zmenšovala a pak v roce 1980 začala znovu pomalu stoupat.
Mezi anglicky mluvícími zeměmi se poměr příjmů jednoho procenta nejbohatších vrátil zhruba na stejnou úroveň jako před sto lety. Ale v ostatních zemích se tento poměr dramaticky snížil.
Hlavním cílem společnosti Oxfam je "ukončit nespravedlnost chudoby". Je tedy nešťastné, že přehlíží spoustu dalších důležitých věcí - jako je světový volný obchod, který zvedá z chudoby stovky milionů lidí, nebo očkovací kampaně, které téměř vymýtily nemoci, jako je obrna. To jsou všechno důležité momenty, které musí pokračovat, aby se dál zvyšoval světový pokrok.
Přílišná nerovnost mezi sociálními vrstvami může potlačovat růst a snižovat sociální mobilitu, takže by měla být kontrolována. Ale je špatné, aby se ignoroval příběh o lidském pokroku v boji proti chudobě.
Pokud se soustředíme jen na jedno téma, přehlížíme další, někdy i mnohem vážnější problémy a překážky, které se dotýkají světově nejchudších. Mluvme více třeba o znečištění vzduchu, boji s HIV nebo s tuberkulózou a o tom, jak odstranit bariéry u rovného a férového vzdělání. Všechny tyto výzvy mají levná a efektivní řešení. A právě na to bychom se teď měli soustředit.
Dr. Bjorn Lomborg je předsedou organizace Copenhagen Consensus Center a hostujícím profesorem na Copenhagen Business School. Byl jmenován "jedním ze 100 nejvlivnějších lidí světa" časopisem Time nebo "jedním z 50 lidí, kteří by mohli zachránit planetu" novinami The Guardian. Dr. Lomborg měsíčně publikuje v nejvýznamnějších světových žurnálech, kde jsou jeho komentáře pravidelně vydávány v 19 jazycích, s více než 30 miliony čtenářů.