INFO Times24

Listopad 1989 otevřel občanům České republiky dveře ke svobodnému podnikání. Dnes, 30 let po revoluci, řada polistopadových živnostníků a majitelů různých firmiček míří do penze. Na velkou část z nich čekají starobní důchody, které jim sotva pokryjí pouhé náklady na bydlení. Necelých deset tisíc korun. Takový starobní důchod dnes pobírá paní Dana z malého jihočeského městečka, která vzápětí po listopadu 1989 odešla ze zaměstnání a vrhla se s manželem do podnikání. Ještě před dvěma lety jí na účet od správy sociálního zabezpečení chodilo necelých osm tisíc.

A pokud by rodinný podnik opustila v době, kdy dosáhla důchodového věku, tedy zhruba před 13 lety, vyplácel by jí stát tehdy ani ne pět tisíc. Jako takzvaná osoba samostatně výdělečně činná, která si na rozdíl od zaměstnanců může od předepsané spodní hranice určit, kolik si bude odvádět na důchod, si roky platila jen zákonné minimum. „Začátky podnikání byly těžké. Náklady na naši výrobnu uzenin a splnění všemožných požadavků ze strany státu obrovské. Takže jsme si na důchod platili jen to, co jsme museli,“ říká Dana. Lidí, kteří na tom jsou či budou podobně, je hodně.

Problém blízké budoucnosti

Ministerstvo práce a sociálních věcí pro LN odhadlo, že občanů, kteří měli po listopadu 1989 podnikání coby hlavní zdroj příjmů, je nyní v důchodu asi 60 tisíc. Převážná část si přitom platila jen státem předepsané minimum, nikoliv částku, jež by odrážela jejich skutečné výdělky. Na ty, kdo tak činili a míří do penze teprve nyní, čeká dle odhadu resortu jen 8400 korun měsíčně, což je o více než pět tisíc pod dnešním průměrným důchodem. „Domácnosti těchto seniorů s největší pravděpodobností spadnou pod hranici chudoby,“ uvedla mluvčí ministerstva Barbara Hanousek Eckhardová.

Nízké důchody jsou zejména problém blízké budoucnosti. Brzy totiž začnou na odpočinek odcházet senioři, kteří po drtivou většinu svého života vykonávali pouze samostatnou výdělečnou činnost.

Starší ročníky podnikatelů jsou na tom ještě dobře. Před revolucí byla většina z nich zaměstnaná, takže jim vklad do jejich důchodového měšce vylepšily odvody odjinud. Mnohem hlubší pád čeká ty, kdo se do důchodu teprve chystají. „Musíme zdůraznit, že nízké důchody jsou zejména problém blízké budoucnosti. Brzy totiž začnou na odpočinek odcházet senioři, kteří po drtivou většinu svého života vykonávali pouze samostatnou výdělečnou činnost,“ upozorňuje Eckhardová. Z dotazníkového šetření ministerstva vyplynulo, že více než polovina z nich odváděla pojistné z minimálního základu.

„Zároveň dostupná data neukazují, že by tito lidé spořili například v systému penzijního připojištění, aby dokázali výpadek příjmů pokrýt z úspor,“ dodává mluvčí. Ministerstvo nicméně žádné údaje, z nichž by bylo vidět, kolik si platí zaměstnanci a kolik živnostníci, nesleduje. Statistiky si v roce 2016 nechala zpracovat tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Ta posléze obeslala asi 600 tisíc podnikatelů s upozorněním, že ve stáří mohou kvůli nízkým odváděným platbám pocítit razantní snížení životní úrovně.

Možnost volby

Dopisní akci tehdejší ministryně zaštítila informací, že zatímco v roce 2014 zaměstnanci odvedli na pojistném na důchodové pojištění průměrně 76 116 korun, podnikatelé v průměru pouhých 21 184 korun. Jedním z důvodů, proč si živnostníci neplatí na budoucí důchod víc, je výše pojistného. „I minimální odvody jsou vysoké – spolu se zdravotním pojištěním dnes činí 4,5 tisíce měsíčně. Pro nízkopříjmové podnikatele mohou být dokonce likvidační,“ říká účetní Jarmila Svobodová. „Jedna moje klientka dokonce kvůli tomu skončila s podnikáním a odešla do předčasného důchodu,“ dodává.

Nízké důchody, dlouhodobě se pohybující kolem 40 procent hrubé průměrné mzdy, čekají i na zaměstnance. Živnostníci jsou na tom lépe alespoň v tom smyslu, že si mohou stanovit, kolik si budou platit a kolik třeba dávat stranou či investovat. Zaměstnanci takovou možnost volby nemají. Při každém růstu platu rostou i jejich povinné odvody.

Další věcí je, zda má při existující konstrukci výpočtu důchodu vůbec smysl si platit víc. „Podnikatelům se v současném důchodovém systému vyšší platby nevyplatí,“ konstatuje hlavní analytička Hospodářské komory ČR Karina Kubelková. V tom jí dává za pravdu podnikatelka Pavlína Matoušková: „Budu velice pečlivě zvažovat, jaké odvody mají smysl a zda by nebylo lepší víc investovat do něčeho, z čeho mi do budoucna půjdou peníze,“ podotýká spolumajitelka penzionu, jež nyní rozjíždí nový byznys. Do důchodu se chystá asi za deset let.

„V každém případě vím, že v těch příštích deseti letech musím pracovat naplno, abych se zajistila. Spoléhat na stát mi přijde velmi nerozumné,“ dodává. Nicméně nízké důchody, dlouhodobě se pohybující kolem 40 procent hrubé průměrné mzdy, čekají i na zaměstnance. Živnostníci jsou na tom lépe alespoň v tom smyslu, že si mohou stanovit, kolik si budou platit a kolik třeba dávat stranou či investovat. Zaměstnanci takovou možnost volby nemají. Při každém růstu platu rostou i jejich povinné odvody.

„Podnikatelé a živnostníci mají své účetnictví. To, co vykazují a z čeho odvádějí důchodové pojištění, mají na rozdíl od zaměstnanců do velké míry ve vlastních rukou,“ konstatuje Kubelková.