INFO Times24

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce utkvělo v paměti?
Poprvé jsem se stěhovala před více jak 11 lety do belgického Bruselu. Synovi byli tehdy 2 roky a já absolutně netušila, co nás tam čeká. Ze dne na den jsem se tak ocitla v naprosto cizím a neznámém prostředí, přičemž vše bylo umocněno jazykovou bariérou. Byla jsem hozena do moře a musela jsem začít plavat.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Netvrdila bych, že bych s něčím vyloženě narazila. Některé, zejména kulturní rozdíly, jsem však určitě zaznamenala. Třeba to, že se na vás většina lidí usmívá, naprosto neznámí lidé se na ulici zdraví anebo vám podrží dveře. Pokladní v obchodě vám podá drobné do ruky a poděkuje za nákup. V Americe mě pak například překvapilo, že většina léků se prodává bez předpisu v supermarketu anebo drogeriích hned vedle, kupříkladu, pracích prášků. A dále třeba i to, že Američané zdobí vánoční stromek měsíc před Vánoci a od začátku prosince se hrají v rádiu jen výlučně vánoční písně.

Lidovky.cz: Chcete se do Česka ještě někdy vrátit?
Samozřejmě, Česko vždy bylo a pořád zůstane naším domovem. Do Čech se vracíme pravidelně o letních prázdninách. Manželovo povolání sice vyžaduje každé 3 až 4 roky změnu prostředí, ale v mezidobí se vždy vracíme na několik měsíců zpět do Česka. Neumím si představit, že bych ztratila kontakt s českým prostředím, rodinou a kamarády. Naštěstí s příchodem internetu, internetové televize a rádií, sociálních sítí a různých komunikačních prostředků mnohdy poznám, že jsem v zahraničí, jen pohledem z okna mého domu.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Popravdě řečeno mi česká kuchyně nechybí, spíše jen některé vybrané potraviny, které jsou pro nás typické. Kupříkladu hrubá mouka, ocet, nakládané okurky a zelí či vánoční kapr. Jediné, co nám občas chybí, je český chléb. Dětem se pak občas zastýskne po našem klasickém rohlíku. V USA i v Kanadě je totiž většina pečiva, z našeho pohledu, strašně sladká. V zahraničí mi naopak vyhovuje velmi široký a kvalitní sortiment potravin, který se s tím, co máme obvykle v Česku, bohužel stále nedá srovnávat.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Ano, máme dvě děti. Synovi je 13 let a dceři 7 let, přičemž většinu svého života prožily v cizině. Obě děti mluví nejen česky, ale i anglicky a francouzsky. Doma mluvíme samozřejmě česky. Navštěvují sice školu v zahraničí, ale paralelně jsou zapsány i do české školy, ve které každý rok skládají povinné zkoušky. Dcera aktuálně chodí do druhé třídy základní školy a syn začal studovat na střední škole. Děti tak vlastně studují dvě školy najednou, přičemž české učitele supluji během našeho zahraničního pobytu já. Častá změna prostředí, a tedy i nových kamarádů a nových učitelů pro ně nejsou jednoduché, ale zvládají to oba úžasně. Jsem na ně moc pyšná a ve všech školách, kde zatím studovaly, vždy patřily a patří mezi premianty třídy. Oba dva mají spolužáky z celého světa, nebojí se dálek, poznávání nových věcí a odlišných kultur.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Většina lidí mimo Evropu nás, i po těch letech, nadále vnímá jako Československo. Docela hodně lidí zná krásy Prahy, naše pivo, a především pak naše úspěšné sportovce, ať už fotbalisty anebo v severní Americe zejména hokejisty. To jsou zdaleka naši nejúspěšnější velvyslanci naší země v zahraničí. V oblasti politiky a zahraničních vztahů pak zpravidla rezonuje jen jedno jméno, bývalého prezidenta Václava Havla. V oblasti kultury jde zaznamenat velké rozdíly. Někdo naše kulturní velikány zná, druhý o nich nikdy neslyšel. Samozřejmě se to pak značně odvíjí od stupně dosaženého vzdělání. V zahraničí jsem si ale uvědomila, že obraz a vnímání naší země, které si sami ve svých představách budujeme, jsou zcela odlišné, a to jen v tom lepší případě, pokud Česko nevnímají jako nějakou africkou zemi.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se od té naši?
Politice se moc nevěnují, a to na rozdíl od manžela, který to má v popisu práce. Ale bylo pro mne hezké a inspirativní zažít třeba volbu papeže v Římě, volbu amerického prezidenta v USA a být tak bezprostředně v místě dění.