Pálí vás oči, nos, máte často rýmu, cítíte tlak na prsou, zadýcháváte se do schodů, míváte závratě? Pokud mají tyto příznaky dlouhodobě i vaši kolegové, nepůjde o infekční onemocnění. Budova, ve které pracujete, nejspíš nebude zdravá.

Dnešní moderní budovy se sice někomu mohou zdát krásné, a jak popsalo interiér jedno dítě – jako z kosmické lodi ve Hvězdných válkách. Jenže dlouhodobá práce v „kosmické lodi“ se může stát utrpením, pokud je špatně navržena i postavena.

Tyto prostory jsou sice dokonale izolované, ale snad největším nedostatkem je podle odborníků právě nedostatek kyslíku ve vydýchaných místnostech s nedostatečnou a špatně fungující klimatizací. A také nedostatečné větrání i skrytých dutých prostor, kde se vyskytuje vlhkost a plíseň.

Nic přirozeného

Uživatele popsaných míst uvnitř pálí oči, nos, mívají dýchací potíže nebo závratě. A na psychiku tato prostředí působí taky.

„Místností, ve které bydlíme nebo v ní pracujeme, by měla proudit energie ve formě čerstvého vzduchu. Dnešní moderní budovy nezřídka postrádají přírodní materiály, na které je člověk po tisíciletí zvyklý. Vidíme v nich ocel, plasty, kovy, sklo, nic přirozeného. Dalším opravdu velikým problémem je nedostatek nebo úplná absence denního světla,“ vysvětluje vedoucí Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice Brno Hana Neudertová.

V krajinách, kde je velmi krátký den a slunce zde téměř nesvítí, lidé stále žijí v jakémsi příšeří. V takových místech je podle doktorky Neudertové prokazatelně větší počet depresí a sebevražd.

„My sedíme a pracujeme v moderních budovách bez vzduchu. Co dýcháme, je filtry vyčištěný a recyklovaný vzduch čerpaný z místnosti, kde jsme. Nebo se nabírá z exteriéru, ale ten se filtruje obdobně. Dýcháme ,mrtvý vzduch‘, navíc jsme uzavření v umělém prostředí. Je to nepřirozené a tato nerovnováha se dříve či později musí na psychice projevit. Nedostatek denního světla pak vede k vyčerpanosti, otupělosti a pasivitě, rozhodně to omezuje kreativitu, mohou se snižovat i naše imunitní schopnosti. Přestáváme odolávat vnějším vlivům, které útočí na organismus během ročních období,“ upozorňuje doktorka Neudertová.

Stačí si podle jejích slov vzpomenout na jaro, které přichází úlevně po každé zimě. „Jistě, oteplí se. Ale nejvíce na nás působí čerstvý jarní vzduch, který má vliv na naši psychickou i fyzickou kondici.“

Na tři směny

Elektrické osvětlení umožnilo rozšířit směnné provozy – zabijáky do té doby zavedených biorytmů člověka. „Třísměnný provoz dokáže otřást zdravím a psychikou i velmi otužilého člověka. Určitě bych ho nedoporučila lidem, kteří trpí úzkostnými a depresívními stavy, hůře se adaptují na změnu denních rytmů,“ konstatuje Hana Neudertová.

Ani velké kanceláře, v nichž sedí mnoho lidí, nejsou pro práci zrovna optimální.

„V tomto prostředí člověk přichází o svůj osobní prostor. Je na něj odevšad vidět, nemá žádné soukromí, nejsou jasně dané hranice. Lidé, kteří se necítí dobře v davu nebo jen ve společnosti většího množství kolegů, jsou vnitřně nejistí, mají třeba pocity méněcennosti nebo nedostačivosti, to špatně snášejí. Občas za mnou někdo přijde s prosbou o radu. Pokud nemůže nebo nechce změnit zaměstnání, poradím mu, aby si prostředí alespoň zpříjemnil, zosobnil a zútulnil například fotografiemi blízkých nebo oblíbenými obrázky. To ale často ke změně nestačí,“ pokračuje Hana Neudertová.

Smyslová i citová frustrace

Zvlášť náročná je pak práce v hypermarketech, pří níž se zaměstnanci téměř po celou směnu nepodívají na čerstvý vzduch. Okna supermarkety většinou nemají.

„Je to skutečně nepodnětné, stereotypní a nekreativní prostředí, které způsobuje smyslovou a citovou frustraci. Zaměstnavatelé vědí, že fluktuace těchto zaměstnanců je značná, a prostředím, kde by si mohli odpočinout a nadýchat se čerstvého vzduchu, je nerozmazlují. Tady se dá poradit, aby chodili každou pracovní pauzu ven, protáhli se a nadechli vzduchu.“

Doktorka Neudertová varuje před dlouhodobou prací v těchto místech.

„Opakovaný pobyt v těchto lidsky nepřirozených prostorách vede k rozvoji civilizačních chorob, k depresivním stavům, úzkostem a nenáladám, vyhaslosti a vyhořelosti, při kterých je mnohdy nutné vyhledat odbornou pomoc, protože hrozí rozvoj syndromu vyhoření,“ uzavírá vedoucí klinická psycholožka Fakultní nemocnice Brno.