Slyšeli jste někdy o Fríských ostrovech? Jsou to kousky země v Severním moři tvořící pás, který se táhne podél pevniny Nizozemska, Německa a Dánska. Ostrovy se dělí na Západofríské (patří Nizozemsku), Východofríské (patří Německu) a Severofríské (některé patří Dánsku a některé Německu).
Část Severního moře mezi ostrovy a pevninou tří jmenovaných států se nazývá Waddenzee, což je tzv. wattové moře. Wattové nikoli podle jednotky výkonu (definovanou inženýrem Jamesem Wattem), nýbrž podle německého slova Watten, označující pobřežní mělčinu, která je za přílivu zaplavená a za odlivu naopak obnažená. Konkrétně toto wattové moře je na seznamu památek UNESCO pro svoji vysokou ekologickou hodnotu.
Hodinu a půl od Amsterdamu
Když se řekne Nizozemsko, většině lidí se vybaví Amsterdam se svými kanály a coffeeshopy, kola, Haag se sídlem Mezinárodního soudního dvora, kola, staré dřevěné větrné mlýny, kola, dřeváky, kola, sýry… a zase kola. Klasika, na prodloužený víkend stačí? Rozhodně ne!
Výlet na ostrov Texel, což je největší ze Západofríských ostrovů, za to stojí, pokud chcete něco víc, než jen typický výlet do Nizozemska. A stačí vám na to jeden den!
Železniční síť a celkově veřejná doprava funguje v Nizozemsku skvěle. Nejlepší volbou je dojet vlakem do města na severu Den Helder (z Amsterdamu trvá cesta ani ne hodinu a půl. Odtud dojdete buď pěšky (cca 20 minut chůze), nebo dojedete autobusem do přístavu, ze kterého každou hodinu vyjíždí trajekt. Ani ne za půl hodiny jste na ostrově Texel.
Na kole po ostrově
O kolech už řeč byla a ani na ostrově se jim nevyhneme. Proč taky? Hned v přístavu je půjčovna kol (kola jsou v dobrém stavu a denní výpůjčka je levná), nic tedy nebrání v objevování ostrova.
Největším lákadlem Texelu je jeho severní část, kde se nachází veřejnosti přístupný maják a nádherná pláž, na které je možné potkat tuleně. Nicméně přístav, kde putování po ostrově začíná, je na jihu a byla by škoda se po cestě na sever nikde nezastavit.
  |
Jedním z bodů výletu může být záchranná zvířecí stanice Ecomare, kde se starají převážně o poraněné tuleně. V lepším případě je vykurýrují a pustí je zpět do přírody, v horším jim poskytnou doživotní útočiště. Stanice je malá, vstup není drahý, a pokud se trefíte do správné hodiny, uvidíte, jak se tuleni krmí a dozvíte se spoustu zajímavostí (výklad je v holandštině i v angličtině).
150 schodů k nebi
Pokračujete-li na sever, míjíte holandské „savany“ a písečné duny, kocháte se výhledem na moře a dokonce musíte chvílemi trochu zabrat do pedálů, což je vlastně docela příjemná změna. Za chvíli už vidíte červený maják, tyčící se na konci cesty.
Zaparkujete kola, dojdete k majáku Eierland, zaplatíte symbolické vstupné a vyjdete po schodech nahoru, odkud je možné pozorovat okolí. Pláž je písečná, bílá a široká, moře ještě širší a krásnější a dohlédneme dokonce na další z ostrovů - ostrov Vlieland.
Kdo pospíchá na výhled (a chce mít za sebou výšlap cca 150 schodů) může si nechat ujít expozici, vykládající historii 150 let starého majáku, a užít si ji na cestě zpět dolů. Maják byl výrazně zničen během Gruzínského povstání na Texelu v dubnu 1945. V rámci rekonstrukce byla kolem majáku postavena nová zeď a v některých poschodích je možné vejít mezi zeď původní a novou. V té původní je možné povšimnout si děr po střelbě.
Z majáku je vidět na krásnou pláž, nad níž často létají barevná paraglidingová křídla. Šťastlivci zde mohou občas spatřit i divokého tuleně. Cesta zpět do přístavu svižnou jízdou zabere cca 2 hodiny. Pak trajektem na pevninu a zbyde už jen rozloučit se s racky a odjet objevovat zase něco nového.