Kropáčková vyřízeno
A nyní přichází David Glockner s teorií, o níž se podle něj již dlouho mluví v historických kuloárech, totiž že Masarykovým otcem byl sám císař František Josef. Na podporu své hypotézy vynáší zdánlivě silný trumf: faksimile z kopiáře (deníku), do něhož si František Josef „na konci roku 1849“ zapsal „Kropaczek erl.“, tedy Kropaczek erledigt (= Kropáčková vyřízeno).
Glocknerova kniha bohužel postrádá elementární vědecké atributy, takže o ní nelze vést žádnou odbornou diskusi. Nevíme, v jakém archivu a v jakém fondu je příslušný dokument uložen, abychom mohli ověřit, zda skutečně existuje. Neznáme přesné datum zápisu ani jeho kontext. Glockner není historik, ale grafik a autor románů v žánru fantasy. Nepředstírá ani, že dokument sám objevil, nebo jej měl přinejmenším v ruce. Celou svou teorii konstruuje na základě kopie, kterou mu dal nejmenovaný moravský profesor.
I kdybychom připustili, že si císař skutečně do svého deníku zapsal „Kropaczek erl.“, mohlo to znamenat tisíc různých věcí, které s matkou Tomáše Masaryka nemusely vůbec nijak souviset. Existence milostného vztahu císaře a Teresie Kropáčkové zůstává hypotézou, již se autor snaží dokládat dalšími indiciemi, které jsou však dost slabé, například že se František Josef v létě 1849 pohyboval po jižní Moravě – ergo přivedl v Hodoníně Teresii Kropáčkovou do jiného stavu.
Další doklady pro svou teorii nachází David Glockner v Masarykově dětství a mládí. Nahrávají mu k tomu některá málo vyjasněná místa Masarykova životopisu, zejména to, proč mu pomohlo tolik vlivných a vysoce postavených lidí, jako třeba brněnský policejní ředitel Anton Le Monnier, jehož synovi dával Masaryk kondice.
Starostlivá ruka císaře
Tradiční životopisci tento fakt vysvětlovali Masarykovým dobrým prospěchem a tím, že si dokázal svým šarmem a dobrosrdečností získat lidi, Glockner celkem nepřekvapivě za vším vidí „starostlivou ruku císaře“.
Jde tu ale o čisté spekulace, které nic nepotvrzuje. V některých věcech fabuluje Glockner opravdu bezuzdně, například když líčí setkání Masaryka s lipským profesorem egyptologie Georgem Ebersem. Podle pramenů se schůzka příliš nevydařila, protože Masaryk byl zhnusen tím, jak nadšeně Ebers mluvil o rakouském císaři. Glockner k tomu domýšlí, že prý se k Ebersovi „donesly drby“ o Masarykově původu a při řeči mu něco v tomto smyslu naznačil.
Problémem všech podobných spekulací je, že Masarykovi se v mládí ne vše dařilo tak, jak by se na císařem protežovaného levobočka slušelo. Je třeba známo, že se chtěl nějaký čas stát diplomatem, k čemuž bylo potřeba vystudovat vídeňskou Orientální akademii. Na tento elitní ústav jej však nevzali. Proč mu jeho údajný tatínek nepomohl, bylo by to přece snadné? Glockner to vysvětluje až komicky: „Jeho dosavadní studijní výsledky byly průměrné a protekce nefungovala nebo, což je pravděpodobnější, se vůbec nekonala. Císařský otec pravděpodobně nebyl takový blázen, aby svého talentovaného, ale problematického a roztěkaného levobočka vyslal na dráhu diplomata: copak by tohle protichůdnými city zmítané stvoření mohlo zapadnout do kluzkého světa diplomatů?“ A Glocknerova pointa: „Jenomže tentokrát se František Josef mýlil. A to až děsivým způsobem.“
Zde by bylo možné recenzi Glocknerova dílka uzavřít. Je tu však ještě jedna pozoruhodná věc, která by předchozí strohé hodnocení mohla trochu zmírnit. Ke stejným závěrům jako Glockner dospěl již v roce 1994 filozof a religionista Otakar A. Funda. Ve vídeňském archivu si měl možnost prostudovat řadu dokumentů týkajících se TGM i císaře Františka Josefa. Dle svých slov si z materiálů nemohl dělat výpisky ani kopie. Výsledky svého bádání uložil do memoranda, které uložil u několika renomovaných českých historiků včetně tehdejšího ředitele Masarykova ústavu s tím, že si nepřeje, aby byla věc zveřejněna. Funda to vysvětluje tím, že si Masaryka velmi váží a nechce se tímto způsobem zviditelňovat.
Strážný anděl
Co Otakar A. Funda objevil? Ve svém vyjádření autorovi tohoto článku píše, že si všiml, že „kdykoli Masaryk udělá nějaký malér a hrozí mu ztroskotání, objeví se na scéně významný ,anděl z nebe‘, aby jej zachránil. Tak tomu je, když uteče z Vídně z továrny na podkůvky na boty. Z kovárny v Čejči jej zase ke studiím vrátí zemský školní inspektor, který se náhodou objeví na návsi a všimne si urostlého chlapce v kovárně.
Císař František Josef I.
Tomas Garrigue Masaryk
Před maturitou je Masaryk na hodinu vyhozen z gymnasia v Brně. Legenda říká, že se obořil na ředitele s pohrabáčem, když mu ten vytkl, že nechodí na náboženství, a naléhal na něj, aby výuku navštěvoval, i když tomu nevěří. (...) V tu chvíli povýší císař Le Monniera na policejního ředitele Vídně a ten vezme Masaryka s sebou, malér v Brně je zaretušován a Masaryk odmaturuje na vídeňském akademickém gymnasiu.“ Podle Fundy byli tito „strážní andělé“ v Masarykově životě lidmi, kteří se „těšili přímé osobní důvěře císaře a měli k němu velmi blízký vztah“.
Z itineráře císařova komorníka, který našel Funda v archivu, prý plyne, že František Josef si na přelomu května a června 1849 zajel zcela soukromě do Hodonína, kam se též o něco později přes komorníkovy protesty vrátil – Funda spekuluje, že právě tehdy měl Teresii zařídit sňatek s Josefem Masárikem. Do třetice měl císař v Hodoníně pobývat koncem listopadu 1849.
Největší vtip dějin
Ani Fundovy indicie se nedají nijak ověřit, nicméně sám fakt, že se je autor rozhodl nezveřejňovat, zvyšují jejich důvěryhodnost. Zdá se, že ve vztahu TGM a Františka Josefa se vyskytuje až příliš mnoho podivuhodných náhod. Vysvětlit by je mělo nějaké seriózní vědecké bádání, máme ostatně celý Masarykův ústav AV ČR, který jistě disponuje prostředky na to, aby vyslal nějaké historiky do vídeňských archivů.
Co když byl Masaryk skutečně císařovým levobočkem? David Glockner na to na závěr své knihy velmi výstižně odpovídá: „Ale není to snad nakonec jedno? Tomáš Masaryk je velkolepá postava moderních dějin, která si zaslouží úctu a obdiv, ať už byl jeho otcem kdokoliv. Jeho životní cesta (...) byla chvílemi možná vystlaná císařskými růžemi, ale to by nebylo nic platné, kdyby Masaryk v sobě neměl onu obdivuhodnou sílu a odhodlání popostrčit tento bídný svět k něčemu lepšímu a spravedlivějšímu. A to nebyl dar žádného otce, to byl dar přímo od Boha.“
Kdo byl Masarykův otec, je skutečně jedno, ale pokud to byl František Josef, byl by to největší vtip českých dějin.