INFO Times24

Po přestupu v Londýně dosedáme na jedinou runway malinkatého letiště v Inverness, které je bránou do Skotské vysočiny. Nádherně divoká a liduprázdná krajina tzv. Highlands na severu Velké Británie slibuje notnou dávku dobrodružství. Je to drsná oblast plná hor, rašelinišť, temných jezer a vzduchu kořeněného vřesem. Navíc je jak dělaná pro vznik strašidelných legend. Ve vodách tajemného Lochnesského jezera je prý místo pro kompletní lidskou populaci i pro výplod její fantazie: příšeru Nessie.

Nejznámější a nejtajuplnější jezero Skotska: Loch Ness (ve starogalštině loch znamená jezero, zátoku), obsahem vody největší jezero země, je jako dlouhá úzká vana zaříznuté do krajiny severní Británie. Po roztání obrovského ledovce před zhruba deseti tisíci let se tektonická dolina vyplnila protáhlými jezery seřazenými za sebou jak perly na šňůrce. A Loch Ness je jedním z nich.

Jeho téměř černá, částečkami rašeliny zkalená voda připomíná barvou spíš kvalitní single malt whisky než vodu ledovcového jezera. Obklopené horami, zahalené po většinu roku do šedých mraků popoháněných nikdy neutichajícím větrem a někdy až čtyřmetrovými vlnami je to extrémně nehostinné místo, doslova předurčené coby bydliště příšery Nessie.

A zatímco jinde fungují přízraky turisticky spíš kontraproduktivně, pro Loch Ness je Nessie doslova výhrou v loterii. Díky ní se totiž uprostřed divočiny dokázal etablovat turistický průmysl s přínosem závratných 25 milionů liber. Vše postavené na fenoménu, o kterém přitom ani nikdo s jistotou neví, zda vůbec existuje.

Fotogalerie   Zobrazit fotogalerii

Poprvé Nessie spatřil v roce 565 irský mnich Kolumbán, kterému se ji podařilo zahnat krucifixem. Kronika ze 16. století se zase zmiňuje o usmrcení tří mužů obludou z jezera. Několik svědků vidělo Nessie, a to „zaručeně“ na vlastní oči, i v průběhu 19. a 20. století.

Proměnu prastaré legendy v moderní fenomén datuje rok 1933. Nově otevřená silnice A82 podél severního břehu tehdy nejen zpřístupnila oblast široké veřejnosti, ale umožnila i nerušený výhled na jezero.

Horečku lovu na Nessie odstartovali na jaře 1933 manželé Mackayovi, kteří na hladině viděli kroužit podivné šestimetrové zvíře s šedými hrby. Článek, který pak vyšel v novinách Inverness Courier vzbudil doslova celosvětovou hysterii. Najednou v jezeře každý „něco“ viděl. Nutno dodat, že převážně ti, kdo v okolí vlastnili nějaký ten pension či restauraci - stejně jako Mackayovi, kteří provozovali hotýlek v Drumnadrochitu. A do toho turistického cirkusu vypsal světoznámý pivovar Guinness odměnu za dopadení Nessie v hodnotě půl milionu liber.

Další mediální senzaci pak způsobil 19. dubna 1934 londýnský lékař Robert Wilson, který k barvitému líčení prezentoval i dlouho očekávaný důkaz: fotografii Nessie. Na černobílém snímku, který obletěl svět, aby se o šedesát let později ukázal jako podvod, je vidět podivné stvoření s dlouhým krkem, hlavou hada a tělem dinosaura. Díky povedené maketě příšerky přimontované k miniponorce na klíček tak Nessie konečně dostala konkrétní podobu. Další důkaz existence Nessie měl být podvodní snímek amerického soudce Roberta Rinese z roku 1972, který zachycuje obrovskou ploutev neznámého tvora.

Lochneska z jezera Loch Ness

 

Dnes je Nessie nejen světoznámým prominentem, ale i objektem vědeckých výzkumů. Během operace Deepscan bylo roku 1987 sonary jezero kompletně pročesáno. Na dně byly sice zaregistrovány větší pohybující se objekty, jenže prosvítit temnou vodu se nepodařilo ani těm nejvýkonnějším reflektorům, a tak na vlastní oči neviděl nikdo nic.

Žije v Loch Ness skutečně evolucí zapomenutá populace druhohorního ještěra podobného dvacetimetrovému Plesiosaurovi, jak zní spekulace? K přežití druhu by byla nutná populace aspoň čtyřiceti zvířat. Do karet hraje zdejšímu turismu i fakt, že ne všichni tvorové žijící na Zemi jsou objeveni.

I my se přesvědčujeme, že magické jezero má v sobě cosi fascinujícího. Hned během první zastávky se náš pohled od břehu rozebíhá po nekonečné hladině. Nepopsatelné vnitřní nutkání nás nutí pozorovat každou vlnu. Při pohledu do vody tmavé jak anglický čaj, ve které je vidět sotva dva centimetry hluboko, je nám i jasné, proč tu lidé odjakživa viděli hrůzostrašné příšery.

Loch Ness sice není nejhezčí jezero oblasti, zato ale nejhlubší a plné magie, hlavně při východu slunce.

 

Další mystérium je pak konstantní teplota vody kolem 5 - 6 stupňů Celsia, a to bez ohledu na roční dobu. Na koupání tu tedy můžete zapomenout. Na vodu se ale můžete vydat třeba jednou z lodí pátrajících po Nessie, které poznáte hned podle turistů hypnotizujících hladinu. A v okolí je dostatek zajímavostí i bez Nessie: za návštěvu stojí třeba malebná zřícenina Urquhart Castle z 12. století, jednoho z nejstarších a kdysi největších hradů Skotska. Odtud je i skvělý výhled na jezero, které ho ze tří stran obklopuje.

Kanál spojující dvě moře

Loch Ness není jen bazénem pro Nessie, ale i součástí Kaledonského kanálu ležícího v přirozené zemské trhlině. Obrovský příkop Great Glen se postupně naplnil čtyřmi hlubokými podlouhlými jezery - Loch Linnhe, Loch Lochy, Loch Oich a Loch Ness.

Ačkoli s nápadem na propojení vodních ploch přišel už v roce 1773 James Watt, s výstavbou vodní cesty se začalo pod vedením inženýra Thomase Telforda teprve v roce 1803. Po devatenácti letech prací je průplav hotový v roce 1822 a využívá protáhlého tvaru jezer, která jsou pospojována umělými kanály. Jedna třetina je tedy vybudovaná lidskou rukou, dvě třetiny jsou dílem přírody.

Celkem 97 kilometrů dlouhý, 6 metrů hluboký a až 30 metrů široký průplav překonává výškový rozdíl 20 metrů a spojuje vnitrozemím Skotska Atlantický oceán se Severním mořem. Kanál o nákladech zhruba jednoho milionu liber začíná ve městě Inverness a končí v osadě Corpach u Fort Williamu resp. Obanu u Irského moře. Ale pro britské námořnictvo doufající ve strategickou výhodu během francouzsko-anglické války přišel příliš pozdě. Wallington totiž porazil Napoleona i bez průplavu u Watterloo už roku 1815.

Ačkoli byl kanál určitou dobu využíván nejen obchodními loděmi na cestě z Pobaltí do Ameriky, ale i rybáři, kterým ušetřil plavbu kolem neklidného severního pobřeží, očekávaný ekonomický úspěch z rychlejšího způsobu dopravy se nedostavil. Před konečným zavřením ho zachránil status národní památky (tzv. Ancient Monument), který mu dopřál rozsáhlou rekonstrukci. Dnes je Kaledonský kanál turistickou atrakcí Skotska a jednou z nejkrásnějších vodních cest Evropy oblíbenou jak mezi majiteli hausbótů, tak mezi jachtaři. Ti si kultovní týdenní plavbou zpestřují klasické plavby po moři.

Kdo nemá chuť stát za kormidlem, pro toho je ideální čtyřdenní plavba Spirit of Loch Ness s ubytováním ve dvoulůžkových kabinách a s plnou penzí. Ale Kaledonský kanál je zážitek i bez lodní paluby. Nejlépe se dá tento technický zázrak pozorovat v městečku Fort Augustus na jihozápadním konci Lochnesského jezera. Za slunečného počasí jsme zde vydrželi hodiny sedět a pozorovat popojíždění lodí, zavírání komor, napouštění a vypouštění vody a fixování lodí lany, které tu pěti komorami klesají jak po schodech na hladinu Loch Ness. Promyšlený je díky speciálním otvorům i pohyb zvířat: ryb, tuleňů, vyder a samozřejmě Nessie.

Skotské Highlands jsou kulisou zralou na Oscara, a tak není divu, že jim nejeden hollywoodský režizér postavil pomník na stříbrném plátně.

 

Cesta do Bradavic

Fanouškům Harryho Pottera - a nejen jim - pak stojí za návštěvu pohádkově krásný Glenfinnan Viadukt zapadající do stejnojmenného údolí. Najdete ho mezi Fort Williamem a Mallaigem asi čtyřicet kilometrů severozápadně od Kaledonského kanálu coby část železniční trasy West Highland Line.

Most potterovského expressu je dlouhý 380 metrů a leží na jednadvaceti až třicetimetrových pilířích. V době svého dokončení v říjnu 1898 po dvou letech prací byl doslova technickou senzací.

Trasa byla dříve důležitá pro rybářský průmysl, ale dnes je už ryze turistickou atrakcí. Ostatně filmový vlak s nádhernou parní lokomotivou tu skutečně jezdí a jezdil už dlouho před Harrym Potterem. A tak kdo chce zažít zaručeně filmovou scénu, ten si musí počkat na tzv. The Jacobite vláček. V sezoně tudy profrčí kromě soboty dvakrát denně. A pak už stačí stoupnout si šikovně do protějšího svahu a počkat si, až červenočerná mašinka zahouká a odfrkne páru jako na filmovém plátně.

Jezero Loch Ness je součástí Kaledonského kanálu

Autoři: pro iDNES.cz , Patricie Sudik